CHUCK D. (PUBLIC ENEMY)
https://www.youtube.com/watch?v=znd_i2Foc3M
https://www.youtube.com/watch?v=ZUURiA-zcME
https://www.youtube.com/watch?v=X9SsQr1t9XI
https://www.youtube.com/watch?v=p1MzuNkHN5c
Měl jste učitele nebo někoho,
kdo vás vedl? Pokud ano, co jste se od něj naučil, co vám dal?
Ne, učitele jsem
neměl. Spolu s Hankem Shockleem jsme si tak nějak našli cestu sami. Na střední
škole jsme si já, Bill Stephney, Hank Shocklee, Harry Allen, Andre Brown a
Tyrone Kelsey postupně začínali hledat cestu, bylo to příjemné období. Tehdy
jsme už měli nějaké ty učitele, kteří nás z dálky pozorovali. Jedním z nich byl
Andre Strobert. Pomohl nám tím, že nám vysvětlil základy hudební teorie a
duchovní aspekty hudby ze svého pohledu Afroameričana. Měl na nás opravdu velký
vliv. Pak se nám věnoval i organizátor školního rádia John Schmidt, ten nám
zase hodně pomohl s technickými záležitostmi.
Kdybych se měl
zamyslet nad vlastními hrdiny a vzory, rozhodně nesmím opomenout Jamese Browna,
Sly Stonea a mnohé další.
Jaká
byla vaše první práce v oboru a jak jste k ní přišel?
První práce byla
zpívání, jak jinak. S Hankem Shockleem jsme neoficiálně dělali všechno možné,
podíleli jsme se na provozu školního rádia, propagovali rapovou muziku,
jednorázově jsme hráli na různých akcích, všemožným zpěvákům jsme dělali
předskokany, propagovali jsme kluby, případně jsme v nich i hráli. Bylo toho
hodně. Byli jsme rádi, že můžeme sbírat tolik zkušeností a zároveň jsme se utvrzovali
v tom, že na to máme. V té době jsme měli dojem, že rap a hip-hop je jakési
pole neorané, tyhle žánry neměly žádnou strukturu, proto jsme se do toho
pustili sami.
Hudební průmysl ovšem
není orientovaný na umělce, je to celkem značný zmatek, proto je dobré mít
manažera, aby se v tom všem orientoval za vás. Ti mívají velký přehled, takže
vám dost usnadní život. Totéž platí pro nahrávací společnosti, taky to není
zrovna moc přehledná záležitost. S umělci je to podobné, ani tam není žádná
struktura daná. Někdo třeba začne jako rapper a pak přejde k filmu, kde úspěšně
zazáří. Mně tohle nic moc neříká, přijde mi to jako výsměch hudbě. Nejsem proti
pestrosti a změnám, ale rozhodně se mi to nelíbí, když někdo využívá hudbu, v
mém případě konkrétně rap a hip-hop, jen jako odrazový můstek někam výš. Myslím
si, že lidi se hip-hopu a rapu nedrží právě proto, že těmhle žánrům chybí
struktura. Vezměte si naopak Dylana, ten se uchytil ve folku a zůstal v něm,
totéž platí pro Johnnyho Cashe a country.
Jak jste
se prosadil a co s vámi ta velká událost udělala?
Velký průlom nastal,
když jsme s Hankem Shockleem dostali šanci, abychom si vzali na starosti
přenosnou DJ stanici. To bylo v roce 1979. A společný průlom, myslím tím pro
nás jako skupinu, nastal, když jsme se dohodli s Rickem Rubinem a Def Jam a
založili kapelu Public Enemy. Tehdy mi bylo šestadvacet. Naším prvořadým cílem
ale nebylo nahrávání alb, jak by si mnozí jistě rádi mysleli, my jsme chtěli mít
programy v rádiu. Alba se pak stala jakousi kompenzací skutečnosti, že na
komerčním rádiu neměl hip-hop příliš prostoru, takže jsme se potřebovali
realizovat jinde.
