♥ ŘÍKEJME JÍ TŘEBA BOŽSKÁ IRIS, MEDOVÉ POTĚŠENÍ JAKO LÉČIVÁ MARLENKA

TAHLE PŘÍJEMNĚ CHUTNÁ HLAVNĚ S HLAVOU S NADHLEDEM ŠTRAMANDA ♥ MIA! 

Paříž má svého chrliče, Plzeň perliče za účasti její nóbl uchystané perličky

jmenuje se Anděl Sky, rozhodně nemá dilema nazout si Popelčiny střevíčky

kantiléna na vizitce – pro vizitku útočící mé uši její prozkoumaná kantiléna

její přednosti i jména prozradí ve věku víly, jak nezůstat naměkko vykulená

u slavobrány její věhlas u fontány z ptačí perspektivy orlice zas nejeden zaručený požitek

má v sobě andělské jinotaje letím na její čísla včetně účtů lolitek

sportovní dynamiku ducha zavádí do cíle olympijské chování

princezna má skvělou disciplínu a diváci se rojí divě, jak se chtivě do cviků s ní předhání

dám jí hrnek s panem Tau a řeknu jí čau, komorní fantastická dvojko

jsi věru jedničková na ofertu pro Ferdu Berušková s kotrmelci stojko

jak pro Londýn Lady Diana tak pro Plzeň budeš TY chlouba města

těší mne její působiště na divoko jahodová lesní cvičná fiesta? (siesta)

gentlemani milují vyzvat ji na šance už teď na recitál do Mariánských Lázní

ke kapličce Lásky ubydou všem vrásky s verzí zpívající fontány upoutávku na pohádku přidává, neblázní

Dobytí Ráje pro Michalu, Makču Pikču i Eden vždy k výběru jen jeden; máme i jedinou vstupenku

jako irský způsob žití a konzumace pití v Irish Pubu dá si se mnou srdečně svátečně vitální sklenku

je krutě koncertní, je i ostřílená kuskus polykačka u Bonda mondénní; zábavně profesní

nevinně konverzní příslib, že nehrozí, aby byla servis, co schytal Elvis, rockenroll perverzní

nejde o to ochočit si myšku, přemýšlím jak masterpiece v krajské metropoli ochočit si lišku

recepty erotických vůní šalvěje neoblafne pamlsek využít náhradnici drzou pampelišku

střídají se roční období a s nimi osmero kouzel během sedmi dní v týdnu

kdy očekávám povely polez k ní, Ženu s výsostným Žárem a nakažlivým Žánrem nocí si vyhlídnu

má talent na rozdávání a pizzu křupavé Lady Michaely na rozvoz

dobře zbarvenou a zdobně po italsku voňavou až pod nos

magnetka mé vášně prý četla mnohé recepty jako dílo Ámose Komenského

naučí mě něco k užitku žena v domácnosti chtivá diva na Andělíčka plzeňského

když jsme Ir a kmotra Irka, Jirka a milenka pokřtěná sudičkami jak výřečná Irka

já jsem divoký koník FERRARI – ona snad neméně zdatná PORSCHE kobylka

není vypelichaná kompozice jak švadlena pro pyžama z doby Zikmunda Wintra

má hebkost v projevu jak Frank Sinatra a unáší mně k ní její nepomíjivá zachovalost UNESCA: Sintra

má electro praxi obden, já electro scénář se žertem & patronem těch svatých šelem Hubertem obeznámen

Mantronix zkouška ohněm s polykači fakíry a jinými krotiteli relax je náš hubatý plamen učitelský amen

♥

Caroline Lavelle

• Spirit (1995)

1. Turning Ground
2. Moorlough Shore
3. Dream of Picasso
4. Forget The Few
5. Lagan Love
6. A Case of You
7. Waiting For Rain
8. Desire
9. The Island
10. Sleep Now
11. Sheherezade

TURNING GROUND (OTÁČIVÁ ZEMĚKOULE)

Chápu první motivy později jasněji

rozlévá se krev spolu s otáčivou zemí

upřeně hledím Tobě do jasných očí…

Pocítíš jemně konstatované zbytečnosti?

rozpoznáš, co to vegetí a vejrá za mýma očima?

