|
A celý můj život jen vteřina času
který jako voda plyne hodinami
a všechna má slova jenom stíny hlasu
když se ptá po něčem, co je mezi námi.
Tajuplný vesmír jsi mi této noci
pod víčky máš hvězdy jako na hladině
kruhy pohledů mých nekonečnem jsoucí
vodoměrky prstů hledají cos v klíně.
Nalézání možná či snad tiché ryby
břehy tvého těla ponořené do tmy
výčitky i rána, z nichž jsou moje sliby
které cosi ve mně dávat ještě umí.
Po dešti máš v tváři protrhané oči
probouzení krásné čímsi jako žena
co začíná právě to v okamžik končí
jako svíce, která nikdy nezhasíná.
|
|
|