SCOTT
McKENZIE: SUPERHITS (2005)
SAN FRANCISCO (BE SURE TO WEAR FLOWERS IN
YOUR HAIR)
(SAN FRANCISCO, UJISTI SE, ŽE MÁŠ KVĚTY VE VLASECH) CELESTE (BLANKYTNÁ MODŘ) REASON TO BELIEVE (DŮVOD NĚČEMU
FRAJERSKY VĚŘIT) IT´S NOT TIME NOW (TEĎKA NA TO NENÍ
ČAS) TWELVE–THIRTY (DVACET PŘÍPADNĚ I
TŘICET) LIKE AN OLD TIME MOVIE (JAKO FILM ZA
STARÝCH ČASŮ A LEPŠÍCH BIOGRAFŮ) NO NO NO NO NO (ANI NÁHODOU, NE
V PĚTI HŘMOTNÝCH ODMÍTNUTÍCH) DON´T MAKE PROMISES (VŮBEC NIC NESLIBUJ) ROOMS (PODNÁJEM) WHAT´S THE DIFFERENCE (CHAPTER 1) (V ČEM JE MEZI NÁMI
ROZDÍL?)
SCOTT McKENZIE: BÝT VE SPRÁVNÝ ČAS NA SPRÁVNÉ
ADRESE VYSLANCEM DOBRÉHO NITRA ANEB JEDINÝ HIT – A HNED NESTÁRNOUCÍ HYMNA!
Během léta před necelými 5 roky
zatrnulo agenturám, když roznášely zprávy o smrti amerického barda a skladatele
Scotta McKenzieho. Nosil sice nenáviděnou nálepku interpreta jediného hitu, ale
zato se jedná o šlágr svým způsobem jedinečný, jako je zítřejší oslavenec Jarda
Jágr v NHL na bruslích, o symbol generační revolty konce šedesátých let
dvacátého století a neoficiální hymnu hippies. Ta píseň se jmenuje SAN
FRANCISCO s podtitulkem BE
SURE TO WEAR FLOWERS IN YOUR HAIR čili
Ujisti se, že máš květy ve vlasech. V roce 2012 to bylo již 45 let od
vzniku a také 45 let ji prožíval interpret zaživa. A jak úspěch a popularita
populárních vědomostí v nosných melodiích nemá logiku podobně jako hokej
s hokejkou a pukem, tak se i Scott McKenzie stal jejím rafinovaným
interpretem víceméně náhodou…
MĚSTO HIPPIES A ROCKU
Město San Francisco na západním pobřeží
Spojených států vždy přitahovalo intelektuály, umělce a volnomyšlenkáře.
Výrazně se zapsalo i do vývoje populární hudby, která neodmyslitelně patřila
k životnímu stylu generace 60. let. Na konci této dekády se o San Franciscu
dokonce hovořilo jako o novém Liverpoolu. Objevilo se zde totiž takové
zastoupení nových rockových tlupiček, jež sneslo přirovnání pouze
s Liverpoolem, kde počátkem šedesátých let začali zářit The Beatles a řada
jejich následovníků (napodobenin).
San Francisco bylo rovněž hlavním
přístavem, kam se vraceli američtí vojáci z války ve Vietnamu. Vyznavači
pacifistického hnutí „květinových dětí“, hippies, se sem houfně srocovali ze
všech květinových koutů země, aby společným nadšením demonstrovali svůj vehementní
nesouhlas s válkou a meditovali pod vedením indických duchovních vůdců.
Nechyběla ani tráva nebo vliv Lucy in the sky with diamonds. V Kalifornii
se také zrodily první velké festivaly soudobé nekonformní hudby. Ten červnový
z roku 1967 (21.6.1967 se narodil
květinový DJ Tim Simenon z Bomb The Bass!) – MONTEREY
POP FESTIVAL – zapříčinil i vznik písně SAN
FRANCISCO (BE SURE TO WEAR FLOWERS IN YOUR HAIR). Festival se konal o dva roky dříve než jeho slavnější
práče následovník ve Woodstocku (ten ovšem jako jeden z historických
paradoxů ve Woodstocku vůbec neprobíhal!), je ovšem neméně tak zásadní. Jednak
díky svému zisku (údajně utržil téměř půl miliónu dolarů) dodal odvahu dalším
podnikavým osobám, aby se pustily do podobných akcí, jednak nastartoval krátkou
hvězdnou kariéru Jimiho Hendrixe a Janis Joplin.
REKLAMA NA FESTIVAL V MONTEREY
Jedním z organizátorů festivalu
v Monterey, což je místo jižně od San Francisca, byl i John Phillips,
mimochodem člen v té době nesmírně populárního vokálního kvarteta The
Mama´s & The Papa´s a také jeden z jejích autorských pilířů. Když tedy
vyvstala potřeba vytvořit hudební upoutávku k propagaci chystaného
festivalu, byl Phillips první na ráně. Rád tak učinil, protože podle rozhovoru,
který v roce 1995 poskytl společně se Scottem McKenziem reportérovi L. A.
Johnsonovi, atmosféra přípravy hudebního festivalu ho přímo pohltila. Píseň měl
prý hotovou asi během dvaceti minut, i když předtím se Scottem dlouhé týdny
přemítali, jak atmosféru v San Franciscu hudebně nejlépe vyšperkovat.
Jednoduchá melodie písně byla natolik
okouzlující k tanci a k poslechu i poslepu, že si ji stále notovali,
a doslova s písní na rtech vrazili i do kanceláře Lou Adlera, producenta
jak The Mama´s & The Papa´s, tak Scotta McKenzieho. Uvažovalo se totiž, že
ji nahrají právě „Mámy a Tátové“. Textové poselství písně ovšem nenese žádnou
hlubokou filozofii: V San Franciscu potkáš milé lidi různých národů,
generaci s novým názorem a s květinami ve vlasech, bude tu éra lásky
až na vrchol popularity.