MOORLOUGH SHORE (POBŘEŽÍ JEZERA A RAŠELINIŠTĚ)

Čekala jsem na Tebe dlouho

že se vrátíš domů a zase uslyším, jak mě voláš jménem

v hluboké duši mého srdce ses nijak nezměnil

a roky s Tebou plynuly Tvými sladkými rty

které mi zůstaly na kůži, zas cítím jejich žár

a Tvé oči, které vzrušovaly žárem vášně

sledují každý můj žert

Někteří říkají, že jsem ztratila lásku, sladkou lásku

zatímco překonávám nával vzteku

nebo snad pláchnul s jinou holkou

jeho tvář už možná nikdy nespatřím

ale jestli jsem ztratila svou irskou lásku

on je člověkem, kterého zbožňuju

a dlouhých sedm let na něj budu čekat

na březích rašelinového jezera

Dal sbohem velkým zámkům

sbohem mlhavým kopcům

kde prádlo vlaje ve větru

jako bělostné hedvábí

a padající voda plyne tiše

blízko místa, kde jsme trávili své radostné dny

ale bohužel všechny zmizely kvůli krutosti

která ho vyhnala daleko od pobřeží rašelinového jezera

DREAM OF PICASSO (PICASSŮV SEN)

Tuhle noc budu spát s duchem Picassa

a nakreslím ruce města blízko nás

jemu, co umřel, povím, a on odpoví, tak to bylo a nebyla to složitá věc

a nakreslí mi modrou svatozář kolem hlavy

a pak vklouzne hezky v klidu do postele vedle mě

a řekne, pojď ke mně, pojď ke mně

Tuhle noc budu spát s moudrostí a svobodou

která u toho, který přijde, bude chtít jen mě

a když bude blízko, ta řeka povede napříč měsícem tichý pramínek

a řekne mi, že mě miluje prostě stejně

a že snil o tom, jak tančím v dešti

a vybídne mě, vybídne, pojď ke mně, pojď ke mně

FORGET THE FEW (ZAPOMEŇ MÁLO)

Celý svět zadržuje dech

na místě, kde se špičky Tvých prstů dotýkají mých vlasů

a moje srdce si vybavuje první moment, kdy jsem se odvážila

spojit své oči s Tvými

zapomínej málo, buď tím bývalým i v této noci

Mluvíš beze slov

hloubkou intenzity, kterou jsem nikdy neslyšela

a protože vím, že nemůže trvat dál

ochraňuju tuto chvíli s Tebou

zapomínej málo, buď tím bývalým i v této noci

LAGAN LOVE

Tam kde proudí Lagan

zpívají ukolébavky mraky lilií

v jeho očích je napůl světlý lesk

noc je v jeho vlasech

jako roztoužená láskou lenashee

má moje srdce, aby řeklo že nemám svobodu

kvůli jeho lásce je všeho pán

A často, když pozdní ptačí zpěv

uspal celý svět

já vniknu do rukou mého milence

budu tam chránit naše tajemství

a na cvrčkovo zpěvném kameni

rozdělá oheň ze suchého dřeva

a řekne mi pak

sladký podtext

písně touhy mého srdce

A CASE OF YOU (TÝKÁ SE TO I VE TVÉM PŘÍPADĚ)

Ještě dřív než vzala za své naše láska, jsi řekl

„Já budu tak věrný jako Severka"

a já odvětila, „věrný v temnotě,

kdepak to vlastně je?

