Soumrak
(věnováno Lord of Time)
Zlatou krásou soumraku
A sluncem nízko na obloze
Strašidelnými stíny stromů
A hrobů, jsem fascinován
Slunce se západem krví potí
Kroky zapomnění ševelí chrámem antickým
Kde na místě slávy smrt stan svůj vztyčila
Rohem vzdoru troubíc proti půlnoci
Teď anděl smrti je na bojišti král
Glorie mu věnec kostí do noci vlíbala
Splašené vichry přinášejí rej stínů
Černá magie hodila plášť na mokřinu
Marnost rozsvítila lampu zapomnění
Marně hledám tvář ve studni moudrosti
Zavírám Crédo a zbývá jen bytí hrobu
A vítr jenž oněměl říká POJĎ
Slunce krví obzor žehná
Noc začíná vyprávět o klidu smrti
Dubový list čelo vztyčil ke svítání
Není dne jen marnost zbývá
Zlatou krásou soumraku
A sluncem nízko na obloze
Strašidelnými stíny stromů
A hrobů, byl jsem fascinován
Však ve stopách marnosti k brodu věčnosti kráčím
S holí bolesti v rukou schody utrpení počítám
Zde je dle mého dost dobrá báseň Lord of Time "A já toužím"
Statné sloupy stojící v posvátných řadách
Taková prázdná pocta je vhodná pro ty
Jejichž smrt smaže všechen věhlas a slávu
A vypudí jejich slávu spolu s jejich jménem
Bezcílně se procházím po polích plných mrtvol
Odměna je spravedlivá, kdo ví co plodí nepřítomnost?
Zlatou krásou soumraku
A sluncem nízko na obloze
Strašidelnými stíny stromů
A hrobů, jsem fascinován
Hledám hluboko uvnitř, snažím se dotknout svých snů
Vidím tvář, která na mne hledí zpět… ó, tak klidná
Zlatou krásou soumraku
A sluncem nízko na obloze
Strašidelnými stíny stromů
A hrobů, jsem fascinován
Ty šeptající stíny… smutné, tiché mokřiny
Ale ne pro ty, jejichž vyšší cena
Je po smrti vynese na zemi
Nezdráhám se myslet
Že člověk si nemusí postavit hrobku
Lidským uměním, pro slávu seslanou z nebe
Slouží jim jako živá vzpomínka
Bolest je daleká země
Utrpení životní cesta…
…a já toužím po smrti (soudném dni)