STAKKA BO: BODEJŤ, JE TO NENAPRAVITELNÝ DEEJAY, JEHOŽ ÚLET JE NAVŠTĚVOVAT NEJBLIŽŠÍ STOCKHOLMSKÝ SUPERMARKET LETARGICKY VŽDYCKY SOTVA PÁR MINUT PŘED ZAVÍRACÍ DOBOU, NA SVÉM CD ALBU „SUPERMARKET NA OLOF PALME STREET“ NASERVÍRUJE BONBÓNKY V POČTU DESETI… MLSEJTE SVÝM JAZÝČKEM, JE DVACÁTÝ ČTVRTÝ ÚNOR PRO SUPERPARKETU KLÁRU NEMRAVOVOU A BUĎTE TAK BLIŽŠÍ ROZTANČENÝM, ZASNĚŽENÝM ČI JEN VZNOSNĚ ZASNĚNÝM KMITOČTEM I RAKETOVĚ VYSTŘELOVANÁ V SEDMI PÁDECH VÝDECH A NÁDECH Z PLANETY DŽUNGLE AŽ DO GALAXIE POCITŮ. NEZAPOMEŇTE, ŽE STAKKA BO REŽÍROVAL A NATOČIL DVA POSLEDNÍ KLIPY PRO DAVIDA BOWIE S ÚCTOU BEZ ÚČTENKY. PS: OLOF PALME BYL ZAVRAŽDĚN 28. ÚNORA V ROCE 1986 PŘED TŘICETI LETY, ČEST JEHO PAMÁTCE.

NATURAL (PŘÍRODNÍ TYP)  

Dovolte mi, abych se představil, tak jo, já jsem Přírodní úkaz

a zajisté důkaz nepatrné potvory ve městě, abyste věděli

chtěl bych si o sobě myslet, že jsem hodně regulérní

panáček od Barbie, zvaný John Dœ.  

Svět je zářivá plocha, ostuda bijící do očí je tamhle chudák na dně

a já mám všechno, co nutně potřebuju, ale upřímně chci získávat víc

musíme chránit delfíny, musíme zachránit stromy

a já dělám všechno, co mohu, klečím na kolenou

nikdy se nekoupu ve vaně, stačí mi zajít do sprchy

protože jestli to tak zvládáme, musíme být hustým týmem ve hře!!!

svět je zářivá plocha, ostuda bijící do očí je tamhle chudák na dně

a já mám všechno, co nutně potřebuju, ale upřímně chci dostat ještě víc  

Zasunu ruku do kapes, rozdám vše z toho, co si mohu momentálně dovolit

(ale něco si nechám jen pro sebe, protože jsem altruisticky vzato samec značky sobec)

nikdy si nekupuju lak na vlasy, nikdy si neoblékám kožich

nikdy nepozřu tuňáka (to nastává jen občas)

vždycky zaplatím za své potřeby, vždycky zaplatím své účtenky

vždycky vyhazuju peníze za zbytečnosti, oh Bože, to už si zřejmě potřebuju zapít pilulku Placebo efektů!!!

myslím na všechny ty, co žijí v neustálé nejistotě

kam jsem si zas odložil ten mobil, (to se vážně divím, kam)

tohle stvoření jsem já osobně, jsem případ, který je Přírodní

HERE WE GO AGAIN (TAK JSME TU ZPÁTKY)  

Tak jsme opět zpátky

máme namířeno sem, do chrámu mamonu

obstarej si majetek a začni škudlit!!!

my máme namířeno přímo sem s absolutní horlivostí  

Já jsem dokladem nějakého modelu prototypu

chápeš, zítřejší sny bys u mě nikdy nehledala

já promarním, vyplýtvám dnešek a zbytek nechávám na Tobě

zítra bude večírek s překvapením, tak si tam kup lístek!!!

rychleji žijeme, rychleji žij tak splašeně, jak Ti to půjde

spapej, zhltni to jídlo, dokud ho máš stále horké na talíři

šetři, jestli to umíš, v kapse Ti plápolá vegetace

jestli s ní budeš teď okamžitě šetřit, tak se dostaneš vysoko jako raketa  

Tak jsme opět zpátky

máme namířeno sem, do chrámu mamonu

obstarej si majetek a začni škudlit!!!

my máme namířeno přímo sem s absolutní horlivostí 

Vše, co nespotřebuješ, už zítra ztratí na své nominální původní hodnotě

já tolik plýtvám dneska a Ty si dokolečka můžeš chodit někam vypůjčit

takový vzor, takový hezký příklad je nejlepší ode dne stvoření

obstarej si majetek a rozšiřuj ho dál v divokém procentu rozmachu, tohle je hotové zjevení

nevěř tomu, co slýcháváš o nové nadějné generaci

jestli sympatizuješ se spoustou šašků (maňásků, amatérů, a podobně neotesaných krys),

uniká Ti možnost být šťastná existence, možnost být šťastná to žena

v kapse Ti plápolá vegetace, škudli si jí, jestli svedeš pro to něco udělat sama 

Tak jsme opět zpátky

máme namířeno sem, do chrámu mamonu

obstarej si majetek a začni škudlit!!!

my máme namířeno přímo sem s absolutní horlivostí, bla bla bla  

Měsíc a hvězdy mě všechny sledují a opakovaně mi napovídají:

