Žil
kdysi velice zlý muž
měl
u sebe stále od krve nůž
a
jediné co měl rád
byl
velmi starý hrad.
Stále
do nových bojů se pouštěl
od
svých zásad neupouštěl
svou
ženu si jen pro peníze vzal
a
ani trochu ji nemiloval.
Zavřel
ji do hradu
a
nechával ji o hladu
tísnivá
otázka pro ni je:
Jak
živá z bran hradu vyjde?
Jediná
šance co tu je
je
utéct s tím, kterého miluje.
I
on ji má velmi rád
dělá
podkoního pro tento hrad.
Hrad
obtéká špinavá stoka
zlý
muž do ní hází těla svého soka,
ale
dřív, než dosáhne mrtvola dna
je
hlava od těla oddělena.
Jediná
šance našich milenců
je
v době, kdy pán překročí mnoho kopců.
Ale
i tak je velmi těžké opustit hrad bez problémů,
protože
všichni sloužící jsou věrni pánu svému.
Setkali
se tajně spolu:
Podkoní:
„Živí
se odtud nedostanem
kdyby
mne pán chyt
vůbec
bych nebyl bit
ale
zabil by mne samým blahem.
Jedině,
že umíš plavat
a
nevadí ti špína
na
mrtvoly si pozor dávat
není
pro nás šance jiná.“
Pánova
žena:
„Co
tím myslíš můj milý,
snad
nechceš, abychom se zabili.
To
se rovnou můžeme vydat pánu
ten
nám rád uštědří ránu.“
Podkoní:
„Když
je něco s některým koněm
vypadá
jako by bylo po něm.
To
po léku co mu dám
od
jednoho zvěrolékaře já ho mám.
Je
to lék co mu bolest uklidní
na
hodinku tělo jeho znehybní,
když
přestane působit
může
se kůň na nohy postavit.“
Pánova
žena:
„To
chceš zkusit na nás dvou
považuješ
mne snad za blbou,
odkud
se tvá jistota bere
proč
si myslíš, že to na nás zabere?“
Podkoní:
„Jednou
jsem se strašnou bolestí soužil
tak
jsem ten lék před spaním užil.
Sotva
jsem lehl, byl jsem jak kámen
myslel
jsem si tehdy, že je se mnou ámen.
Ale
náhle s příchodem půlnoci
cítil
jsem, jak se mi cit vrací,
už
jsem byl zase živ
a
svou bolest měl jako dřív.“
Pánova
žena:
„No
dobrá jsem teda pro
vlastně
je to pro naše dobro
a
jediná šance pro nás
jinak
nás čeká něco horšího než provaz.“
Podkoní:
„Sejdeme
se tady zítra v předvečeru
v tomhle
koutě skrytém v šeru.
Tak
dobrou noc moje drahá
zítra
se dovíme, kam dojde naše snaha.“
Rozešli
se.
Je
to pro ně poslední noc na hradě zlého pána
oba
nemohou spát nedočkaví rána.
Přes
den dělají svou běžnou práci
k večeru
se do nich veliký strach vrací.
Podkoní
už má připravenou lahvičku koňské medicíny
jestli
to nevyjde, nebude v objetí hlíny,
nebude
zakopán v Matičku zem
bude
až do rozkladu plavat stoky dnem.
A
už se oba scházejí na svém tajném místě
oba
vypadají nějak nejistě,
avšak
touha po svobodě
jim
přidává na náladě.
Už
užívají koňský lék, moc jim nevoní
strašně
se při tom ve tváři kaboní.
A
teď rychle na místo kde je někdo najde
až
k dočasné tuhosti těl dojde.
Svalili
se akorát před jídelnou
takže
nemohli mít lepší šanci jinou.
Ze
dveří vyšel jeden starší strážný
ne
že by byl nad tím vážný.
Začal
řvát smíchy a zvolával „dobře jim tak“
až
tím zburcoval celý hrad.
Všichni
se shodli velmi rychle
že
je dají do jednoho pytle.
Poslali
rychle pro hradního faráře
ať
jim na cestu jejich poslední něco vzkáže.
Akorát
ve chvíli kdy končil svoje nudná slova
probrali
se naši milenci ze stavu olova.
Dva
strážní tohoto hradu
ve
tváři se známkou chladu
pouštějí
pytel do stoky špinavé
najednou
je opět klid na její hladině.
Smuteční
hosté se rychle rozchází
podkoní
do pytle nůž vrazí
a
řeže díru takovou jen,
aby
mohli oba z něho ven.
Oba
už vylézají na protější břeh
a
dávají se ve velký běh.
Nenechají
nic náhodě,
aby
je někdo uviděl z okna na hradě.
Ve
tmě, která rychle nastává
on
i ona nosem svobodu nasává.
A
už jsou v bezpečné vzdálenosti od sídla zla
z obou
teď štěstí a láska plá.
Šťastní
spolu:
Pánova
žena:
„Můj
milý jsem ti strašně vděčná
přeji
si, aby naše láska byla věčná.
Jsi
hrdinou, nad kterého není
teď
se náš život změní.“
Podkoní:
„I
já jsem štěstím bez sebe,
že
se můžu stále dívat na tebe.
Teď
si budeme žít líp než dřív
neopustím
tě, co budu žít.“
Jdou
dál za svoji svobodou.
A
tak končí středověký příběh
i
našich dvou milenců spěch.
Usadili
se a budou spolu žít tolik nedělí,
dokud
je smrt nerozdělí.
A
zlý pán vůbec neměl vztek
nad
smrtí těch dvou.
Z vítězného
tažení si dovlek
novou
ženu svou.
I
tu vůbec neměl rád
stále
měl v srdci jenom chlad.
Asi
takový jako nože ostří
co
za opaskem od krve nosí.
Dobrou
noc přeji Vám,
příběh
jdu vyprávět zas jinam.
|