Jestli chceš mě, tak jsem na baru"

Na rubu kartonového podnosu

snad na rozladěném světle obrazovky

jsem nakreslila mapu Kanady

Oh Kanada

a její žertík, a načrtla jsem Tvoji tvář dvakrát na to místo

Oh jsi v mojí krvi přítomen jako stopy svatého vína

oh a chutnáš mi tak hořce, ale chutnáš přitom tak sladce

mohla bych popíjet Tvůj výjimečný případ, drahoušku

pořád budu na tahu

já pořád budu na tahu

Oh já jsem osamělá malířka

žiju v krabici barev

jsem vystrašena z ďábelských úmyslů

a malují mě ti, co se ničeho nezaleknou

pamatuji se na tu dobu, cos mi řekl, co jsi říkal

„Láska se dotýká duší"

S jistotou jsi se dotkl mé duše

„Protože část Tvojí se vlévá do mojí

v těchto řádcích čas od času"

Oh jsi v mojí krvi přítomen jako stopy svatého vína

oh a chutnáš mi tak hořce, ale chutnáš přitom tak sladce

mohla bych popíjet Tvůj výjimečný případ, drahoušku

pořád budu na tahu

já pořád budu na tahu

Potkala jsem ženu

měla ústa jako jsou ta Tvá

znala Tvůj život

znala Tvé ďábly a Tvé smlouvy

a řekla mi

„Jdi za ním, zůstaň s ním, jestli můžeš

ale připrav se, že budeš vysátá, že budeš krvácet"

Oh jsi v mojí krvi přítomen jako stopy svatého vína

oh a chutnáš mi tak hořce, ale chutnáš přitom tak sladce

mohla bych popíjet Tvůj výjimečný případ, drahoušku

pořád budu na tahu

já pořád budu na tahu

WAITING FOR RAIN (ČEKÁM NA DÉŠŤ)

Když se země žene jak písek

a Ty jí ztrácíš z obou rukou

když je Ti odepřeno kvésti

čekáš na déšť, čekáš na déšť

Když Tvá inscenace hry měla svůj den

libuje si prostě dávat stínohru

a Tví herci potřebují čas, aby rostli

čekáš na déšť, čekáš na déšť

Když slunce objeví Tvůj úkryt

a jeho žár Ti dává facku

když ztrácíš svůj pozorný pohled

čekáš na déšť, čekáš na déšť

Jsou-li Tvé životní podmínky nepromokavé

byly příliš nudné, aby Tě vzrušily

nemají žádný velký užitek

při čekání na déšť

DESIRE (PŘÁNÍ MÉ TOUHY)

Přání přivádí šílenství a to šílenství je nasměrováno na Tebe

dotýkám se Tě, což mě rozmotává a proplétá s Tvojí vidinou

potápím se ve sladké touze

Tvá vůně mě přitahuje a chytá mě do neviditelné pasti

myšlenka Tvých rtů na mé kůži Ti zas připomíná

pocit, že Tě miluji, miluji Tě, já mám závratě

temnota mě neuklidní, varuje mě

v noci bez spaní

denní světlo nemá léčivé účinky jen pocit

že jsi ve veliké hloubce

potápím se ve sladké touze

sama, teď jsi se mnou Ty

mohla bych Ti dát VŠECHNO co potřebuješ

můj je chleba, který krájíš

mé je víno, které chutnáš

pocit, že Tě miluji, miluji Tě, já mám závratě

miluji Tě a nikdy jsem nevěděla, že když Tě miluji, tak mi to přineslo smutek

THE ISLAND (OSTRŮVEK)

Zítřejší noc pojedu na ostrov

a budu hledat tvé šlápoty v pěně

počkám až moře vydá své milence

až Tě najdu spícího na kameni

budu čekat, kde tu jsi?

budu čekat, najdu Tě

Teď je pryč léto a chlípník umírá touhou

Země vydává život s povzdechem

pak byla tráva tak zelená na místě, kde jsme leželi

praská nám pod nohami suchý troud

budu čekat, tak kdepak jsi?

SLEEP NOW (TAK UŽ SPINKEJ)

Tak už spinkej, krev se Ti rozlévá v klidném dechu

už se neboj jiných lidí, co spěchají skrze vysokou trávu

nebo pitoreskních obličejů, smějících se na pláži

tak už spinkej, neslyšíš suchý šelest, modlitbu nebo jak si děti hrají na vojáky?

