Ruce
----------------------------------------------------------------------------------------
SKYNET
anestetikum
Působení:
Pomáhá k citovému naplnění, seberealizaci, kompenzuje informační,
emocionální a sexuální deprivaci, umožňuje virtuální kontakt s dalšími
uživateli, sdílení dat a putování v kybersvětech.
Vedlejší účinky:
Krade duši.
------------------------------------------------------------------------------------------
Konečně chvilka volna. Zavírám oči...
„Jste v systému. Připravte se, soustřeďte se na svůj dech.“
Barvy, zářící. Tohle jsem necítil už odvčerejška. Nejradši bych se nevrátil. Jsi můj
domov. Ne tam, v „realitě“. Takhle se léčí špína. Vždycky miluju, jak mám lehké tělo.
Před rokem po mně „něco“ chtěla kolegyně. Prostě to nepochopím. Co na tom vidí.
Možná je v nějaký sektě. Nebo chce dítě. U ní bych tipoval spíš to druhý.
Máme všechno, jen zavřít oči. Nejsme omezeni pěti smysly, implantáty jdou napřímo.
Zvykli jsme si, odmalička. Začalo to už před desítkami let, instantní emoce – digitální
jedničky a nuly na cédéčkách a empétrojkách, televize, video; nuly a jedničky, které už
nebyly zvuk. Systém je pořád stejný. Ona, duše, pokud existuje... Tahle realita, do které
jsme se propadli a ze které jsme vyrostli. Jako kytky ve skleníku. Dnes už jde všechno,
jenom to nejobyčejnější se možná ztratilo. Je to moc obyčejné, pro naše spálené receptory.
Všemi těmi kyberkrásami to už nemůžeme cítit.
Začal jsem jíst přirozeně, dlouho to trvalo, ale už umím poznat chutě, které byly tak slabé
a neznatelné. Vím, že takhle to půjde i s tím dalším. Stačilo jen jíst jinak. Nepotřeboval jsem
umělou intenzitu jídla a nepotřebuju ani umělou inteligenci. Dlouho jsem řešil, co je to „já“,
a přišlo mi, že možná žádné nemáme. Jen chaotické neuronové spoje a k nim aplikace.
Reproduktory hrajou starej death metal. Natron. Z gramodesky. Dotýkáme se rukama, já a ty.
Hrachová kaše, bez aditiv, jenom tak. A jablko ze zahrady.
