Bostonské inspirace

                                     Tak ani nevim, kam to jdu. Za zády hotel California a před sebou Kerouacovu cestu do Mexika.    Země pod nohama je rudá jako Kyklopovo oko. Voní jarními dešti. Přišla jsem najít nostalgii a zatím plýtvám inspirací na smaženém hrášku. Nevim, kam to jdu, ale přesto se dívám k obzoru a cítím tlukoucí srdce oceánu. Míjím historii: zem se chvěje a rodí první ranní ospalce. Kelímek s kafem na dálničním mostě a vakuované letištní haly v  poušti. Alpakoví racci mě vedou k pobřeží. Vím, kam jdu, ale přesto usedám do písku. Čas se opile potácí a mizí beze stop. Vítr ke mně přinesl Lincolnův klobouk. Vím, kam bych měla dojít, ale přesto se otáčím a vracím se po stopách zpět.