Co vás
den co den motivuje k další práci?
Rap neprošel
„kontrolou“, nestal se z něj oficiálně uznávaný žánr. V chodu mě udržel boj
pocitu vyděděnce s propagovaným proudem, chtěl jsem si prosadit názor, že i rap
toho má hodně co říct. Nebyl považovaný za opravdovou muziku. Tak jsme se s
Hankem dohodli, že zničíme předsudky o tom, jaká má hudba být, a nahradíme je
novými názory.
Jaké
vlastnosti vám nejvíc dopomohly k úspěchu?
Rodiče mě vedli
k tomu, abych přemýšlel sám za sebe a v názorech se nevázal na druhé.
Proto jsem nikdy neusiloval o to, aby mě ostatní, konkrétně vrstevníci, uznávali.
Šel jsem vlastní cestou. Líbilo se mi, že mě rodiče vedli k nezávislosti,
ovšem s ohledem na to, že i nezávislý člověk musí fungovat ve světě jiných
lidí, takže se s nimi musí naučit vycházet. Mám dojem, že aktuální trend
vede lidi k tomu, aby následovali stádo, ne aby se sami ujímali
vedení.
Kdybyste
na samém začátku věděl to, co víte dnes, co byste tehdy udělal jinak?
Obávám se, že
pokrytectví právníků se člověk nevyhne nikdy a nikde. Mění si strany podle
toho, co je pro ně právě výnosnější. Jednou se zastávají nahrávací společnosti,
jindy zpěváků, ale výměnu stran zpravidla zvládnou během jediného dne. Vlastně
jsem nikdy neslyšel o právníkovi, který by v tomhle oboru byl plonkový.
Pořád mluví jen o ztrátě času. Podle mě jsou právníci zkázou tohoto odvětví. Na
jednu stranu mu pomáhají, aby se rozvíjelo, na druhou stranu pořád vytvářejí
tolik skulinek a budují tolikerá zadní vrátka, že se s nimi prakticky nedá
normálně jednat. Jenže bez nich je to taky na draka.
Na začátku jsme byli
hodně opatrní, pracovali jsme jen s nabídkami, které nám přišly, takže
toho nebylo nijak moc. Zpočátku nám nikdo nenabídl nahrávku alba, vlastně jsme
si nevydělali ani na živobytí. Pak jsme se ale uchytili a začali jsme si
příležitosti vyhledávat sami. Takhle jedeme dál, ale tenkrát jsme si
potřebovali trochu osahat půdu pod nohama. Jen se teď na různé lidi dívám
s otázkou v očích: „Kdes byl, když jsme se rozjížděli?“ Všichni,
konkrétně třeba právníci a účetní, za vámi přijdou, až teprve když vědí, že
z vás budou něco mít. Jinak nemáte dostatečně vysokou hodnotu, z níž
by mohli profitovat.
Jaké
největší ponaučení jste si odnesl?
Myslím si, že než se
člověk do něčeho pustí, měl by nashromáždit co nejvíc informací. Takže kladu
hodně velký důraz na neustálé vzdělávání. Je jasné, že všechno se předem naučit
nemůžete, spousta věcí souvisí s praxí, to je pak celoživotní proces.
Nikdy se mi nelíbilo, jak právníci s naprostou samozřejmostí očekávají, že
jim padnete kolem krku, a nemohou se dočkat, až na vás začnou rejžovat. Mám na
ně pifku. Je mi jasné, že i hudba je obchod a trh, ale všechno má své meze, a
ty by neměl porušovat nikdo.
Která
alba vás oslovila?
Raisin´ Hell, Run–D.M.C.
Všechno čili od
A–Z od skupiny Stetsasonic, hodně věcí od Atlanticu a Motownu…
Měl
jste už jako dítě v pokojíčku plakáty na zdi? Kdo na nich byl?