„existuje vždy přímá úměra mezi zítřkem a dneškem“

a já říkám: „vy nic nezískáte na tomto podělaném odříkání,

my jsme akorát tady a teď, tohle je naše jediná situace“

nebudete tedy ze mě dělat pitomce, žijeme právě v období na dluh

tak já šetřím fondy, musím to dokázat jen na 5 bitů a do deseti haléřů

koukej se zevnitř, koukej se z vrchu, to není sporný bod třenice, ztichni, když máš drzé připomínky

obstarej si majetek, rozšiřuj ho furt dál se skvělými tahy a přidej se taky do klubu s církví vyvoleného mamonu  

Tak jsme opět zpátky

máme namířeno sem, do chrámu mamonu

obstarej si majetek a začni škudlit!!!

my máme namířeno přímo sem s absolutní horlivostí, bla bla bla

Uvnitř to použij, navenek to obleč, pak to celé zahoď

rozjeď to, udělej se ze sebe někoho nového, všechno co jsi povinna, je dávat prachy

protože jestli víc vytěžím, tak tím víc budu moci vlastnit

se spoustou krámů kolem sebe se nikdy nebudu cítit tak sám

pracuji na šichtě s příchodem a odchodem na píchačky, abych si vydělal to něco málo k živobytí

a já se chci zaopatřit, takže ne, rozhodně nedám k dispozici žádné úspory, já nemám na rozdávání

teď se chovám bezohledně, tohle jsi mi chtěla říci?

hey, Somálsko dostalo můj toustovač chleba, i když to tedy bylo už někdy dřív.

PEOPLE (AND THE THINGS WE DO)  (LIDÉ, A TAKÉ NÁSLEDKY, EXCELUJEME-LI S NIMI)  

Lidi a také následky, ve kterých naše stádo exceluje

abychom uspokojili nekonečnou lačnost, tak jsme všichni dospěli k tomu, že

vítězství je vše, ale co je vlastně zač obecně to naše lidské plémě?

O to nám ve skutečnosti nejde, nechceme vypadnout z rychlosti, z rytmu

lidé stále prahnou po tom, aby hráli svoji vedoucí úlohu

lidé pečují jen o individuální potřeby

lidé ve slovech a lidi v činech

lidé udělají cokoli, aby vyhověli té obecně známé nenasytnosti

být větší a ještě lepší a být nejrozjetější a totálně skvělá kapacita

mákni si na sobě a nechej na ostatních, ať se postarají o zbytek

hromadíme zužitkované poklady, dokud máme vše

vykořisťujeme a zužitkováváme to, dokud nepadneme

závist – instinkt – tohle předchází podnětům nutkání

a jsme jednoduše nastartovaní, celí lační, když na nás volá spolehlivý machr hřích

vy nemůžete zachránit planetu úplně sami, pochopte to

tak nechte své ego převzít kontrolu nad vámi nekriticky, bez soudnosti, šmahem  

Lidi a také následky, ve kterých naše stádo exceluje

na našem letu s Ikarem na kursu přímo za Sluncem

slova se zdají být tak lehce vyslovena, takže morální imperativ je navždy ztracen

lék na naší dětskou nemoc potřebujeme, ale neděláme si s tím žádnou námahu

časopisy nám diktují, politicky korektní je již ochuzeno o styl, opotřebováno dnes

je těžké jednat správně, když to, co říkáš, je jenom otřepané klišé

a tak lidská bytost je jen slovo, které ztratilo svůj význam

protože nikdy nebudeme pokládáni za pracovité a poctivé pod zvětšeným sklíčkem lupy

lidé se ve skutečnosti nehodlají dělit

lidé definují, že fair je fair!!

lidé si nedokážou najít čas a místo pro lepší péči

lidé udělají všechno, ale milující se už neodvažujeme být

milovat příbuzné není odvázaná a nespoutaná láska

proto láska jako vzor dobrého příkladu nemůže být nalezena

tak lidičky a taky veškeré následky, kterých se zas dopustíme

dovolte tedy, aby existovala jen láska a aby to mohla být zaručená pravda !!!

my i oni jsme furt někým využívaní, abychom shrnuli, co je to za význam „my“

„já se rychleji postavím na vlastní nohy, chci zůstat sám sebou“

individuální chování se stane dokonalejším

samozřejmě tak, aby se další stal oddaným poddaným a oddaně i pokořeným

lidé se svobodnou vůlí a otevřenou myslí

lidé, jejichž volba dovoluje nechat ego zůstat slepým

lidé, najděte to lehce, abyste zapomněli zase další lekce

lidé jsou tohle: „nešahej mi na to, pochop, tohle patří pouze mně!!!“

ON YOUR KNEES (KLEKNĚTE SI NA KOLENA, JAK VÁM KÁŽU)  

Pojďte s námi a následujte nás, zařídíme vám vše potřebné!

Budete žít pro nás a umírat pro nás, budete zneuctěnými a zneužitými, až dokud z toho nevykrvácíte!

Věčný život a ráj Eden, to pro vás máme na prodej za výhodnou cenu!

Protože co máte teď je sekulární, ale tohle, tohle už budete mít navždy!

JEMU věříme, zajisté, že JEMU věříme, ale co dalšího je třeba ještě vyslovit?

