|
|
 |
Je to snad vaše krev? Autor: ouvej (Občasný) - publikováno 31.3.2003 (09:09:24), v časopise 26.4.2003
|
|  |
Už nezezlátnu s podzimem
v žlabu řeznickém
teď ležím
připravena na oběť
poslední a v pavučině
sítí mužů pavoučích
chvěji se
a ty mraky, co zakryly
mé oči, tak divně
tak bouřkově
tak jakoby
- naposled
uteč, dokud můžeš
ty ženo smírná jen tak
- napohled.
Ale zatím já, kdepak
peříčka si čechrám
na své vzdorné vizitce
a bílé botky sundávám
přibité kdysi
v studnách mých dní
na paty rozpraskané
všelijakými surovci.
Já dnes tančím
svůdně ďábelsky
v botkách rudých
které kroužkově stepují
samy od sebe
áách, tak svobodně.
Hřebíky z těch botek bílých
já dnes použiji
k ukřižování
všech nelásek.
No, a co na tom,
že z nich krev
ještě kape?
Je to snad vaše
krev? Vaše trápení?
Váš hněv?
|
|
|