Tak už spinkej, sám v rukávech žalu

posloucháš svlékání šatů a Tvé tělo (smysly) se dotýkaly Boha, až zuby jektaly

a žoviální nálada Ježíše se potkává s hrdiny válek

tak už spinkej, Ty neslyšíš suchý šelest, modlitbu nebo jak si děti hrají na vojáky?

Tak už spinkej, Tvá slova minula záři světla z Východu

a zvuk hrobů protiletecké obrany a vyprázdnění doby

tak už spinkej, tak už spinkej, Ty neslyšíš suchý šelest, modlitbu nebo jak si děti hrají na vojáky?

SHEHERAZADE

Budu Tvá Šeherazáda

povím to nové každou noc

budu Tvá Šeherezáda

budu plná života každou noc

jako vzduch jako moře

jako zem víc než život

dovol dešti, ať mě opláchne

změním kapky vody na perly

a navinu Ti je na ruce

jako vzduch jako moře

jako zem víc než život

v tichosti noci

budu vnímat, že zavoláš moje jméno

a rozřešen od lásky

se zase mistře zvedej bystře

jako vzduch jako moře

jako zem víc než život

https://www.youtube.com/watch?v=J1hsO9mYPrA&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P&index=1

♥

https://www.youtube.com/watch?v=M3u-zV7zH9g&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P&index=2

https://www.youtube.com/watch?v=DS7CARR8r84&index=3&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P

https://www.youtube.com/watch?v=G1SZjr8jc0E&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P&index=4

https://www.youtube.com/watch?v=jEhPHzxIPkE&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P&index=5

https://www.youtube.com/watch?v=bewOWGMJ2xU&index=6&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P

https://www.youtube.com/watch?v=pcp21e0krdk&index=7&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P

https://www.youtube.com/watch?v=vC0JomKdj6Y&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P&index=8

https://www.youtube.com/watch?v=9ygtD10Sqes&index=9&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P

https://www.youtube.com/watch?v=aTQmQ227P18&index=10&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P

♥ https://www.youtube.com/watch?v=00Leb8pY_bo&list=PLQOOWQb_admsQqwoV8ex5KMV5TnQQkY5P&index=11

GAIUS VALERIUS CATULLUS   ( ☼ 87 před Kristem VERONA –  ۞ 54 před Kristem ŘÍM)

Odi et amo. Quare id faciam fortasse requiris.

Nescio, sed fieri sentio et excrucior.

(Nenávidím, a přesto miluji hořce kalich Lucie postrachu Ulice. Pročpak? – tak možná se tážeš tiše.

Nevím, leč že to je tak, cítím a mučím se tím hrozně strašidelně potutelně.)

Neexistuje snad výbor z Catullova díla, ve kterém by toto dvojverší nemělo centimetr čtvereční k dobru, není prakticky jediná catullovská studie, která by se nad ním nepozastavila. Ne že by jejich autoři jeden od druhého kopírovali příběh přes kopírák, ale kdokoliv se prodírá stržím a houštinou Catullovy latinské starodávné profese veršotepectví, musí se u dnes již okřídleného „odi et amo“ chvíli zdržet. Básník tady v geniální zkratce vyslovil to, v čem se zmítá po celý svůj kraťounký život – věčná neshoda mezi láskou a nenávistí, touhou po uklidnění svého ega a nalézání nových nosných přínosných prožitků.

Jeho rodištěm byla adresa Verona, metropole, která je pro nás díky Shakespearově převyprávění téměř symbolem nešťastné lásky. Také život Gaia Valeria Catulla byl určen láskou, je vlastně příběhem jeho citu. První léta nikterak nedokazují – alespoň podle zpráv, které se nám dochovaly – na nějak výjimečný osud. Catullus se narodil ve vznešené a zámožné rodince Valeriů. Patřila k předním veronským rodinám a také ke starobylým rodům římské provincie zvané Gallia Transalpina (Zaalpská). V žilách jejích příslušníků ještě kolují zbytky keltské a etruské krvinky, postavením ve společnosti a životním stylem je to již rodina římská. Kromě hlavního rodinného sídla ve Veroně měli Valeriové ještě haciendu na poloostrově Sirmio u lago di Garda a venkovský statek nedaleko Říma.

