MARIE
ZAJÍČKOVÁ (☼ 4.10.1946): výstava PEREM / ŠTĚTCEM
Galerie
Jiřího Trnky, náměstí Republiky 40, 301 00
Plzeň
nezapomenutelný
8. březen MDŽ až neopakovatelný apríl 2. duben 2017
Výstava
díla známé plzeňské autorky je připravena k jejímu nedávnému životnímu
jubileu a představuje základní profil dosavadní celoživotní tvorby.
Marie
Zajíčková prožila své mládí v Přešticích v učitelské rodině.
Vystudovala Střední výtvarnou školu V. Hollara v Praze (za přednášejícího
měla také Adolfa Borna), po absolutoriu působila jako metodička Městského
kulturního střediska v Přešticích, později se stala výtvarnou redaktorkou
krajského deníku, kde se zabývala především grafickou úpravou přílohy, tvořila
novinovou, knižní a časopiseckou ilustraci. Tento důležitý obor zejména
kresebné tvorby autorky je na výstavě zastoupen výběrem například ilustrací
k literární tvorbě západočeských autorů, ke kriminálním příběhům a dalším
textům.
Souběžně
se autorka rovněž věnovala volné tvorbě, a to zejména krajinomalbě. Vznikaly
tak záznamy z cest k moři, do hor, z krajiny vůbec, pro něž
užívala především opět kresbu, kolorovanou kresbu, akvarel. Ostatně kresba
tvoří důležitou součást její celkové výtvarné práce, dovede pracovat
s pružnou kreslířskou linií, dát jí odpovídající dynamiku, napětí,
výpovědní hodnotu. Spolu s novinovou a časopiseckou kresbou se také
věnovala knižní ilustraci, výtvarně doprovodila i jazykové učebnice.
I
když kresba zůstala stále základním vyjadřovacím prostředkem výtvarné tvorby
Marie Zajíčkové, dařilo se jí významně rozšířit spektrum práce o malbu.
Postupně vznikaly obrazy různých, ale vnitřně spojených tematických cyklů.
Zajímavý celek tvoří portrétní tvorba, obrazy tváří rodinných příslušníků a
přátel. Na výstavě jsou tato díla ve výběru zastoupena, a to podobiznami dcery,
manžela, vnoučka, přítelkyně.
Postupně
rozšiřovala Marie Zajíčková svůj žánrový rejstřík o alegorie a mytologickou
tématiku, kde nalézala inspiraci především v antických bájích a pověstech.
Dalším důležitým podnětem pro její tvorbu byly myšlenky křesťanství,
podobenství Starého i Nového zákona. Vznikla tak kolekce obrazů, které byly
vystavovány na Letnicích umělců a posléze 2 byly také osazeny na oltáře do
obnovených kapliček ve Šlovicích a v Trhomném. Kolekce těchto prací spolu
s díly věnovanými například Karlu IV. či Jakubovi Janovi Rybovi jsou na
výstavě také představeny, stejně tak jako další malířská podobenství a
prožitky, například masky. Marie Zajíčková užívá při tvorbě zejména
kombinovanou techniku a také malbu akrylem. Její práce mají kultivovanou
barevnost, jsou čitelné a vždy poskytují možnost zamyšlení, dialogu.
Výstavní
kolekce obsahuje celkem čtyři desítky kreseb a obrazů.
(PhDr. Jana Potužáková, předsedkyně UVU
Plzeň)
SLAVNÁ
ČESKÁ MALÍŘKA MARIE ČERMÍNOVÁ ALIAS TOYEN BYLA ORIGOŠEK A SKANDÁLEK RANDÁLEK
JAKO NA CHODIDLE NEULÍTLÝ SANDÁLEK NEJEN SVOU AKTIVITOU, ALE I
NEPŘEHLÉDNUTELNOU OSOBNOSTÍ: NOSILA MUŽSKÉ ŠATY V DOBĚ, KDY TO MARLENE
DIETRICH JEŠTĚ ANI NENAPADLO, MLUVILA O SOBĚ V MUŽSKÉM RODĚ A STŘÍHALA SI
VLASY NA KRÁTKO. NEBÁLA SE VSTOUPIT DO SVĚTA, KTERÝ DO TÉ DOBY OVLÁDALI
VÝHRADNĚ SAMCI. MĚLA ODVAHU VÝTVARNĚ POLAŠKOVAT A POŠKÁDLIT EROTICKÁ TÉMATA
NAVZDORY ZAŽITÝM TABU DÁVNO PŘED MARILYN MONRŒ.
