tuto báseň jsem napsala v hodině češtiny, ale potom jsem ji ještě trochu upravovala v parku.
jak chladno je ve světě varných konvic jak prázdné řeči - tě péro, tě pic - jak trudná cesta do školy - "vykuř mi ho, maličká, napíšu ti úkoly..."
a led visí mezi lidmi snad pro radost či peklo svítí jen LED nuselský most ne světlo to reklamy blikají, jako by snad chtěly přeblikat i smrt - a ty, tak smělý ploužíš se domů s těžkým čelem na zádech pouzdro s violoncellem za jakým údělem kráčíš, můj milý? tam, kde tě nebudou poslouchat?
jen břitké slunce v asfaltovém kraji kde ježci pod koly umírají a lidé soutěží v zabíjení drozdů a v nových výstavbách umělých hvozdů ty pravé už najdeš jen na displeji
odtáhly mraky, a nyní vraky na nebi trčí však nebe mlčí jen matky mají na vše odpověď
vesele trhají dětem ruce brzy je vyhodí, po záruce vymažou oči - a zem se neotočí nazpátek
a robinson a pátek žvýkají párek rob usíná v práci pátek na něj zvrací a na zem se kácí
|