Občas, abychom naší víru vystavili zkoušce, všichni poklekněme a pomodleme se! 

Tak utvořte řady, přidejte se do nich, není to legrace vedle hříchu,

když uzříte světýlko, uvidíte, jak budete osvícení!

Když přijdete zrovna teď a zaplatíte vstupné, nafasujete zdarma modlitební knížku

utvořte řady, přidejte se do nich, my vás vysvobodíme, poslouchejte dobře,

vstupte dovnitř, musíte si povinně kleknout na kolena! 

My se pokusíme sotva co odpustit a zapomenout, protože jste prostě žili hříšný život!

Jen co uhradíte své dluhy, chceme vědět, s čím máme začít!

Poslouchejte dobře, račte vstoupit dál a dávejte pozor, protože my hovoříme zásadně JEHO hlasem!

Povinně nám odevzdáte vše, co máte, tady a teď, už nic jiného nezbývá na výběr!

Zproštění viny přichází díky příspěvkům, teď víme, že to zamýšlíte dobře pro nás udělat

a být námi přímo posedlí, nebo se nechat strhnout velkým proudem!

Tak utvořte řady, přidejte se do nich, není to legrace vedle hříchu,

když uvidíte světlo, uvidíte, že se stanete rázem osvícení!

Když přijdete zrovna teď a zaplatíte vstupné, dostanete zdarma svou modlitební knížku

utvořte řady, přidejte se do nich, my vás osvobodíme, poslouchejte dobře…

HAPPYMAN (ŠŤASTLIVEC)  

Já jsem co? Šťastlivec… 

Já mám čtyři stovky cédéček, co chceš slyšet?

moje stereo je adaptabilní na jakékoli ouško

dnes máme pátek, dám si steak a trochu vína

protože jsem šťastlivec, opravdu se cítím fajn  

Já jsem co? Šťastlivec… 

Zato já – já mám doma pračku

každý den všechno, co si vezmu na sebe, je do poslední bavlnky na textilu čisté

ledničku mám pořád plnou, víš, prostě pro případ

moje video je naprogramované už na třicet dní dopředu, kámo  

Já jsem co? Šťastlivec…  

Tenhle chlápek „Bob“ neměl práci celý rok

každý den a každou noc zahání kouřem svůj blbý pocit

to mu umožní chápat, vidět věci jasněji, a hodiny mu líp utečou

říká: „mám přání, aby ten matroš dělali ještě silnější, tak abych vydržel ještě déle zhulen“

Taky svým způsobem Šťastlivec… 

Odstranili z toho arašídu, protože říkají, že by tam údajně nedržela

nemá zaměstnání, tak za tohle rozhodně neplatí

kupují mu jízdenku a posílají ho domů

„Ale domov je tady“, říká jim, „a to je to jediné, co já znám dobře!“ 

Nepochopitelně narozený Šťastlivec… 

Mary v dolním bloku, která nemůže uhradit složenky

má čtyři děti, protože vždy zapomene na pilulku proti početí

„Tohle mě vážně hodně mrzí,“ vysvětluje její bývalý domácí

„jenže tohle je standardní obchod, zde není možné tolerovat hry se životem“ 

Pochopitelně zase narozený Šťastlivec… 

Pete našvindloval kreditku a navykl si na nový den

„Byl jsem si jistý, že by mi šéf dovolil, abych tu zůstal“

teď ho má jeho bookmaker opravdu těžce v pasti

„Moje mikrovlnka má už poslední kus sousta, a to si vzali oni“ 

Věřte nebo ne, asi je též Šťastlivec… 

Můj kámoš Jim je celý v depresích a chce tiše zemřít

jeho známost Lisa ho opustila kvůli lepšímu maníkovi

on říká, „Já tu sedím celý den, a čekám, že mi zavolá“

„Smutný film mi brání v tom, abych se cítil tak sám“

Šťastlivec… jako vyšitý.

No a já a k tomu čtyři stovky cédéček?

EVERYTHING (VŠECHNO) 

Všechno, co chceš

všechno udělám už teď

udělám cokoli pro Tebe

nastartuj mě, já se vyznám v sálající nehynoucí Energii

DOWN THE DRAIN (KANÁLEM A ŠPÍNOU) 

Vypadá to, jako kdybychom klesali prudce dolů z kopce

a trochu nabíráme na rychlosti, uchváceni vzrušením,

z jízdy na saních do kanálu a špíny společně se spoustou těch jedovatých emisí

které nám rozpouštějí buňky v mozku!!!  Nesoulad na základě zdrženlivého vývoje!

Věci by měly fungovat lépe, zatímco se tolik horší!

Vidíme, co se všechno děje, v bezpečné vzdálenosti u televize

– šťastné pustošení po světě, vyber si svůj sen, poškrábej se na břiše!!!

Jako tento špatný případ viru, který se objevil zničehonic z půdy,

místo abychom hledali uzdravení, medicínu, tak probodneme vředy

tak zhnisané rány plavou k nevinným a nepřipraveným rybkám do moří

stále necháváte za sebou prudký průjem, jen abyste vyplatili své mzdy lidem

my spisovně rozložíme oblaka kouře, zatajíme, co bude dál.