(EVA RIEGEROVÁ PRO VLASTU BŘEZEN 2017)
SEZNÁMENÍ
NA KORČULE
O
mládí Marie Čermínové jsou známá pouze strohá fakta: narodila se 21. září 1902,
o své rodince a dětství nikdy nemluvila. Pocházela ze Žižkova, básník Jaroslav
Seifert vzpomínal, že ji potkával v Husově ulici, když ještě bývala
baličkou mýdla. Zážitky z dětství se objevují v její tvorbě až
později a působí značně skličujícím dojmem. Můžeme tedy jen hádat, že její
dětství nebylo průměrně spokojené, o čemž svědčí i fakt, že se s rodinou
vůbec nestýkala a život zasvětila umění a přátelům, nikdy se nevdala a neměla
děti. V roce 1919 začala studovat na pražské Uměleckoprůmyslové škole u
profesora Dítěte – z té doby se dochovaly její první výtvarné práce,
ovlivněné spíš moderním evropským uměním než profesory ve škole. „Jsem malíř
deprimován nudou,“ říkala o sobě. V roce 1922 ukončila předčasně studium a
vrtla se na skok hurá na prázdniny směr ostrov Korčula na Jadranu, kde se
zakoukala do malíře lva Jindřicha Štyrského (narozen
na den jako Jan Palach 11. srpna 1899 a zahynul akorát před 75 lety – tedy
bohužel 21.3.1942!) a rozuměla si také s Jiřím Jelínkem. Hlavně
seznámení se Štýrským sehrálo zásadní vliv na její další umělecký i soukromý
život.
Karel
Honzík v knize Ze života avantgardy napsal: „Remo (Jirka Jelínek), Štyrský
a Toyen tvořili nerozlučnou a velmi nápadnou trojici talentů. Remo, vysoké
postavy, hlavu hladce oholenou, s ostře řezanými rysy oceánského Maora,
nějakou rudou šálu omotanou kolem šíje. Štyrský v rádiovce a předlouhém
raglánu, se zasněným úsměvem a blankytným pohledem. Toyen v kostýmu s mužským
sakem, mužskou košilí a s rádiovkou na hlavě, zpravidla ruce
v kapsách, případně i cígo v koutečku úst. Její nedbalá kolébavá
chůze jako by nabádala: „Nesejde mi na tom, co si o mně kdo pomyslí.“ Mluvila o
sobě v jednotném čísle mužského rodu: „Byl jsem na výstavě, řekl jsem, že
přijdu do kavárny.“
MANKA
ALIAS…
Kolem
zvláštního pseudonymu Marie Čermínové koluje mnoho dohadů, s jistotou se
ví, že ho tajenka Toyen začala používat v roce 1923, kdy s Jindřichem
Štyrským vstoupili do výtvarné sekce Devětsilu. Odmítala totiž vystavovat pod
svým jménem Máničky, a jen několik nejbližších přátel ji smělo směle oslovovat
Manka. Podle některých teorií vznikl pseudonym z francouzského „citoyen“ –
občan, což údajně sama Toyen v roce 1966 potvrdila spisovateli
Štorchu–Marienovi. Podle jiné verze vznikl pseudonym ze slov „to je on“, což by
odpovídalo její stylizaci do mužské polohy. Další verzi vzniku pseudonymu
popsal ve vzpomínkové knize Všechny krásy světa Jaroslav Seifert: „Seděl jsem
s Mankou v Národní kavárně a Manka měla před výstavou. A nechtěla za
nic vystavovat pod svým jménem. Za chvíli odešla pro nějaký časopis, napsal
jsem na ubrousek velkými písmeny TOYEN. Když si jméno přečetla, bez rozmýšlení
jej přijala a nosí jej podnes…“ Pozadu nezůstal ani jeden ze zakladatelů skupiny
Devětsil Karel Teige, který napsal, že ke své přezdívce přišla v kavárně:
„Pokřtili jsme ji u kavárenského stolku jménem stejně nesklonným jako její
umění.“
EROTICKÁ
REVUE
Poprvé
společně se Štyrským vystavovala Toyen v pražském Rudolfinu v roce
1923 na Bazaru moderního umění – představila celkem sedm obrazů a se Štyrským
uměla šokovat veřejnost vystavením kuličkových ložisek nebo zarámovaným
zrcadlem s nápisem: „Váš portrét, diváci!“ – jako umění totiž tahle
dvojice vnímala téměř cokoli. Stali se členy Spolku výtvarných umělců Mánes a
seskupení avantgardních umělců Devětsil, kde se Toyen seznámila s řadou
dalších osobností, spisovatelů a básníků, pro které potom vytvářela knižní
obálky a ilustrace. Toyen jako jediná dáma Devětsilu poutala pozornost nejen
osobitým vzhledem a tajemnou minulostí, ale spekulovalo se zároveň o její
sexuální nenasytnosti vedle lva. „Byli jsme mladí, líbily se nám krásné
elegantní slečny…,“ napsal Jaroslav Seifert, „…a Toyen nás mermomocí
