Když zavřu oči a představím si,
suchý šípkový keř,
v těch suchých větvičkách je krásného cosi,
když budeš chtít, i Ty to nalezneš.
Pod vysušenou kůrou a tvrdými ostny,
skrývá se nový život,
neboj se ničeho, ani zubaté kostry,
v přírodě všechno má důvod.
Mezi loňskými šípky si malinký pavouček,
spřádá svou složitou síť,
křehká lesní víla šla tančit na palouček,
neruš je, zkus tiše být.
Jaro zas probouzí celý svět k životu,
opakuje se to už léta,
kukačka usedla sousedům na plotu,
kolik let mi odkuká ?
Pomalu počítám, nemám strach ze smrti,
roků mi zbývá ještě dost.
V šípkovém keři se něco zavrtí,
pavouček chyt mouchu pro radost.
Čekám a dívám se jestli ji vysaje,
nechápu, co se to děje.
Pavouček s muškou však vesele tancuje,
do očí mušce se směje.
Kolem nich svítí se kapičky rosy,
jsou jako stříbrné perly.
Mezi všemi zas vzájemná láska se nosí,
odlož svou mrazivou berli.
Zastav na okamžik ve světě divokém,
vždyť i Ty máš v přírodě původ.
Neboj se hluboké vrásky nad okem,
všechno má přece svůj důvod.
|