Ale když je Zem ekzém, svrbí, jestli klesá kouř na zem, budeme vědět, že jsme skončili!!!

Zpustošená pohoří vytvořena naší veškerou kupní silou jako Babylonská věž dotýkající se až nebes!!!

Abychom nemohli zůstat jen špatnými, jsme na naší cestě přímo rovně do kanálu!

Odhazujeme svršky dnes, tak honem nastupte si na palubu vláčku,

nekupujte zubní pastu, pokud nemají k dostání dvojnásobné balení,

vezměte si mikrotenový sáček, abyste si odnesli nákup bez obtíží.

Já si však ponechám prázdné flašky v jednom sáčku a papír v dalším,

přesto mi ještě zbyde další řada serepetiček a nesmyslů pro mě, aby mi tu tak dokonale překážely…

vyper si své jeansy, já vím, že sis je oblékla jen dvakrát!

Jestli si neodstraníš tu skvrnu, chlór je moje dobrá rada!

Je to ostuda, co se děje v Bosně, protože zabíjení je hřích, já v tomhle nejedu,

uvidíš ten dopad (průšvih), jestli nezvítězíme!!! Generace moudrosti měla ve zvyku

obměnit naše vyměšování stolice vstříc virtuální realitě a ošidným popudům!

Já se chci cítit lépe – tahle bolest má jeden zdroj – ale nedokážu to vstřebat snadno

(budu mít rutinu, samozřejmě), láska byla báječná medicína, teďka tohle pohání naše životy

na šibenici… jestli to tam nechytneš, zachytíš to uskutečňující mámení! Tak konečný

únik je přesto být a cítit se být nalezen, utíkej po všem, po čem zvládneš, jenomže Země se otáčí neustále !!!

UNDER DIRECTION (POD DOZOREM) 

Naše malá část světa se stává scénou, podívanou nejvíce strašnou – plně kvalifikovaná super machinace, majstrštyk, aby se podřizoval rámům i rámusům, klinicky sterilně očištěn od kulturních nároků, různorodost, aby byla ve shodě stejnorodá, rozmanitost se stává imperialistickou pestrostí a odlišnost, aby byla v kompromisech, hra je napsaná – tak tedy s tím neimprovizujte!!! Je to byrokratická výzva, říkají chytrolýni líní, aby si usnadnili kšefty a aby si polepšili výdělek, zboží a člověk se pohybují svévolně (to je moc hezká myšlenka, ale je to opravdu tak?) Srdce hmoty obsahuje normy a veškeré ponaučení, které potřebuješ, abys mohl vyplnit formičky – do svatyně – neproniknutelné zkrátka pro nikoho – já čmárám na řádky, jak si vyhrát s míčem, dobře napsaný rukopis v předchozím jednání, potřebujeme to celé na papíru, abychom zkontrolovali smlouvu, vzdejte se některých svých zlozvyků a zvykněte si na cash–flow a nechte nás, abychom udávali směr v show!!! (chcete hrát hru pod dozorem, improvizovat uvnitř rámečků pod dozorem) světla zamířená na cameru obscura, zamířenou do hbité akce, noviny zde před Tebou jsou jen malinký zlomek něčeho rádoby bujarého, jestli chceš dostat part na jevišti, tak se budeš muset zapsat na miliónté straně Bible, jen obchoduj s kachními vejci přes hranice, aby je kdokoliv kdekoliv mohl dostat jako předkrm… kancl bez procesu komandujících spisů se mění na bazírování ve prospěch papírování v životě, chceme zůstat naostřeni, ale všichni víme, co otupí kudlu, tak teď je náš malý kout naše scéna, mrňousek za zilión dolarů dospívá, aby byl členem centrálního nekulturního multinárodnostního týmu v supermarketu (nemá moc tendencí k tomu stát se bojovou mašinkou), tak síla sílí na východě a síla sílí na západě, buďte si toho všichni vědomi – komunita je to nejlepší řešení!!! Nikdy do toho nepůjdeme po hlavě, když si uvědomíme co je co, tak jednou skončíme zase pěkně v ústavech, kde nás izolují, kam nás hanebně zamykají!!!

LIVING IT UP (UŽÍVEJTE SI, ŽE JI MÁTE, UŽÍVEJTE SI JI) 

Lidé jsou v pokušení trochu víc náročném

lidi vstaňte ve jménu vody, dejte mi, jestli máte tekutinu!

Užívejte si ji! Je čerstvá, skvělá, modrá, zelená, lahodná a hlavně křišťálově čirá

nevinně stříkající jako hudba do mého sluchu od trávy až po stromy,

od opeřenců po člověka! Suché je hned zavlaženo, ta prostě drží životy ve svých rukách!

je to i ta nejvlivnější složka, jaká nám převládá v našem organismu!

podstatná elementární pohonná látka a pumpička a je dobrá vláha pro napájení

potřebujeme lásku jako vodu – to je všechno! Nejdřív pohnojit, zúrodnit, potom zasít semeno.