Až do sedmnácti jsem
měl všude na stěnách sportovce – basketbalisty, fotbalisty, hráče baseballu.
Zpěváci ani jiní hudebníci tam nebyli. Běžně jsem poslouchal rádio, pouštěl
jsem si nahrávky. Muziku jsem měl rád, ale nijak jsem to nepřeháněl. Když jsem
se nudil, naladil jsem si pop, mými oblíbenci byli James Brown, Steely Dan, Led
Zeppelin.
Která
představení, akce nebo koncerty vás nejvíc hypnotizovaly?
Během patnácti let
jsem si vyjel na devětačtyřicet koncertů, takže jsem toho viděl habaděj.
Stetsasonic, Amsterdam, 1988.
Run–D.M.C., Houston, 1988.
James Brown, Atlanta,
2003.
Nahrávky jsou celkem
neosobní, to se mi nelíbí, ale koncerty, to je jiná. Když jsem byl na James
Brownovi, tak lidi úplně šíleli. Byl jsem z toho na větvi, připadal jsem
si jako sedmiletý kluk.
Které
písně vám přirostly k srdci?
„Funky Beat“,
Whodini.
„Black and Proud“,
James Brown.
„Heard It Through
Grapevine“, Gladys Knight & The Pips.
„A Change Is Gonna
Come“, Sam Cooke.
„They Call Me Muddy
Waters“, Muddy Waters.
Cokoli od Sly &
The Family Stone.
Zkuste
uvést maximálně deset rad pro ty, kteří se chtějí prosadit v hudebním
průmyslu.
Nejlepší věc je
dohodnout se s partou lidí, kterým věříte. Patří k nim účetní,
právníci a samozřejmě zpěváci a hudebníci jako takoví. Měli by se do toho
pustit jako tým, nejen jako součet jednotlivců, to nemá význam. Soudržný tým
lidí je totiž mnohem odolnější vůči vnějším tlakům, drží spolu basu, nenechá
sebou vláčet. Pak víte, že lidi, kteří za vámi mají stát, to skutečně dělají,
nenechají se odlákat výhodnějšími nabídkami. Je to hodně náročné, a chtít po
někom, aby byl jen ve vašem týmu, je složité. Mně se to každopádně vyplatilo a
vyplácí. Potřebuju mít kolem sebe lidi, na které se mohu spolehnout
s čímkoliv.
PUBLIC
ENEMY: REBEL WITHOUT A PAUSE (REBEL BEZ ODDECHU, navíc jako narážka na REBELA
BEZ PŘÍČINY, REBEL WITHOUT A CAUSE)
KLADU SI OTÁZKU, A
VŮBEC NEVÍM, KAM TEN SVĚT SPĚJE??
