„Podívej,nezlob se na mě,ale já jakožto tvůj otec za Tebe nesu plnou odpovědnost.Víš vůbec,co to znamená?.Jak těžké je to břímě?Až budeš mít vlastní děti,vychovávej si je podle svýho,ale dokud žiješ se mnou pod jednou střechou,nedovolím něco podobného.Takové věci jsem si vyslechla od mého otce vždycky,když jsem měla v úmyslu jít za zábavou ve večerních hodinách.Ohromnou troufalostí bylo se vůbec zeptat,ale jakmile jsem jen lehce nadhodila v kolik hodin bych typovala svůj příchod,nastala nekonečná přednáška o pokoře a úctě k rodičům.Den co den jsem poslouchala lamentování o násilnicích,vrazích,cizincích a jiných nebezpečných individuí.Znala jsem už nazpaměť tátova slova:“Tohle se stane jen jednou a pak budeš brečet,ale to už bude děvenko pozdě.Pochop,že to s Tebou myslíme dobře!“A pořád dokola.

Jak jen jsem se mohla dostat až tak daleko,že jsem si z vlastního popudu opatřila „intim sprej“ neboli slzák.Když jsem šla s touhle zázračnou věcičkou v tašce,uvědomovala jsem si,že se ze mě stává stejnej fanatik.Ale …kdo ví,třeba bude k potřebě na ten Velkej den.

Bylo to koncem května,kdy se u nás konal festival rockových skupin z okolí našeho města.Prostě nešlo,abych na obrovskou akci nešla.Byla jsem odhodlaná prosit,škemrat,lézt po zemi,líbat tátovi ruce,dělat mu služku….zkrátka všechno.Jen abych mohla jít,aspoň do půlnoci!!!

Organizátoři připravili super událost desetiletí na víkend a jak tak nějak přicházel,moje odvaha a pevné přesvědčení,že tentokrát to prostě vyjde,prudce slábla.Abych přesvědčila a dokázala,že mám taky zodpovědnost,pořídila jsem si právě ten kouzelnej sprej.

Sobota ráno a já už byla dohodnutá s přáteli na tentýž den odpoledne,ovšem…rodiče stále ještě nic netušili.Problém se zvětšoval,u oběda jsem konečně sebrala střípečky odvahy,zeptala jsem se.A…co následovalo mi vzalo dech,takovou odpověď jsem nečekala:“V kolik chceš přijít?“Vejrala jsem na tátu,ale s okamžitou pohotovostí,která mě překvapila,jsem začala:“Nooooooo,víííííííííš,můůůůůůůůj drahý tatííínku,vzhledem k tomu,že už dlouho tady nic podobného nebude,bych…..a taky s přihlédnutím na mé vynikající výsledky ve škole,bych to odhadovala na dloouho!“Tak co?Zabere,nezabere??? Následovalo:“Hmmmmmmm,to znamená,v kolik?“Trochu mě převezl:“Holky můžou do dvou!“ A potom už jen:“Ve dvě zavolej,přijedu pro Tebe!“A tím to skončilo.Já byla jak u vytržení,div jsem se neskácela na zem.Udržela jsem však emoce na uzdě a s díky jsem hrdě odešla.

Nic mi už nebránilo.Byla jsem připravená se společensky unavit a to tak,že pořádně.Od dvou odpoledne do dvou do rána jsem zase jako čiperka.

Na tom zázračném rockáči jsem se ani neunavila, natož společensky,tudíž jsem neměla proč být čiperkou.Všechno začalo příchodem jedné kámošky,která své partnerské problémy zapíjela Befeetrem,ještě k tomu na lačnej žaludek,a vylejvala si svoje opuštěné srdíčko právě na nás.Jak to začalo,tak skončilo.Do půlnoci jsme se zabývali tím,aby si jí náhodou nevšimli hlídající policajti,a sháněli blicí pytlíky,teplé oblečení a hlavně dobré rady,co a jak s opilou dívkou v depresi.Vzhledem k tomu,že jsem ji nalejvala horkým čajem a snažila se ho chladit,vypila jsem víc čaje než čehokoli jinýho.Aby toho nebylo málo,s opařenym jazykem,bez mikiny jenom v nátělníčku a bez nálady jsem jí se sladkými slovy útěchy strkala do krku prst,aby vyhodila teda všechno.Marně.Po půlnoci přestalo moje bojování,pro tu malou chudinku si přijela kamarádka,co měla zrovna volnej byt,a bylo dobře.

Dobře??????