ALCHYMISTŮV DOMEK

Hodiny v Konělupech ukazovaly právě @625

omšelé fasády čeřily se náhonem jako hejno střevlí

Po křivolaké ulici bylo možno dojít osvícení

jenže já raději poslouchal jak v otevřeném okně

kdosi cvičí na housle a není zrovna primáš

Vedle alchymistův domek pevný v kramflecích

veteší se stavil na odiv nejen našim potomkům

Nejméně zvěst z kalendáře dává tušit že

měl bych už konečně - po všech marnostech -

mluvit potichu a nosit s sebou velký klacek

Před starým kinem - tam kde končí Konělupy -

už mne sice gnóze zas až tolik neubezpečuje

přesto vím že milovat prapůvodně znamená

být ve společném rytmu aby tanec byl tancem