|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Po ukončení základní školy se jejich cesta rozdělila. Jiřina studovala učební obor s maturitou v okresním městě, Luboš bydlel přes týden na internátu v městě krajském. Stal se instalatérem. Občas se viděli, prohodili pár slov, zavzpomínali na školu, příhody, kroužek. Poté je osud ještě více vzdálil, zbyly vzpomínky.
Uplynulo mnoho let. Oběma se v plynoucím čase podařilo několik úspěchů i pádů.
Luboš vyženil s okresní krasavicí slušné věno v podobě auta a domu. Jejich manželství zůstalo bezdětné a po nějaké době se rozpadlo.
Jiřina se, jako pokračovatelka rodu, neměla za co stydět. V jejím manželství nebylo zpočátku roku, v němž by neporodila. Stále samí chlapci. U pěti potomků od ní manžel odešel, protože si přál dceru. Poté vystřídala několik partnerů, s nimiž měla další dva chlapce.
Jediným potěšením pro ni byla návštěva nedaleké kavárny, kam chodila jednou za měsíc s kamarádkou. Při jedné návštěvě vzhlédla od stolu a ustrnula. Do kavárny vešel v tu chvíli Luboš. Po chvíli ji spatřil a zamířil k jejich stolu. Kamarádka se omluvila a oni zůstali sami.
Po několika nesmělých větách, které tiše zazněly z obou stran, dostaly události rychlý spád. Netrvalo dlouho a Luboš se ke své dávné lásce přistěhoval. První den se všichni shromáždili kolem stolu, na němž bylo připravené pohoštění ve formě chlebíčků, zákusků, jednohubek a limonád.
Luboš měl tento proslov: moji drazí, sešli jsme se dnes, abychom začali společně žít, pracovat, mít výsledky, radovat se. Jsem rád, že mohu říci tato osvobozující a zároveň zavazující slova, kterými vyjadřuji okouzlení, lásku, vděčnost a novou lajnu v novém životě. Ty jsi má Sněhurka a tito tvorečkové jsou naši trpaslíci. V mé nové funkci mi můžete říkat Luboši, Táto, Strejdo nebo Zachraniteli.
|
|
|