|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Počítám vteřiny, jež kamsi běží
uplynou a zmizí jak voda z dlaní
a zatím pod víčky pomalu sněží
padají potichu všechna má zdání.
Je slyšet v podvečer volání na psy
soumrak se zrcadlí na tvářích domů
koledy ohlásí automat do tmy
zabečí tramvaje s řasenkou chromu.
Hladí mne sněžením milion vloček
na místech injekcí v hlubině paží
a stopy korálků toulavých koček
navléká ruka tvá na nitě věží.
Stele sníh tajemný prachovou postýlku
povléká peřiny led jen a mráz
rozsvěcí naději ve věčném světýlku
kdo ještě nespálil mosty let v nás.
|
|
|
