|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
U klidné řeky s divokými spodními proudy si hrají děti. Jsou rozdováděné. Po chvíli zmizí a zůstanou dospělí. Ti hrají jiné hry. Muži pozorují ženy a naopak, všichni pozorují všechny se zájmem, bez zájmu, s odporem, drásající touhou bez hranic. Jedna hra zaujme všechny bez rozdílu. Hádka manželů stupňující se v řev, následně utichající a přecházející v polibky s připomínkou manžela o slušném chování přede všemi. Jiný návštěvník leží zatím mezi ostatními. Najednou Ji spatří. Za slunečními brýlemi tuší krásné oči. Představuje si je modré jako chrpa, usmívající se, vycházející vstříc spolu s ústy, tělem, rozkvetlými prsy, pulsujícím klínem,..., je rád, že leží na břiše. Ona toto vycítila a dál se líně převalovala. Její tělo se stalo hromem a vnady bleskem. Nevěděl, jestli má sledovat dříve příboj prsů, vteřinový zázrak poloodhaleného klínu nebo k ní přijít a lehnout si. Její tělo zůstalo na dece, zatímco má touha zakroužila nad ním. Poté je obletěla ze všech stran, vyzvala na souboj bez výhry a nechala pronikat do všech pórů. Rozechvělý jsem sledoval její obraz, zvláště v paprscích vln. Rozhodl jsem, že se s ní seznámím. Po utišení rozbouřeného mužství jsem se nesměle obrátil, zvedl a šel směrem k ní. Lehkost kroků byla vyvážena olovem těla. Stal se ze mě rytíř, který nikam nedojde. Zavřel jsem oči a opět je otevřel.
|
|
| |
 |
Napsat autorovi (Stálý) |
 |
|
| |
|
|
|