Jasně, rytmus duní
jako rebel
bez ustání – snižuju
si laťku
nikdy nevyměklej
rýmovač – kde jsi nikdy ani nebyl, tam jsem já
chceš dobrej styl –
víš, že je zase k tomu vhodná doba
D postrach státu –
vám říká, poslouchejte to
chválili si hudbu –
tentokrát ohrávají texty
někteří odmítají
album, Show,
která drtila zvuk, album, které jsem
vydal před rokem
hádám, že už víš – ty
hádáš, že jsem radikální zpěvák
nemám ani rok navíc
volna – ano dopřeju si popsat to kriticky
jediná část, kdy se
mělo toho účastnit tvé tělo
síla Pantera (radikální
seskupení Black Panther) do hodiny dorazí od rebela až k vám
Rádio–cukříci mě
nikdy nedovolí pustit naplno do vln v éteru
v míchání desek – to
jsem já dost v pohodě
teď jsem vzdělán a
vychován, když měří čas mojí zóně, tak je to známo
vykrucují se a berou
chamtivě všechno, co vlastní bratr
tvrdá – taková je
moje vizitka
natáčel a přikázal
(objednal si) – zastánce Chesimarda
hlučnej a hrdej jedu
zpříma už další básnickej vrcholnej přednes
smyčka s vojenskou
jednotkou, pancéřová pěst s pevným plánem
Flavor – rebel řve v
jeho duši
on je zapřisáhlým přívržencem mého
rýmu
navrhli jsme mu, aby
rozprášil řady tupých ničemů,
co o mně jen konstatují,
že se dopouštím údajného hříchu
Terminator X
Od rebela je to
pravomocné finále, je to resumé na černém vinylu
soul a kytary
přicházejí nabroušeně jako k vodě vyprahlý nosorožec
desky rotují na
gramci – cukříci naplněni fiaskem uhoří, aby se učili
neumějí nás
vyklepnout, ani zachytit úder mého ctěného labelu
Def Jam – to vám
napoví jasně, kdo jsem
můj nepřítel je
veřejnost – ve skutečnosti si potrpí, aby měli svého nepřítele
Strong Island – tam,
kde je provokuju a
to je ten důvod, proč
prohlašujou, že jsem údajný nebezpečný násilník
já nikdy nebudu
zticha – vždyť žádnej borec neoněmí, ne, ani nápad!
prohlašujeme, odkud
máme svůj schopný rytmus
číslo jedna – udeříme
do vás a nadělíme vám několik jedniček
nenosíme zbraň – a
pořád nejsme na útěku
chcete patřit k
ochrance S1 – Griff vám řekne, kdy
a potom se dostavte –
uvědomíte si, kolik hodin uhodilo
prezidenta postavte
před soud – vytáhněte fiktivní
domnělou pistoli, jež naděluje paprskovité zásahy smrti
zničte další postavu
– já bych moh bejt kulovnicí na vás
jemní a uhlazení – s
takovými já netáhnu
samá kost a kůže –
vyzáblej jak břitva
jsem jak lenoch – že
o vás prostě ani nezavadím
jsem akorát už starej
na to, abych vás vychovával – tak tohle vás bude trápit
zvládej to dobře
chlape a třeba tě budu chválit
hraju roli vzorně a
mám také vzornou duši
vyslovím svůj názor
zvučně a výrazně
jemně – tak to nejsem
já
ostře – protože jsem
už ráznej a vůbec velkej chlap
nezáleží jak si
říkáme – my jsme všichni stejní
jsme postavičky na
velké šachovnici
yeah – vyslovení síly
je přítomno v této
budově – utíkej si honem dopřát sprchu, hochu
P.E. je formace,
parta – ne jednotlivec
jsme černoši a
provokatéři
jsme rapová spouštěcí
klapka
nemůžete nás
odchytnout – já vím, že to posloucháte
chytnul jsem vás,
když jsem vám nachcal do spodního prádla
bojíte se nás,
pomlouváte nás
davu lidí chybíme
jsme na bojovném
tažení kámo
Terminator X
Mám neotřesitelnej
postoj – když planu v ohni
mám šťávu na flámu –
vodící drát u vozidla
snadnej a zřetelnej –
věnujte mi jízdní pruh
já vám ho hodím do
chřtánu jako Barkley
podívejte se na klíče
od auta – chtěl bys taky vlastnit takové
pospěš si ke dveřím
do obchodu – popadni za límec tohle nadupané album
znáš rytmus a rým a
můj beat je zvolen tak,
abych mohl proniknout
do tvého uvažování – kluci
přidejte víc rachotu
– můj čas zvuku
ustup stranou pro
šňůru – Terminator X
PUBLIC
ENEMY: „LOUDER THAN A BOMB“ (HLASITĚJŠÍ NEŽ NASTRAŽENÁ VÝBUŠNINA NA UŠI)
Tenhle styl vypadá
pokaždé dost divoce
počkejte chvíli,
ještě než mě budete považovat za nevlastní dítě
dovolte mi, abych vám
objasnil, proč mě mají zařazeného ve spisech
protože já vám dávám,
co sami postrádáte
osvědčete se a
prezentujte nápad bezva přesnou metodou
náš stav je ten
nejsmutnější
tak mě zajímá, kde
jste, černoši
a doma mám telefonát
od Tony Rome
FBI mi odposlouchává
telefony
já nikdy nežiju sám
já nikdy nechodím na
procházku sám
moje parta kámošů je
mi vždy nablízku, a jsou připraveni v mojí zóně
ačkoliv žiju život
místního usedlíka
ale jsem známý
schématem jako prezident
odposlouchávají mi
telefony čí partu to zneužili?