Dětství a rané mládí Gaia Valeria Catulla i jeho staršího bratra ubíhalo v klídku, nijak nenarušeno bouřlivými událostmi, ke kterým v té době docházelo v Římě. (Byla to léta občanské války mezi populáry a optimáty, tedy mezi Gaiem Mariem a Luciem Corneliem Sullou, a období Sullovy diktatury.) Někdy kolem roku 80 před Kristem začal Catullus chodit do gramatické školy. Učil se louskat latinu, psát úhlednou čitelnou latinu, recitovat souhlásky a samohlásky, osvojil si základy gramatiky – to všechno na starobylém římském historickém eposu básníka Quinta Ennia, jak tomu tradiční římská výchova ráčila učinit třešničku na dortu. Zhruba po šesti letech postoupil podle tehdejšího výchovně vzdělávacího modelu do rétorické školy, kde rétor své posluchače seznamoval se základy rétorické praxe a teorie, protože bez důmyslnější průpravy nebylo myslitelné vůbec chystat se na dráhu úředníka, mučedníka, ke které většina synů z vážených římských rodin měla nakročeno. Starší bratr už byl v té době pravděpodobně v Římě a vystupoval na první příčky úřednické kariéry, hitparády šlágru kariérní honitby.

Kdy se do hlavního města odebral sám Catullus, se nám nepodařilo vypátrat. V roce 70 před Kristem, kdy dosáhl dospělosti, navenek symbolizované odložením tógy s purpurovým lemem a oblečením tógy bílé, byl ještě stále ve Veroně. Roku 62 před Kristem již patří k čelním představitelům mladých římských intelektuálů. Jeho příchod do Říma klademe cirka do let 65–66 před Kristem, poznal tedy velkoměstský politický, společenský a umělecký život ve svých dvaadvaceti letech. Oproti nevzrušenému běhu života ve Veroně, s mnohačetnými patriarchálními rysy, bylo římské životní tempo nakažlivě závratná, ale současně i zákeřná svině událostí, která hrozila strhnout nezkušené zajíčky jinam, než si jejich rodiče představovali ve svých divoce karikaturních snech.

Také Catullus, ačkoliv mu otec svým vlivem jistě zabezpečil vlídné přijetí ve vyšší společnosti, nesplnil rodičovská očekávání, ať se děje zázrak. Brzy se v Římě zapletl do dalšího pochybného klubu mladých jaguárů, jejichž představy o životě se stejně jako jeho vlastní představy nevyžívaly v touze získat závratný majetek a hnát se zaslepeně za úřednickou a politickou kariérou jakožto za zlatým dolem. Bezstarostně se poflakovali na nárožích bohémského nicnedělání a svoji ctižádost zaměřili – díky básnickému nadání většinou i s velkým ohlasem u svého okolí – na umění. Vytvořili takzvanou mladořímskou modernu; svými současníky byli nazýváni jednoduše pœtæ novi (noví básníci, jak by podotkl lev ze 14.8.1970 Felix Joseph aka Black Radical MKII). Ze svých školních let přesyceni neustálým omýláním Enniova eposu a znuděni díly stavějícími na odiv starořímskou ušlechtilost a statečnost reků toužili po zcela jiné literatuře – bližší normálně skutečným citům pozemšťana.