ujišťovala, že má tentýž apetýt. Myslím však, že to byla jen rafinovanost ve
hře citů a část její mužské autostylizace, které holdovala jako kominická vyšší
účelnice i uličnice u komínu zvaného umění a náhul. Ostatně neměli jsme nic
proti tomu.“
Od
dvacátých let se Toyen začala zajímat také o erotická nosná témata: přispívala
do Édice 69 a Erotické revue, kterou vydal Jindřich Štyrský v roce 1930,
ve své době šlo o odvážný vydavatelský trhák, jako byl šlágr „Killer“ od Seala
(1990). Na jeho literární a výtvarné podobě se podíleli také Emil Fila,
Vítězslav Nezval a mnoho dalších. Erotická revue byla koncipována jako soukromý
bibliofilský tisk (celkem vyšly tři ročníky), který ale „nesmí býti veřejně
šířen prodejem, ani vyložen, ani půjčován, ani jinak rozšiřován nebo zařazen do
veřejných knihoven“. Není divu, vydavatel byl tak jako tak označován za
nemravného šiřitele hříchu na papíře. V roce 1932 vytvořila ilustrace pro
„Justinu“ od markýze de Sade (Madonna v roce 1990 nazpívala perlu
s lasturou jako s ušním lalokem i žralokem Justify My Love) a zachoval
se také její deníček s pornografickými malůvkami. Toyen později od ztvárňování
přímé prvoplánové erotiky ve svém díle ustoupila, zůstaly jen náznaky: malovala
tajemné snové objekty, krystaly, mušle, balvany, oční bulvy a předměty volně
položené v prostoru (například Vinobraní, Z Jižních moří, Poselství
lesa).
JEDNADVACET
PRO BROUKA
Toyen
také vytvořila na objednávku soubor originálních eroticky motivovaných kreseb
s názvem Jedenadvacet (mimo jiné i včerejší den 2017 březen), který vydal
Bohuslav Brouk, spolumajitel proslulé obchodní společnosti Brouk a Babka,
v jediném výtisku pro svého bratra Jaroslava a jeho ženu Marii jako
svatební dar v upomínku na 17. prosinec 1938. Historik umění Karel Srp
napsal: „I když nelze jednoznačně tvrdit, že by kresby knihy Jednadvacet Toyen
určila výhradně pro samce, nebo naopak pro alfa dívčí oči, jejich hlavní
hrdinkou se stala téměř výhradně Diva, zatímco muže zastupoval především jeho
sexuální orgán pěnis, měnící se ve fetiš: lze jej uchovávat v kleci jako kajinka
nebo údo jirkense, držet na rukavičce a sledovat, jak se ukájí, lze na něm
hopsat a vedle něj polehávat. Ženy nad ním mají moc, přivlastňují si jej
pohledem a dotekem, mění se jim ve figurku na šachovnici, živou spontánní
loutku, uchovávanou na hraní, je trofejí vítězství nad přírodou.“ Sice
popisnou, přesto svým způsobem křehce a naivně ztvárňovanou erotikou Toyen
velmi vybočovala z řady, navíc se nezakrytě zajímala i o odkazy Sapfó
bohyně milování ve verších. Každopádně jakkoli provokativní a otevřeně bojující
s předsudky, svoje rozšafné necudné kresby zásadně podepisovala jen T nebo XX.
I
jinak byla její tvorba rozmanitá: kromě velké malby dělala hlubotiskové ražby
do plátna a papíru, textilní návrhy, fotokoláže, knižní obálky, menší kresby,
scénografické projekty, vydala také několik kolekcí pohlednic. Za pomoci
divadelního a filmového producenta Josefa Háši založila roku 1929 ateliér, ve
kterém zdobila textilie a oděvy stříkací metodou.
ZVRÁCENÝ
SURREALISMUS
Roky
1925–1928 trávila v Paříži s Jindřichem Štyrským, kde dali základ
novému uměleckému stylu: artificialismu, který byl „ztotožněním malíře a
básníka“ a který byl jedním z nejvýznamnějších příspěvků českého malířství
evropskému umění, ačkoli jeho zastupiteli byli jen oni dva (například obrazy
Fjordy a Hlas lesa). Toyen do té doby tvořila především ve stylu pozdního
kubismu a několik děl vytvořila v duchu naivního umění. Později se
přiklonila k surrealismu – v roce 1934 se Štyrským a básníky
Nezvalem, Heislerem a Teigem založili bandu tvrdohlavých Skupinu surrealistů
v ČSR. V roce 1935 se v Praze konala první velká výstava Skupiny
surrealistů, po které Toyen odjela s Nezvalem a Štyrským do Paříže, kde se
setkali s představiteli surrealismu Maxem Ernstem a Salvadorem Dalím.
