1 vyhlášení se blíží albert je nervózní před mikrofonem z banánu zkouší si děkovnou řeč svaly se mu třesou horečkou z očí mu teče kafe celé noci nespal vymýšlel děkovnou řeč zkoušel jak správně zadrhnout jak nechat hlas přeskočit dojetím
nahrává se na mobil analyzuje výsledek není spokojen
myslí na matku která mu drží palce myslí na bývalé přátele kteří mu náhle píšou "drzim ti palce" myslí na bývalé nepřátele kteří mu náhle píšou "vim ze mezi nama byly nejaky sracky ale chci ti jen rict ze ti drzim palce a vzdycky budu" myslí na bývalou která mu náhle píše že ho znovu miluje fór evr
nebude to dlouho trvat a albert se nasere prudce máchne mobilem do vzduchu opatrně ho položí k zrcadlu půjde si zaběhat
a jestli cestou uvidí nějaké dítě škaredě se mu podívá do očí bude si přát aby se hystericky rozbrečelo nebo zmlátilo svou matku
2 albert je hodný kluk má rád děti má rád lidi má rád zvířata chová moly
rád přemýšlí rád hezky vypadá přeje ti jen to nejlepší všem fandí stejně
3 z pěti nominovaných albertů jsou pouze dva ženy je třeba napsat porotě vzteklý email který bude ctít zásady korektnosti rasismu a feminismu
možná je to ale rovnováha protože poměr mezi jin a jang u jednotlivých albertů se liší a náš albert zkoušející si děkovnou řeč oblékl si malé černé a je opravdu krásná
4 mezi nominovanými alberty není ani jeden vietnamec ani cigán ani uprchlík ovšem na zinscenované fotografii máme všechno černobílost dodává tajemství a mění podoby
krásný polohispánský zádumčivý albert intuitivně hledající rovnováhu na cestách
blonďatá albert se zasněným pohledem v oversized cardiganu přecházející z uvědomělé švédky v číňanku která zanechá armádu kapesníků na podlaze v hotelovém pokoji
albert sebevědomý intelektuál s rozjívenými vlasy kterého čeká příprava vánoc pro tři děti potom barvení velikonočních vajíček
albert v potápěčských brýlích shrben komplexem z dětství kdy musel nosit klapku na oku a ostatní děti ho tloukly pomeranči nyní se schovává v pokřiveném úsměvu
v pozadí albert s mateřskými rysy ženství s naběhlými tvářemi vizionářka směřování civilizované země knedlíků
pět čůrků tvořících silný proud mladého umění slevové teplákové republiky albert
5 slevový den v albertu se blíží republika nemůže dospat důchodci jsou nervózní měří si tlaky dávno před otvírací hodinou tvoří se zástupy uvědomělých produktivních lidí děti štíply prarodičům berle a ohánějí se jimi proti učitelkám které se ohánějí plesnivými houbami na tabule muži prorážejí dav pomocí stříkacích pistolí mladé matky metají kolem sebe plínky jiné si klestí cestu kočárky nebo dětmi visícími na prsou starší ženy vrhají rozpálené plechy s buchtami a zní řinčení a citoslovce a upřímnost
albert stojí v pozadí a natáčí něco ho zasáhne do tváře vidí zrnění okolní řev se rozpustí v šumu listů a nakonec v klidné temné hladině zpod které se prodírají sirény
6 věřím v pannu marii ferynu je poslem nového lidstva na splihlých vlasech jí přistáli tři andělé zatroubili nosem a řekli že mesiáš nepřijde že musíme být sami být sám je dar povídá marie na liduprázdném autorském čtení židlím
marie organizuje pochod hrdosti všech kteří se narodili pod krycím jménem albert
všichni cizinci společensky nevhodní vyloučení do hajzlu uctívají marii přinášejí jí banány a vřelé díky a marie je zelená a vypadá šťastně
7 albert v liduprázdné galerii před zelenými závěsy v zeleném osvětlení čichá vůni konopí usíná v sedačce zatímco v motoru auta na projekčním plátně leze had a čte albertovi báseň o údělu hada v motoru
albert se probouzí na parkovišti mění se v husu a hledá přátele mezi auty
ale přátelé byli odvezeni nebo snědeni na svatého martina nebo chcípají v uzavřených prostorách aut nebo velkochovu nebo daleko za hranicemi vyautovaní
albert husa se chce rozplakat a uctít přátele ale dochází mu vzduch dochází mu čas dochází mu že svět je krutý a plný odcizení a že jeho jméno není albert
všechno ostatní mu uniká jak oxid uhelnatý v zapomenutém bytě
|