Abychom v celé šíři pochopili převratnost jejich názorů, musíme si uvědomit, že v Římě, deroucím se po staletí na pozici hegemona Středomoří, nebylo pro poezii místa. Přesněji viděno bylo místo jen pro takovou poezii, která obsahovala národně výchovné myšlenky. Nad skutečnou lyrikou by asi pravý římský republikán ohrnoval frňák jako nad něčím zbytečným, slabošským či snad dokonale nepatřičným a škodlivým pro mládež i pro veterány. Ovšem v šedesátých letech prvního století před Kristem byla vnitřní politická situace Říma poněkud jiná než za vzestupu republiky. V republikánském zřízení se objevovaly první velké trhliny, a spolu s rostoucí politickou i celospolečenskou havarijní situací na duši začaly brát za své i úcta k tradici a ideálu římského občana. Tento rozklad v prach pochopitelně vytušila nejprve nezávadná mladá generace.

Catullovi vrstevníci mají výrazně jinačí životní styl než jejich páprdové tátové a dědové, okázale dávají najevo, že umělecká činnost není zahálkou ani kratochvílí, ale seriózní prací, kterou mohou provozovat jen nadaní, vyvolení. Za své umělecké vzory volí helénistické básníky, zejména jejich nejvýznamnějšího představitele Kallimacha, který žil a tvořil v druhé půlce třetího století před Kristem v Alexandrii na dvoře Ptolemaiovců. Ve shodě s helénistickým uměleckým názorem odmítají psát velké nosné eposy a dramata a soustřeďují se na drobnější literární fikce, jako jsou epyllion (krátký veršovaný příběh z řeckého bájesloví), elegie, epigram nebo krátké lyrické písňové formy. Co básni ubírají na rozsahu, vynahrazují dokonalostí formy, silou momentálního prožitku a neobvyklostí žánrového tématu. Nezřídka používají ve svých textech tak složité metafory, že jim stěží rozuměli i jejich posluchači, co tím chtěl básník říci (tudíž se vžilo označení pœta doctus – učený básník z višňové větve nedopadl právě nejšťastněji na kebuli), natož aby jim porozuměla pozdější generace. Snad právě proto se z jejich poezie mnoho nezachovalo, pouze ojedinělé puzzle veršovánek nalézaných v dílech jiných autorů buď jako ukázka precizní formy, nebo jako odstrašující příklad hodný zavržení, zesměšnění či kritiky. Je však známo sto šestnáct básní Catullových, v nichž převažují útočné invektivy a milostná krajkovitá lyrika holoubka poštovního expres casa nova. Říká se, že Catullus je prvním a vlastně jediným skutečným římským lyrikem, jehož vlastnoruční podpis na pohlednici už nikdy neobdržíte do sbírek.

I podle dobových zpráv byl nejnadanějším a nejosobitějším tvůrcem z řad mladořímské moderny. Jeho lyrickou poezii ovlivnila – nebo snad vytvořila – láska k Lesbii. Ve svých verších tak ocejchoval svou milenku, která se ve skutečnosti pyšnila jménem Clodia a byla starší sestrou Cæsarova politického přívržence Publia Clodia Pulchera. Proslula v Římě nejen svou krásou navenek (nadšeně po ní slintá i jinak střízlivý a vyrovnaný Cicero), ale i milostnými vzplanutími na úkor dobrodružství s hormony, v nichž hrál prim Catullus jen jako jedna malá epizoda na silvestra. Pro něj však lákající láska k Lesbii znamenala mnoho kouzel, stala se mu břitkým a nepovrchním osudem. Catullus ji poznal někdy roku 61 před Kristem týden po narozeninách a oslovila ho nejen svým půvabem a vybraným chováním, ale také vzděláním a duchaplností. O deset let starší matrona nepotřebovala ani užít rafinovaných svodů a koketérie (v tomto ohledu prý byla mistryní na tenkém ledě jako Sonja Henie), aby si mladíka omotala kolem ukazováčku. Nadšené verše z počátku jejich mrdání odhalují další Catullův zdroj literární aquabanky spermické čile karmické. Některé jsou volnou parafrází básní starořecké básnířky Sapfó (skočila ze skály do moře z nešťastné lásky a tak skončila dýchat na nejjižnějším cípu Mysu Doucato na ostrově Lefkáda), která žila na přelomu 7. a 6. století před Kristem na ostrově Lesbos, podle téhož také Catullus přejmenoval svoji samičku na Lesbii. Z Catullových veršů je možno sestavit a fantazií pana Tau domodelovat pohnutý příběh básníkovy lásky od milostného chtíče přes chvilkové orgasmy k roztržkám, zoufalství, zuřivé nenávisti až ke konečnému rozchodu.