Há Dvě Ó jedině tak ji spelujeme, ale P.B. ´s a C´s jsou také nacházeny v prameni!!!

ta nejvlivnější složka v citlivém sensitivním systému,

my pořád s touhle vzácnou tekutinou zacházíme s jenom tak opovážlivě malinkou moudrostí!

všechno tohle vylité a zapomenuté množství uniká dál přes útesy, bylo to šmahem vyplýtváno jen za jediný rok!

všechno co mám, víš, že raději vyměním za čerstvou sklenici vody!!!

my jsme všichni pěkně syti, neustále si doplňujeme kapalinu, někteří z nás

tomu věnují péči a zbytek z nás ji  opětovně nešetrně rozleje a nestydatě promrhá!

nevyčerpatelná, to jsem teď škrtl ze seznamu, co vidíte, je to, co zde

máme – když jsme to měli, je čas mizet!

pořád spotřebujeme spousty hektolitrů, ale splachování méně by rázem mělo znamenat více,

tedy klady pro budoucnost, protože dobrý skutek pro zítřek znamená něco z toho odložit do zásob!

co vylétne na vrchol, musí zákonitě zase spadnout a něco s deštěm

nejsem si jist, co přesně, tedy přidaný bonus je považován za zisk…

je už zaneřáděná a kontaminovaná, některá dokonce dost stojatá!

nechtěl bych vidět protržení téhle hráze na přehradě!

co když to povolí a nadělá nám tu paseku, takže už ani nebudeme mít myšlenku na drink

co to zase bylo, roztekla se mezi vás a zaplavila vás žumpa?!?!!!

saponáty a chemikálie bezva hygienické nebo údajně vyčistí špínu bleskurychle!

napij se sklenice tohoto vynálezu a dostaneš z ní nádhernou vyrážku!!! 

já teď všechno co mám, víš, raději vyměním za čerstvou sklenici vody!

WE (TO JSME MY) 

Normální obyčejný den, večerní zprávy

obsah zabalený do uhlazené formy, vytříděný, aby zaujal

dušují se, že roznětka ohniska bude zkrácena, ale slunce prý na to bude svítit

a jestli chcete víc krve, zapněte si TV opět v devět večer

taková je civilizace – tohle není civilizované pro mě

a lidské chování není tak důstojné, jak by mělo být

je úžasné se učit, co uděláme ve prospěch dalšího

a současně zjišťovat, že soused je „bratr“

že jsme tady společně, na stálo civilizováni, tedy lidstvo v tom nejlepším možném uskupení

nelepšíme se, teď nebo nikdy, tak se k nám přidej a pojď rozpohybovat pátrání

jako tento otec čtyř dětí, s rámusem na krku

jednoho dne i ten jeho nejmenší zešediví, a bude uložen do země

tak se uzamknou dveře od jejich garsonky

a ještě dřív, než zapnul plyn, užil si s courou

gang deseti spratků naskákal na zdejšího černovlasého starocha

byl pryč na pět dní a pak se probudil s otázkou „proč?“

řekl „to proto, že chci solidně žít a chybí mi máma“

„tak si obstarej můj materiál hulení, Saravejo, tam mám namířeno“

sleduj hlavní rys na mladé holce, která se prochází ulicí

jsou tak propojeni, tahle ulice nepoznala doteky jejích nohou

říká, že je pozitivní, avšak nemohla by o sebe dbát méně

„potřebuju svoji dávku“ říká, „co mají oni, je jejich krmení“

tak on to má (nákaza), teď žije na ostří nože

a neodvažuje se s tím svěřit svým dětem a ženě,

ani jeho milence, „je to jen malá nevinná lež, dobře míněná“

„protože to uškodí mojí pověsti, člověče, my všichni to už máme spočítáno!“

člověk šedesátník byl známý tím, že byl hodný

prodával pašovaný alkohol dětem, které okamžitě osleply

když ho přišli zatknout, tak se před nimi dušoval „ale vždyť jsem k nim byl ohleduplný“

„prodal jsem jim, co chtěly, za velmi dobrou cenu“

takhle skončili celou show s meteorologickou mapou

„teď máme trochu oblačno, ale zase vysvitne sluníčko“

pro mne jsou mraky s přeháňkami jako znamení doby

my se nikdy nezlepšíme, jestli i nadále budeme těmi  n–e–j–h–o–r–š–í–m–i  parazity  ze všech kreatur

https://www.youtube.com/watch?v=OYnk_aPAyF4

MATYÁŠ Z ARRASU 

☼   21.08.1290    ARRAS                                    ۞   24.02.1352     PRAHA

„Zanikáme, odcházíme, ale pochod kvapu času pokračuje navěky věků dál.“  Ernest Renan, 1892

*

Plných deset staletí se rodil, proměňoval a tvárně dotvářel skvost české gotiky, tisíc let rostla dominanta Pražského hradu. Tolik obdivovaná, tolikrát popsaná i zobrazená, tak bohatou historií poznamenaná, nyní ji tam poznamenává ucho i břicho lidoopí MZ. 

Od sklonku dvacátých let desátého století až do roku 1929 je datována kronika Svatovítského chrámu, od palácové kaple, předrománské Václavovy rotundy, kolegiátního, biskupského až k arcibiskupskému chrámu, od románské baziliky přes velkolepé torzo gotické katedrály až k celku s novodobou západní částí… 

Kolik generací stavebníků zanechalo stopy v jeho zdech, kolik velkých osobností vytvářelo finální podobu díla, dodnes dominující tomu rádoby nejkrásnějšímu (= přitom ponejvíc a povícero hanebně šmelinářskému a pletichářskému) městu v srdci Evropy? 