PŘÍZRAKY
VÁLKY
Rozvoj
surrealismu přerušila roku 1939 okupace, protože stejně jako ostatní
avantgardní směry nacisté považovali surrealismus za zvrácenou frašku.
Avantgardnímu umění, a surrealismu, pšenka nekvetla ani po válce, kdy jej pro
změnu za zvrácené odnože kultury považovali soudruzi z JZD. V tvorbě
z období nastupujícího fašismu a fanatismu se v její tvorbě stále
více projevovala strašidla, agresivní a útočné představy, kostry a prázdné
klece, ve kterých se zračí bezmoc (například Nebezpečná hodina). Namalovala
také dva protiválečné cykly Střelnice a Schovej se, válko (1940).
V osobních
postojích byla Toyen původně levicově smýšlející a sympatizovala
s anarchisty, ale pozdější deziluze a vystřízlivění who is who ji o
levicovou náplň svého corpusu mozku připravila.
BÁSNÍK
VE VANĚ
I
během války prokázala Toyen odvahu: od roku 1941 až do osvobození ukrývala
v kvartýru v Krásově ulici (Hans Krása) Jindřicha Heislera, který se
odmítl registrovat jako Žid – hrozila mu deportace do koncentráku. Je známou
skutečností, že za „ukrývání Žida“ byl trest smrti nejen pro všechny přímo
zúčastněné, ale také pro lidi, na které padl i jen stín podezření, že o něm
věděli – riziko bylo obrovské. Heisler byl původním povoláním chemik, chemický
bratr, ale psal také básně a s Toyen připravovali protiválečné pamflety.
Když do garsoniéry přišla návštěva, trávil ji Heisler ukryt v malé
koupelně ve vaně. Na jaře roku 1942 přišla pro Toyen nečekaná rána: kvůli
vrozené srdeční vadě zemřel její životní a umělecký guru gurmet a ještě partner
Jindřich Štyrský, kterého akorát před 75 lety hlasitě oplakávala a na
Olšanských hřbitovech mu z vděčnosti Toyen dala jako tajenka vybudovat
hrob.
POVÁLEČNÁ
PAŘÍŽ
Krátce
po válce Toyen v Praze poprvé vystavovala bez Štyrského a na jaře 1947,
pod přízrakem zhoršující se politické stability, s Heislerem odjela do
Paříže pařit a vyblbnout se jako uprchlice šibalka před blbostí malomocných na
východě. S sebou vyvezla z toho primitivního socialistického pekla i
Štyrského dědictví, pozůstalost, kterou jí s klidným svědomím odkázal.
S Heislerem se rozhodli setrvat v Paříži, aby zde navázali na své
předválečné kontakty a stali se čelními členy pařížské surrealistické skupiny.
Společný šťastný život ale dlouho nekvetl – Heisler ve svých 39 letech
v zimě 1952 nečekaně zemřel. Mezi roky 1947–1962 uspořádala Toyen ve
Francii šest samostatných výstav, postupně se ale víc uzavírala před světem
agrese a nepohody, těžce nesla rozpuštění pařížské surrealistické skupiny. „V
temném sále života se dívám na promítací plátno svého superakčního mozku,“
napsala. Stýkala se jen s několika přáteli, hlavně s básníkem
Radovanem Ivšićem, který jí pomáhal s výstavami. Poslední práce vytvořila
v roce 1977, zemřela v Paříži 9. listopadu 1980 ve věku 78 rošťácky
pubertálních let, pochována je na hřbitově Batignolles, kde je pohřben i
Jindřich Heisler. Její dědictví pozůstalost byla vydražena v roce 1983.
MADONNA:
„JUSTIFY MY LOVE“ (1990)
Chci
tě líbat během své exkurze v Paříži
chci
se tě dotýkat na dostaveníčku v Římě
chci
cupitat a utíkat nahatá před kapkami deště
milovat
se v terénním kupé (nebo v kupé vlaku, který uhání celou zemí)
foukneš
s parametry nešetřící elaborát do mě
takže
co teď, tak co teď přijde vtipného?