Láska k Lesbii se mu stala smyslem života, myšlenky na zbožňovanou ženu zabíraly každou jeho volnou chvilku a přetavovaly se jako sejra ze supermarketu Lidl do plnotučných veršů. Když milenci chtějí, vždy si k sobě cestu nějak najdou. Catullovi a Lesbii umožnil vídat se a testovat se přítel Manius Allius, když jim k záletům „incognito in flagranti“ půjčoval své hnízdečko útočiště. Ze zamilovanosti a obdivování vyrostla vášeň sopečného vzezření Etna, vztah milenců dospěl k velikosti blaha. Začali brát v potaz své okolí. Lesbie byla provdána za vysoce postaveného římského aristokrata Quinta Cæcilia Matella, bylo tedy nezbytně nutné jednat ošálit manžela, jednak zachovat navenek zdání mravnosti. Lesbie, v těchto praktikách liška podšitá, svému milenci s dovolením navrhla, aby ji naoko ve společnosti pomlouval, že je to prachbídná mrcha, také ona o Catullovi hovořila doma i na veřejnosti takovými superlativy, jaké byste si nepřáli citovat pro sebe ani v případě nejhoršího fiaska. Jak dlouho se jim dařilo milostný poměr tutlat, z Catullových veršů nevyčteme, dřív než prozrazení nekalé hry ohrozila patrně jejich milování Lesbiina promiskuita. Náznaky básníkových pochybností o milenčině ryzí liščí věrnosti najdeme kupodivu i ve verších z prvního šťastného období jejich symbiózy, postupně se netenčí, ale množí jako bakterie a přes slunečnost Catullovy lásky přeplouvají stále hřmotnější a děsivější černá mračna, až by z toho jeden básník plakal a ronil krokodýlí verše zároveň.

V době neustálých, vyčerpávajících mileneckých rozepří a udobřování dolehla na Catulla bolestně smrt staršího bratra. (Zemřel daleko od Říma, v maloasijské Tróji, kde patrně zastával nějaký zanedbatelný úřednický post.) Catullus se odebral k rodičům do Verony. Kromě útěchy, kterou chtěl přinést jim, ho domů přivádělo i přání najít duševní balanc a odpoutat se od nestoudné bestie Lesbie. Vzpomínky na dětství, studium, četba a překladatelská činnost ho pomalu vzdalovaly od všeho, co prožíval naplno v Římě. V roce 59 před Kristem však Quintus Cæcilius Matellus v Římě umírá a Lesbie je volná vdova, volná dorota. Po této novince už nic Catulla nezdrží ve Veroně a hopsa hejsa hurá za Lesbií do Říma nejbližším možným spojením. Milenci se znovu na oko usmiřují, ale básníkovo vošahané štěstí je kraťoulinké, záhy se přesvědčí zepředu i zezadu, že byl a je jen jedním playboyem z mnoha. Vzteklá žárlivost vede jeho husí brk k nenávistným útokům na poměrně úspěšnější soky, ale v srdci dál doutná vášnivá láska. Toto je snad období, do kterého s největší pravděpodobností patří ono catullovské rčení „ode et amo“. Na pokraji duševního kolapsu, zanechávaje v Římě daleko víc nepřátel než hrdinných věrných, zapřisáhlých zastánců, odhodlal se Catullus opustit napořád na pořad dne Itálii.

