|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Slunce se probírá starými kameny jak ostnitými vlasy.
V Schützenmuttstraße prchá pes před salámem v napřažené ruce.
Na stůl, lampu a štosy knih se potměšile snáší
tělíčka vachrlatých octomilek.
Spalentor – to je krásná věž, proráží žaluzií
první ze zdejších rán po několika deštích
a pacienti pod proudem se zpod elektrod smějí.
Do práce spěchat nechci, ještě chvíle,
než se jak opice zašklebím nad obrazem,
který jsem odradil před vytanutím z mysli,
a trochu dříve než mé čelo splyne s listím
v parku, v němž třese světlo zpětným rázem,
se ještě podrobím tvé milosrdné snaze
a nechám stopy tváře tát v své rozpálené hrsti.
|
|
|