ZROD SUPERHITU
I pro Adlera melodie okamžitě uhrančivě
kmitala, a tak už na druhý den zajistil noční frekvenci ve studiu Sound Factory
v Los Angeles. Úsporný instrumentální doprovod zajistila trojice zkušených
studiových muzikantů, s nimiž Lou Adler rád a často spolupracoval, a
kytara Johna Phillipse. Nastala ovšem osudová náhoda, která se obvykle přihodí
jedinkrát za život. Pro její popis se používá výstižného rčení „být ve správný
čas na správném místě“!
O Johnu Phillipsovi, mimo jiné autorovi
i takových trháků jako MONDAY MONDAY nebo CALIFORNIA DREAMIN´, bylo známo, že se v té době ničeho neodříkal a dosti
holdoval halucinogenu Elesdý. Podle již zmíněného rozhovoru s reportérem
L. A. Johnsonem nebyl té noci John zrovna ve formě. Trefněji by se to dalo asi
popsat, že byl spíš „na šrot“. Dokonce prý ve studiu usnul. A tak na jeho místo
nastoupil Scott McKenzie. Jeho nadšení z téhle melodie bylo skutečně
dalekosáhlé, protože se mu poprvé podařilo píseň bezchybně natočit už na čtvrtý
pokus.
Píseň hudebníci nahrávali přibližně na
přelomu března a dubna roku 1967, na deskách se ale objevila až v květnu.
Jenže už předtím ji zhruba dva měsíce intenzivně obehrávaly rozhlasové stanice,
jako první vlaštovka lokální KRLA ze západního pobřeží USA. Na přání posluchačů
ji pak musela i několikrát denně reprízovat. Scott McKenzie na okolnosti vzniku
nového superhitu vzpomínal následovně: „Myslím, že když jsme ji nahrávali, bylo
úterý. V pátek už šla do rádií a v pondělí se z ní stal hit.“
Desky se nakonec prodalo sedm miliónů výlisků. Ve Spojených státech se sice
umístila „jen“ na třetí příčce hitparády, ale v dalších třinácti zemích
světa včetně Austrálie, Izraele, Malajsie, Německa nebo Polska dosedla na
vrchol Top Ten. Nová britská jednička svrhla z trůnu jiný zaručený recept
jak milovat volnomyšlenkářsky melodie hnutí hippies, a to ALL YOU NEED IS LOVE
od The Beatles.
ŽIVOT A SMRT JOHNA A SCOTTA
Možná vás teď napadne logická otázka,
jak je možné, že se John Phillips tak velkoryse vzdal ve prospěch Scotta
McKenzieho nazpívání tak ohromného trháku. Vysvětlení je poměrně prosté: jejich
dlouholeté osobní i muzikantské přátelství. Už jejich mámy byly dobrými
kamarádkami a rodina Johna Phillipse má dokonce prsty ve Scottově uměleckém
pseudonymu. Scott McKenzie se totiž narodil 10. ledna 1939 jako náš bard
Ladislav Vodička (z roku 1931) ve
Virginii původně jako Philips Wallach Blondheim. Své příjmení si vybral podle
příjmení kmotra Phillipsovy dcery Laury; Scotta si prý jen tak vycucal
z prstu.
Jejich hudební cesty se prolínají od
poloviny padesátých let, kdy se potkali na jednom večírku. Oba v té době
působili v různých vokálních skupinách. Prošli pak společně několika
soubory, z nichž jsou nejpovědomější folkoví The Journeymen. Když vznikli The
Mama´s & The Papa´s, Scott McKenzie poněkud překvapivě odmítl, aby se
přidal. Pustil se do vlastní nepříliš úspěšné úsměvné sólové kariéry a
s jejím rozvíjením mu pomáhal několika svými vlastními skladbami teď již
renomovaný John Phillips. Opakovanému pozvání z 80. let, aby se připojil k oživené
skupině, však již Scott neodporoval. Vynořil se tehdy poněkud překvapivě
z hudební nory a života outsidera i v roce 1989 v novém kabátě
skladby SAN FRANCISCO od
Petera Slaghuise (= HITHOUSE).
Konce obou stěžejních muzikantů však
byly k pláči. John Phillips se rozvedl, několikrát se kvůli drogovému
držení a víře dostal do rozporu se zákonem a musel povinně za katr. V roce
1992 mu museli transplantovat játra. Zemřel na srdeční zástavu v březnu
2001. O zhruba deset let později ho následoval jeho kámoš Scott McKenzie. Ten
si nejprve prošel odvykací kúrou od závislosti na drogách. Od roku 2010, kdy ho
postihl infarkt, prakticky až do své smrti 18. srpna 2012, stále pendloval
hlavně mezi nemocnicí a svým domovem v Jacksonville na Floridě. Lékaři mu
diagnostikovali velmi závažné onemocnění, které způsobuje rozklad nervového
systému, takzvaný Guillain–Barre syndrom.
Oba přátelé však jistě mají ve svém
hudebním nebi dobrý pocit z toho, že jejich píseň SAN
FRANCISCO i po 50 letech od svého vzniku dokáže
lidské tváře dojímat a po celé planetě vracet posluchače do ozdob a do dob, kdy
věřili tomu, že stačí květinami „nakazit“ celý svět, aby konečně fungoval na
bázi porozumění bez válek… A ty, kteří to osobně tehdy nezažili, stále nakazí
krásnou a neotřelou melodií, starou jen slušivých 50 let.
https://www.youtube.com/watch?v=OJdRw6VCWyA
|