Roku 57 před Kristem se s věrným kámošem, básníkem Gaiem Helviem Cinnou, vydal v družině prétora Gaia Memmia do Bithynie, římské provincie v Malé Asii. Od cesty, kterou bychom moderní nezkomolenou terminologií mohli považovat za služební, si sliboval i určité finální finační polepšení. Prétor však jeho naděje zklamal, a Catullus proto asi po roce družinu opouští a dezertuje zase domů. Roku 56 před Kristem si opatřil bytelnou jachtu a vyplul z města Amastris přes Bospor a Dardanely, dále plul Egejským mořem podél maloasijského pobřeží na jih. Navštívil také ostrov Rhodos, proslulý výchovou vynikajících řečníků s ještě lepší disciplínou, a pokračoval v plavbě okolo Kyklandských ostrovů (Santorini a spol.) Jónským mořem až se dostal do Jaderského moře k italským břehům. Proti proudu řeky Pád dal loď táhnout do vnitrozemí a dopravil ji až domů, kde s poděkováním za šťastný návrat slavnostně obětoval ochráncům plavců Castoru a Polluxovi fanfáru a nejednu laškující serenádu.

Podruhé – a naposledy – se tak vrátil do rodného kraje. Nějaký čas pobývá v rodinné vile u lago di Garda a odpočívá tady od namáhavého putování, navštíví rodnou Veronu a odhodlán vést odlišný, nový život směřuje s nadějí do Říma. Bezpečí hledá a nenalézá u přátel, kteří mu ještě zbyli. Básníkův vztah k nim prolíná osobními verši z tohoto závěrečného životního období – vážně, s jemnou ironií i rozmarně jimi komentuje nejrůznější události rodinného i společenského ruchu a šumu svých dosud ještě spřízněných duší. Všímá si nyní důkladněji i veřejného dění v Římě, jeho břitkému talentu nic neunikne. Vedle humorných postřehů a šlehů na lidské slabiny, jako je domýšlivost, ješitnost a pitomost, čteme v jeho básních i tvrdý odsudek hrabivosti z lačnosti, pýchy z krátkozrakosti až šilhavosti, kariérismu podřadných sviní a nemravnosti všiváckých hovad. S bolestným zadostiučiněním asi pozoroval pád své bývalé milenky, pro kterou se postupně lesk kurtizány měnil v pokleslost pouliční štětky.

Catullus zemřel pravděpodobně roku 54 před Kristem, tedy jako třiatřicetiletý hezoun. Možná po něm zůstalo rozsáhlejší výpravnější dílo, než je oněch sto šestnáct básní, které se nám dochovaly. Sám si prý vážil hlavně svých delších textů psaných v helénistickém duchu, ale následující pokolení byla nejvíc oslovována i oslavována milostným obsahem veršů líčících bez příkras lásku k Lesbii a samozřejmě i útočnými epigramy a nenávistnými básnickými invektivami. Posledně vzpomínané se však z důvodů naprosté cenzury nemohly použít pro povinnou školní četbu, aby si na nich studenti vyzkoušeli své znalosti latiny a nevylámali si přitom všechny mléčné zuby. Po desetiletí se jim stranily jako čerti kříže i catullovské výbory – někdy tiše, jindy s náležitou omluvou: „Ostatní projevy Catullova ducha útočného pohybují se od nejjemnějšího výsměchu po nejhrubší invektivu, jejíž masivní výrazy nedovolují překladateli předložiti je pohromadě dnešnímu čtenáři“ (R. Kuthan roku 1929). „A věru že jo – nebyl vybíravý ve volbě slov – a to ho činí nepřístupným pro alespoň civilizovanější společnost.“ (Cumulus to jest F. Kupka roku 1910).

Úcta k odkazu antiky jako by klasickým filologům bránila užívat peprnějších výrazů, překlady jsou přespříliš uhlazené, zjemnělé, narušeně zprzněné. Teprve poslední výbor Catullových veršů z roku 1980 dovoluje čtenáři poznat i onu „zapovězenou“ tvář Catullovy poezie, i když ani tady se překladatelé občas neobešli bez teček místo slov. Ať žije carpe diem pro caparty i větší známé firmy.