Probudilo mě vrznutí dveří. To odcházel spánek. Přišlo probuzení a pije se mnou ranní kafe. Bdělost se ještě neozvala. Asi se u ní zastavil spánek, měla s ním domluvený rande už včera, ale zdržela se u mě dlouho do noci. Zapovídali jsme se a úplně zapomněli na okolní svět. Bdělost je hodně roztržitá. To, jak zapomněla, že se má potkat se spánkem, je pro ni typický. Když ke mě včera po dlouhý době zase našla cestu, hned ve dveřích mi oznamovala, že se nemůže zdržet dlouho, že má ještě dnes důležitou schůzku se spánkem. Když jsme si na spánek oba vzpomněli bylo už pozdě. Nabídl jsem jí ať u mě na spánek počká, ale to se jí nelíbilo. Prý s ním musí probrat nějaký soukromý, pro ostatní přísně tajný záležitosti. Probuzení se začíná nervózně ošívat a pokukovat po hodinách. Je skoro poledne a kafe už jsme dávno dopili. Nebudu ho zdržovat. Je to milý host, ale ty jeho nálady jsou občas k nevydržení. Spánek mi poslal zprávu, že si u mě zapomněl hodinky a že se za chvíli zastaví ať nikam nechodím. No to jsem štěstím bez sebe, doufám, že se dlouho nezdrží. Odpoledne mám potkat v zámeckým parku volnost. Je svěží jarní den a netoužím ho zrovna trávit se spánkem. Má někdy zajímavý nápady, ale většinou jsou to zmatený a naprosto neužitečný věci, který si stejně nezapamatuju ani když chci. Rozloučil jsem se s probuzením. Za okamžik tu bude spánek. Doufám, že ty hodinky nebude hledat dlouho. Kdyby mi alespoň řekl kde je nechal. Půjdu se po nich podívat. Volala bdělost, prý má chřipku a zůstane celý týden doma.
|