Známe ta jména, v odvážných liniích pilířů a kleneb dokážeme odhalit jejich stopy. Už ve školách se učíme stavět vedle Petra Parléře na místo víc než čestné velkého důmyslného stavitele a velkého důmyslného živočicha člověka – Matyáše z Arrasu. Je článkem v řetězci, funkčním i zdobným, jedním z mnoha a přece dost nepostradatelným autorem. 

Přišel, zhotovil a odešel. A řeka historie, tak jako dávno před ním, se nerušeně valila dál…

„OKROUHLÁ ŘÍMSKÁ STAVBIČKA“ 

Ještě tři staletí má Matyáš na to, aby spatřil svět. Ještě věky uplynou, než bude povolán, aby v Praze otiskl stopu svých megalomanských dovedností. Dnes přijímá kníže Václav, pozdější kanonizovaný patron rodu Přemyslovců i zemský patron, velké rozhodnutí. 

„Ad similitudinem ecclesiæ Romanæ rotundam“, „k podobě kostela římského okrouhlý“ bude na Pražském hradě zbudován kostel svatého Víta. Bude postaven z tesaných kvádrů na vápno, v hlavní apsidě bude stát oltář svatého Víta, v severní apsidě oltář dvanácti apoštolů a v jižní apsidě oltář knížete Václava. 

Jednou, po tisíci letech, dojdou vědci k závěru, že tu roste „čtyřApsidový prostor s kruhovou lodí zaklenutou kupolí a s ochozem neseným na pilířích, které obíhají po jejím obvodu“. Jednou… 

Dnes vyrůstají v samém středu hradní plochy zdi nejstaršího Svatovítského chrámu z vůle mladého a nadějného, řekli bychom ctihodného, vzdělaného, cílevědomého, ambiciózního panovníka. Ne náhodou právě z jeho vůle, ne náhodou právě zde. 

Kde jinde by měla stát budoucí hlavní zemská svatyně, než v novém sídle českých knížat, v sídle vlády Přemyslovců, v centru rodícího se ranně feudálního českého státu?

Právě tady, v hlavní apsidě, bude roku 973 zřízen biskupský stolec (čímž se Václavovu synovci Boleslavovi II. podaří vymanit Čechy z područí církevního odezírání od úst regensburgského biskupství), právě sem budou z Hnězdna s velkou pompou převezeny ostatky světce Vojtěcha i takzvaných pěti svatých bratří, jichž se roku 1039 Boleslav zmocní při svém tažení do Polska. 

Zasvěcení kostela bude rozšířeno na svatého Víta, Václava a Vojtěcha, k Václavově rotundě bude – jak s půlstoletím v odstupu poznamenává všímavý panáček, pan Kosmas – „Quasi in porticu“ (tedy „jakoby v předsíňce“) přiřazena Svatovojtěšská svatyně. 

Až Břetislavův syn Spytihněv II. získá od papeže privilegium nosit biskupskou mitru, bude mít před sebou napínavý pouhý rok vlády…

VŮLE SPYTIHNĚVOVA, DÍLO VRATISLAVOVO 

Bezmála dvě stě třicet let zbývá do narození Matyáše z Arrasu, když Spytihněv naposledy zdraví své okolí Brejden. Kosmova kronika praví, že když půl roku před smrtí, o svátku svatého Václava roku 1060 spatřil, že kostel nestačí náporu poutníků, rozhodl strhnout jej a vystavět nový, prostornější kus církevního panství na zemi. 

Budiž vůle jeho: trojlodní bazilika tvořící novou, monumentální dominantu Hradu a důstojný protějšek knížecího paláce, respektující však Klášter kostela pražského (přistavený k severní stěně původní Václavovy rotundy), Svatovítskou kapitulu i biskupský palác, a zachovávající jižní apsidy s Václavovým hrobem. 

Buduje ji Spytihněvův bratr a nástupce Vratislav II., muž, který se roku 1085 stane prvním českým králem pod sluncem i pod deštivou sprchou. Vytyčuje půdorys a dispozice stavby, jež v polovině čtrnáctého století podmíní architektonické práce Matyášovy a jeho nástupců… 

Plných dvě stě padesát let, od vysvěcení hlavního oltáře roku 1094 do onoho památného aktu, jenž roku 1344 napíše první řádky nejslavnější „svatovítské kapitoly“, se na Spytihněvově a Vratislavově bazilice nemění ani náznak.

Bude poškozena při obléhání hradu, poničí ji požáry a živelné pohromy, bude opravena a zachována v původním tvaru. 

Přežene se čtvrtstoletí vlády Přemysla Otakara II., mihnou se léta zmatků po jeho porážce na Moravském poli, koncem osmdesátých let 13. století se ujme vlády Václav II. S ním přijde gotika, za jeho vlády se dravě i citelně zabydlí v Čechách u vidláků se selským, chlumecky nerozvážným rozumem jakbysmet. Pražský hrad však – prozatím – mine oklikou.

A tehdy, roku 1290, se v nedaleké zemi pod svrchovaností králů Francie narodí rovněž ctihodný občan do počtu – Matyáš.