zůstávám obviněným
tím, že údajně škodím
protože jsem hlasitější
než bomba, představte si, já jsem hlasitější hromotluk než exploze výbušniny…
Jsem tankista, co
tankuje tvrdě rockovej nářez
poctivej až na kost,
metalovej až na kost
naplno vyspělé – tak
mě považujte – ovoce snažení
zase už v akci a
říkám vám to, abyste to věděli
naše četa je vždy
připravena, řvu hrdinsky „geronimo“
vaše je CIA, vidíte,
že si z vás neutahuju
Martin Luther King a
Malcolm X, oba mají nezměrné zásluhy o vysvobození naší rasy z područí
nevyprávěný příběh,
pravdivý, ale neznámý
Professor Griff ho
zná, „já nejsem žádnej přičmoudlej kus toastu odloženého 1 000 dní“
a nechlubím se ani se
nenaparuju jako egoista v metropoli
a navíc nemám
tajemství, proč mi odposlouchávají telefony, ačkoliv
bych mohl to uchovávat
v přísné tajnosti
tak jsem se
rozhodnul, že do toho kopnu jo
a ano má to váhu jako naměřená tuna
zase už to
připomínám, konstatuju,
že mě oslovují jejich
nepřítel – nikdy nebudu přítelem jejich státu
těch, co mají omezené
zaklapnuté mozky, neví, že jsem rapidně rychlej
způsob, jak o tom
vedu rapovej výklad
je působit pro ně
jako pružný element yeah
nikdy jim dobře
neposloužím, protože nejsem Tomáš
to není žádné
tajemství
že jsem hlasitější
než na uši nastražená výbušnina
Zůstávám ve střehu uvnitř odpalované
nálože
břemeno ničí formu
já nekecám,
nezapírám, že mi kontrolují můj kód
jestli já vyzvídám,
když mi odposlouchávají telefon – pro informaci
neřeknu vám, kdo se
zaprodává – síla staví na nohy celej národ tak…
přidejte do sbírky,
přičiňte se, pointa prázdného terče
každý bratr je uvnitř
dění – tak alespoň, ne, zapomněl jsi, no ne,
brát vinu není marné,
tady ochutnej
trošku písně, proto
abys nikdy nemusel bejt špatná pověst člověka
jen trochu rady,
protože my musíme zaplatit hodnotu
protože život člověka
je u každého bratra dán
je to jako mrsknout
kostku, nemám pravdu?
tady to máte, tohle
je to zase opět
od bratra
k bratru, Terminátor, skvělej obdělávač a kat s deskou na gramci
jede dál a dál –
nechává na pokoji dospělé
dostává pořádně
zabrat v roce 88, já to seskupím, abych dal najevo
že má tlupa je furt
připravena na akci – 98 v počtu 98
moje banda přijde
rychle, protože moje banda má průtokovou rychlost
odposlouchávají mi
telefony, nikdy mě nenechají v klidu
já jsem dokonce prý
zabiják, i když nejsem nijak ozbrojen
protože jsem
hlasitější než na uši nastražená výbušnina
D. je zkratka pro Nebezpečného
interpreta
můžete se k nám
přiblížit a poznáte, co zákon káže
já rozdávám lekce a
mluvím poznání
takže když je to
vysloveno, není to žert
hlas elity
místo se otřásá
dunícím bassem
řekl jsem člověk je vždy
ideální pro vejšku
rytmus má rebelskou
pozici
tady máte funky
rýmování, které odposlouchávají
myslí si, že pokazím
hudbu, já do ní zdatně rapuju
CIA FBI všechno co
nám vykládají, jsou nestydaté bláboly a okecávačky
a když to vyjádřím já,
zaleknou se toho
protože jsem
hlasitější než na uši nastražená výbušnina!
