|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Kdybyste někdy měli cestu do Říma, kupte si za 1,5 Euro lístek na Metro a jeďte na Roma-Lido, pláž asi půl hodiny z města. V pomalovaném vagonu se za vámi s bouchnutím zavřou dveře a přes graffiti na oknech neuvidíte vůbec nic. Vysedněte až na konečné.
Podél pláže, která je asi 2 km dlouhá pak zjistíte, že se přes restaurace na pláži vlastně vykoupat nemůžete, neboť nejste host.
Místo trávy a palem všude jen odpadky, kočky a jejich výkaly, všude trny a suchá kamenitá zem plná střepů.
Po hodině hledání místa na spaní zjistíte, že ani za sídlištěm směrem do lesa to nebude to pravé.
Tu podivný chlápek s taškou na vozíku co vás pronásleduje a přitom se na vás neustále podivně usmívám a když už jste úplně vyčerpaní, zastaví vám u lesa auto se dvěma chlápkama, co vám rukou ukazují nemravné návrhy.
A Tak se vydáte zpátky, s plánem, že přespíte na pláži.
V jediném maličkém otevřeném baru uvidíte spoustu navoněných krásných lidí, máte chuť na pivo, nesete ale 15 kilo na zádech a tři dny jste nepotkali žádnou sprchu, takže ok, jdete dál.
A tu najednou kráčíte okolo staré malé prosklené budovy, na terase sedí úplně sám postarší pán.
Vevnitř je lednice, a v ní pivo!
Název „Bar“ vám přijde podivný.
Nikde ani živáčka, uvnitř plastové židle a stůl.
Ok, běžte si koupit pivo.
Pán vám ho prodá o půl euro levnější a když zjistí, kde chcete spát, nechá vás přespat u sebe.
Na pláži by vás prý okradli ba i přepadli.
Pán Mario bydlí tam, v baru.
Je tam non- stop.
Nemá ani postel, spí na dvou plastových židlích a kouká na televizi.
Každou noc.
Nabídne vám víno a v průběhu několika hodin otevře dalších pár lahví. Nosí vám talíře jídla jeden za druhým a jeho kámoš, který bydlí v karavanu hned za ním se vám postará o nádherný koncert italské hudby při kytaře a zpěvu.
Bude se vám chtít plakat.
Na druhý den ráno vás po hře ve vlnách nechá vysprchovat se, ve sprše s otevřeným stropem, při pohledu na nebe.
Jo, a ještě vás učeše, dělá to s láskou.
Tak kdybyste měli cestu, hledejte tenhle „Bar“, je opuštěný, lidé tam téměř vůbec nechodí.
Budete si připadat jako byste potkali dědečka z pohádky, bude vám to připadat neskutečné, když v místě kde je dost možné přijít o věci, ba i o víc narazíte na něj.
Pak poznáte, že zázraky existují,
stávají se.
|
|
|