MUŽ Z ARTOIS 

Historie neoplývá postavami, které po sobě zanechaly tolik a tak málo zároveň. Mlčí kroniky té doby, mlží jako v oparech opatrné stránky moderních encyklopedických vydání. Jen dva nápisy ve Svatovítské katedrále, jen pár slůvek k dobru má obsáhnout bohatý a přepestrý život kdysi tak dávno.

První ze skoupých sdělení přináší nápis nad Matyášovou bystou v triforiu vysokého chóru, druhé fragment jeho náhrobní desky, nalezené roku 1928 v severním rameni chórového ochozu katedrály tvojí prababičkou na výzvědách. 

Co z nich vyčíst o čtyřiapadesáti letech, jež předcházely jeho „pražskému působení?“ Co přenechat dohadům a hypotézám uvnitř 21. století?

Faktum: Světlo světa spatřil ve francouzském Arrasu (Artois). Rodiče, dětství, sourozenci? Studoval? Byl pilný, talentovaný, pracovitý samouk…? Dohad: Byl. Aby se stal jedním z nejlepších frajerů, aby přitom nezbloudil v kulisách dějin, musel být jednička, nikoli jen jed nicka. 

Musel obdivovat mistrovská díla románského slohu, musel – krůček po krůčcích – propadnout lehké a vznosné gotice. Musel jí umět porozumět, pochopit ji, musel ji jednoduše milovat. Jak jinak… 

Faktum: Ve čtyřicátých letech čtrnáctého století pracoval jako stavitel, nebo polír, v Avignonu. Lze předpokládat, že v papežských službách, lze soudit, že jako člen huti severofrancouzského mistra Jeana de Louvres. 

Zkušenosti, úspěchy, věhlas. Jaké jiné vysvětlení hledat pro skutečnost, že je to on, koho roku 1344 přivádí do Prahy zcestovalý vladař Karel IV.? Vždyť tehdy ještě „pouhý“ markrabí moravský nezamýšlel nic menšího, než vytvořit dílo, jež předčí stavby ve Francii, kolébce to gotiky! 

České království si tu nádheru pro oči a duši bezezbytku zaslouží…

VŮLE KARLOVA

Píše se rok 1323 a sedmiletý syn krále Jana Lucemburského opouští Čechy. Je poslán na dvorní způsobné vychování ke dvoru svého strejdy, tedy francouzského právoplatného vladaře.

Vrací se po deseti letech, vybavený softwarem i hardwarem k Apple® dosti nenahraditelnými životními zkušenostmi, filozofickým, právnickým i teologickým vzděláním. Prošel italským tažením, procestoval pořádný kus Evropy, vytvořil si vlastní politickou koncepci.

Vrací se jako obnovitel a zakladatel království o nové rozloze s Kingsize (jak píše ve své čtivé a poučné autobiografii), vrací se, aby zastoupil otce ve správě země, napravil rozvrácené rozkradené hospodářství i politické neutěšené polotovary poměrů. 

Přijíždí na Hrad a nachází ho „od časů Přemysla krále položen až k zemi…“. Jen stěží se najde ve středověku stavebník, jenž by se s ním mohl v něčem vyrovnat. 

Po pětileté „roztržce“ s otcem (přiznejme si to: s bábovkou, potrpící si jakožto stará generace na old school manýrismus; po tu dobu je odstaven a zbaven vlády) už velkým plánům nic nestojí v cestě vpřed. Krok první: Na Petrův stolec v Avignonu usedá pod jménem Kliment VI. Karlův mentor a přítel Pierre Roger de Beaufort, opat fécampský a biskup senský. Příležitost vymanit české království z vlivu říšského kléru, příležitost moudře využitá. 

Třicátého dubna 1344 je Praha povýšena na arcibiskupství a vyňata z poslušnosti arcibiskupa mohučského, pátého května je papežskou bulou uděleno arcibiskupovi Arnoštu z Pardubic právo korunovat českého krále. 

A je tu datum velké církevní i státní slavnosti, je tu 21. listopad 1344. Arnošt je oděn (opticky delikátně navlečen) do arcibiskupského pallia, král Jan se syny Karlem a Janem Jindřichem pokládají základní kámen nového kostela. 

Začíná se psát historie soudobého Chrámu svatého Víta, stavby, ve které má gotika překonat samu sebe. U jejího zrodu stojí fantazie i zkušenost Mistra Matyáše, architekta, stavitele par excellence…

OSM LET… 

Matyáš přichází z Avignonu, a tento „původ“ nezapře. Ovšem – velké vzory jižní Francie – katedrály v Narbonne (směrem od Lví zátoky až k neprostupným hradbám pevnosti Carcassonne), Rodez a Toulouse, se v architektonické tváři Svatovítské katedrály nemohou opomíjet…

Půdorys s dlouhým presbytářem o závěru složeném z pěti stran dvanáctiúhelníku, s ochozem a věncem kaplí, dvojice pilířů dvou polí vysokého chóru vyvedených do výše arkád, to vše napovídá, že na Pražském hradě roste – řečeno jazykem dvacátého století – bazilika katedrálního typu. 

Matyášovo tvarosloví, jímž kulminuje úsilí o potlačení hmoty a umělecké individualizace, pak svědčí o mistrově „konzervatismu“ v osvědčené formě. Závěrové kaple mají shodný půdorys a odpovídají jim lichoběžná pole ochozu. Klenby rostou na drobných hlavičkách hruškovitě profilovaných příporek, svazkové pilíře jsou jemně členěny, celek střízlivý, naštěstí k oku laika prostý. 