Chci,
potřebuji, čekám
pro
tebe ospravedlnit svou neukojenou lásku
chci
doufat, modlit se
pro
tebe ospravedlnit svou jarní šarmantní lásku
Chci,
abys věděl, že
ne
jako že
nechci,
být tvá peprná máti
také
nechci být tvá sestra
hodlám
být tvá milenka
hodlám
být tvoje zlatíčko
dej
mi pusu, je to správné, dej mi pusu
Chci,
potřebuji, čekám
pro
tebe ospravedlnit svou neukojenou lásku
chci
doufat, modlit se
pro
tebe ospravedlnit svou jarní šarmantní lásku
Co
podnikneš?
co
se mnou podnikneš?
mluv
se mnou, vyjev mi své sny
jsem
v nich?
řekni
mi své obavy
bojíš
se?
řekni
mi své příběhy
nebojím
se toho, kdo jsi
můžeme
létat jako kolibříci i pohádkově utkané koberce!
Chudý
je ten
jehož
potěšení závisí vždy
na
schválení od jiných existencí
miluj
mě, je to správné, miluj mě
chci
být tvoje zlatíčko
Chci,
potřebuji, čekám
pro
tebe ospravedlnit svou neukojenou lásku
chci
doufat, modlit se
pro
tebe ospravedlnit svou jarní šarmantní lásku
Jsem
otevřená a připravená
pro
tebe ospravedlňuji svou lásku
jen
ospravedlnit svou lásku
chtít
svůj hřích jarně ospravedlnit
čekám,
ospravedlňuji svou vášeň
modlím
se, ospravedlňuji
ospravedlňuji
své živočišné pudy
https://www.youtube.com/watch?v=T_a9xsSaEbM
Bomb The Bass – Into The Dragon
Label: Rhythm King Records – 472878 2, Epic – 472878 2
Format: CD, Album
Country: Original UK/Europe
Released: 1988
Genre: Electronic
Style: House, Acid House
01. Beat Dis (7" US Mix) (úvodem vpřed jako Rychlý šíp Fram v Norsku)
02. Megablast Rap (3:38)
03. On The Cut (10:21)
04. Don't Make Me Wait (7" Mix) (14:09)
05. Dynamite Beats (18:22)
06. Megablast (Hip Hop On Precinct 13) (7" Mix) (20:18)
07. Hey You! (23:54)
08. Shake It (27:17)
09. Say A Little Prayer (32:27)
10. Beat Dat (Freestyle Scratch Mix) (37:54)
https://www.youtube.com/watch?v=0BQnv3xSSyc
Bomb The Bass – Unknown Territory
Label: Rhythm King Records – 468774 2, Epic – 468774 2
Format: CD, Album
Country: UK & Europe
Released: Aug 1991
Genre: Electronic
Style: Breakbeat, Downtempo, Trip Hop, House
01. Throughout The Entire World (na úvod)
02. Switching Channels (4:38)
03. Love So True (Depth Charge Remix) (9:28)
04. Winter In July (7'' Mix) (15:39)
05. You See Me In 3D Remix (20:12)
06. Liquid Metal (24:17)
07. Run Baby Run (28:41)
08. Dune Buggy Attack 1991 (33:30)
09. Understand This (36:53)
10. The Air You Breathe (42:05)
11. Winter In July (Ubiquity Mix) (48:58)
12. Love So True (12'' Mix) (56:14)
13. Pressure Point (1:02:17)
14. Moody (1:07:31)
https://www.youtube.com/watch?v=DrKORM970gQ
Bomb The Bass – Beat Dis - The Very Best Of Bomb The Bass
Label: BMG – 74321 709062, Camden – 74321 709062
Format: CD, Compilation
Country: UK
Released: 1999
Genre: Electronic
Style: House, Synth-pop
01. Beat Dis (12" Version) (začátek)
02. Megablast (Rap Merlin & DJ Dezire) (6:00)
03. Say A Little Prayer (12:53)
04. The Air You Breathe (18:23)
05. Don't Make Me Wait (25:16)
06. Liquid Metal (29:36)
07. Shake It (34:00)
08. Dynamite Beats (39:14)
09. Run Baby Run (41:00)
10. On The Cut (2000 AD) (45:49)
11. Hey You (49:43)
12. Switching Channels (53:09)
13. Dune Buggy Attack (00:57:58)
14. Winter In July (Ubiquity Mix) (1:02:48)
15. Megamix (1:10:02)
https://www.youtube.com/watch?v=trbvx1U6Ry8
https://www.youtube.com/watch?v=C5u2ZgIPjNY
https://www.youtube.com/watch?v=aKXQHoamc2o
https://www.youtube.com/watch?v=-fKXl9UsJ8w
https://www.youtube.com/watch?v=6DeUpMN6ckU
|