BURN HOLLYWOOD BURN (PODPALTE HOLLYWOOD)
(Chuck D.)
Podpalte krutou
břečku Hollywoodu, podpalte jejich krutou nejapnost, já větřím, že přijde
vzpoura
nechť přijdou na
řadu jako první ti, co jsou vinni, se teďka houfně vzdalují
yeah, já si dopřeju
celý biják dokoukat
ale je zapotřebí
obsadit do role černocha, aby pohnul s mými city
vystrnaďte mě pryč
od téhle nepovedené televize
všechny tyhle
zpravodajské relace a záběry jsou pod moji úroveň
protože všechno, o
čem se dosléchám, jsou jen samé výstřely a ranění
tak to raději
vyšlehnu nějaký údernější slang na nepřipravené
vy, co jste všichni
správňácký borci a top torpéda, roznášejte moje vzkazy
Hollywoodu nebo si
na to třeba netroufnou padavky
podělané až za
ušima, kvůli kterým my vypadáme zoufale a trapně, tolik nevhod
jako bych tušil, že
na nás měli pifku
ale některé věci já
nikdy nezapomenu yeah
tak přistupte blíž
a přineste tuhle aktivitu k cíli
po tolik dlouhých
let nás pokládali za směšné šašky
ale s vtipem
je konec, chlapečku, přivoň si k tomu čoudu všude kolem
zapáchá to ohněm,
podpalte Hollywood, podpalte jejich nejapnost
(Ice Cube)
Ice Cube je na
jedné vlně s PE
teď by mě každá
nezadaná coura ráda sváděla
Big Daddy, vítěz
kocour, je jemný, když hovoří s mamkou
tak si pusťte celou
filmovou profesionalitu, která vykořisťuje barvu rasy
potuluju se po
Hollywoodu pozdě v noci
červená a modrá
světla houkačky od policie, takový je běžný pohled
byl jsem odtáhnut
na obrubník, hrajou si se mnou jako s padavkou
hele, nezaboduješ,
když bojuješ o převahu se mnou, ty debilní mátoho
(Big Daddy Kane)
Když překračuju
hvězdy na chodníku slávy a mihnu se ulicemi na Hollywood Boulevardu
vnímám a probírám
do detailu, jak těžké to bylo pro ty, co zazářili
ve filmech, kde
zobrazovali na plátnech kin role
dvorních lokajů a
služek, otroků a zaprodaných krys
mnoho
inteligentních černochů jim připadalo, že se chovají necivilizovaně
když jsou na
obrazovkách
jako když luštíš
hádanku, já usoudím v tvém případě, že hraješ nějaké zhovadilosti
na plantáži bavlny,
co jiného dovede negr zvládnout
a černé ženy
v této náročné profesi na trpělivost, na výdrž
aby hrály
advokátky, na to ani pomyšlení! Toť u nich vyloučeno!
na to, co hrají,
„teta uvázaná kravata“ je perfektní označení
dokonce, i když
teďka ona nosí trvalou
tak točme naše
vlastní scénáře, jako to dokáže uskutečnit Spike Lee
protože takové role, které
nám byly dosud nabízeny, se mnou nepohnou
není tu
nic, čeho by černoch mohl využít, aby zbohatnul
podpalte krutou
břečku Hollywood, podpalte jejich krutou nejapnost!
|