Osm let mu osud vyměřil, aby započal velké dílo. Neúprosný čas nabitý prací, řešením dekorativních problémů z ní vyvěrajících. Na papíře, na stavbě, na tom všem (krutibrko) středověkém frmolu. 

Buduje závěr chóru s arkádami až po triforium, s ochozem s pěti kaplemi. Staví východní část dlouhého chóru s jednou kaplí na severní a dvěma na jižní straně. Na jihu zahajuje kapli svatého Kříže, na severu sakristii. Projektuje a pravděpodobně částečně i realizuje obvodové zdivo Svatováclavské kaple, umístěné zprvu samostatně mimo rozestavěnou část katedrály… 

Osm let, bezmála tři tisíce dní, nevídáno neslýcháno, kolik hodin dnem i nocí při svíčkách. Jedna po druhé nepozorovaně ukrajuje poslední chvilky rozkošného stavitelského života, každá přináší nové důkazy, že jde o život plnohodnotný, tvořivý, užitečný. Roku 1352 Matyáš z Arrasu ohledán svým okolím za mrtvolku bez vykazujících známek života. 

Dvaašedesátiletý kluk vypouští uličnickou, kulantní, gramotnou& středověkem těžce prozkoušenou duši, aniž mohl své dílo bez vad a nedodělků předat do správy investorovi; opouští torzo nadané však – duchem. Jen velká myšlenka dokáže oživit kámen mudrcův. Jak velký člověk je takové myšlenky schopen.

ŘEKA KROPENATÉ HISTORIE 

A ona řeka, nezkrotný a nemilosrdný živel, se valí dál napříč zákaly a kalinami. Katedrála osiří – ne však nadlouho. Brzy najde Karel IV. (od roku 1346 král český a císař římský) pokračovatele nadmíru povolaného. Na scénu s pompou vchází Petr Parléř, syn Jindřicha Parléře, stavitele kostela svatého Kříže ve švábském Gmündu. 

Mladý, sotva třiadvacetiletý perspektivní stavitel ne buran zvaný trottel se projeví jako vysoce tvůrčí, samostatný architekt. Neznamená to však, že se (jak bylo mnohokrát mylně tvrzeno) „důsledně odvrátí od díla svého předchůdce“. 

Jak sakristie, tak Svatováclavská kaple nesou výrazné znaky Matyášovy dokonalé architektonické tvorby, rovněž způsob, jakým Mistr z Arrasu vykoumal chór, vyhoví pozdějšímu uspořádání Parléřovy stavby. 

Petr dokončí chór katedrály se samostatnými útvary Svatováclavské kaple, jižní předsíně i dolní části velké věže chrámu. Poprvé v Evropě dokáže dynamicky prolnout prostor a plastické prvky architektury, poprvé zruší rytmický sled klenebních polí hlavní lodi a spojí je souvislou síťovou klenbou ein zwei spaßvogel fortel drei. 

Ani on však dílo nedokončí. Zemře v roce 1399 třináctého července ve čtrnáct hodin třicet minut dvacet dva sekund, štafetu na dalších dvacet let převezmou synové vypečený Václav a vypečený fortelný Jan. 

Přijdou husitské bitvy a nepokoje, Zikmundovo zatracené plenění, pozdně gotické úpravy za vlády Vladislava II. Jagelonského, velký požár v roce 1541 a vláda Rudolfa II. a třicetiletá decimující vojna jako řemen devítiocasé kočky a… Ano, nepřetržitý sled pohrom a katastrof, historických událostí střídajících jednu paskvilnost za druhou, noví a novější stavitelé zanechávají na chrámu pečeť své nepovedené doby.

Teprve roku 1929 končí novodobá dostavba úspěchem nevídaným, teprve tehdy bude možno prohlásit do médií: Svatovítský chrám je hotov na 100%. Nikdy však nebude zapomenuto jméno človíčka, který stál na startu, který ukazoval tu správnou cestu… Matyáš z Arrasu své dílo opustil, ale stejnojmenná huť roznesla stopy jeho umění po celých Čechách. Najdeme je v síňovém trojlodí kláštera benediktinů na památné Sázavě, jež nahradilo původní baziliku úplně hravě a selsky chápáno designově zdravě. 

Pouhé trosky konventního kostela kláštera ve Skalici u Kouřimi dávají tušit někdejší pozoruhodnou architekturu rozlehlé katedrály s bohatě profilovaným, přes čtyři metry širokým pilířem křížení. 

I zřícenina klášterního kostela v Ojvíně jižně od Želnavy (dnes Spolková republika Německo Východ zbavený všech pravicových výhod), jedna z nejušlechtilejších českých architektur druhé polovičky 14. století, svědčí o tvarosloví arrasovské huti. 

Také nekonečný kánon krásy a vznešenosti může zplodit jen VELKÁ ČISTOTNÁ MYŠLENKA. Také takové myšlenky je schopen jen velký obyčejný a přesto tolik neobyčejný smrtelník. Blázen, ale bezpečně, šikovně a troufale nahlížející k realitě šelem čelem.