Už to nezvládáš říkat tímto způsobem.
Uondán krásou musíš
vyrazit
ven, do jasu.
A
odpočívat. Samozřejmě, když se ti přihodí něco zábavného,
je
to OK. Požadovat víc než toto by bylo divné,
od
tebe, který máš tolik milenek,
lidé,
kteří k tobě vzhlížejí a jsou ochotni
pro
tebe mnohé udělat, ale ty si myslíš,
že
to není v pořádku, protože kdyby tě opravdu znali . . .
Tolik
k sebeanalýze. Teď
o
tom, co dát do vaší básně-malby:
květiny
jsou vždycky hezké, obzvlášť ostrožka.
Jména
chlapců, které jste znávali a jejich sáňky,
raketky-ohňostroj
jsou dobré-jsou ještě k mání?
Je
ještě mnoho dalších věcí stejné kvality
jako
tyto, o kterých jsem se zmínil. Teď musíte
najít
několik důležitých slov a mnoho podprahových,
nevýrazně
znějících. Nabízela se mi tím,
že
mi prodá svůj psací stůl. Najednou byla ulice jeden
banán
a břinkot japonských nástrojů.
Všude
kolem byly roztroušeny nudné testamenty. Jeho hlava
uzamčená
v té mé. Byli jsme houpačka. Něco
by
mělo být napsáno o tom, jak to ovlivní vás,
když
píšete poezii vy:
nejvyšší
stupeň úspornosti téměř prázdné mysli,
která
koliduje s bujným jakoby rousseauovským olistěním a jeho touhou
něco pronášet mezi dvěma nádechy, a to pouze v zájmu
druhých
a vstříc jejich touze porozumět vám a opustit vás
kvůli
jiným centrům dorozumívání, takže porozumění
může
začít, a ve svém průběhu zůstane nedokonáno.
***
And Ut
Pictura Poesis Is Her Name
by John Ashbery
You can’t say it that way any
more.
Bothered about beauty you have
to
Come out into the open, into a
clearing,
And rest. Certainly whatever funny
happens to you
Is OK. To demand more than this
would be strange
Of you, you who have so many
lovers,
People who look up to you and are
willing
To do things for you, but you think
It’s not right, that if they really
knew you . . .
So much for self-analysis. Now,
About what to put in your
poem-painting:
Flowers are always nice,
particularly delphinium.
Names of boys you once knew and
their sleds,
Skyrockets are good—do they still
exist?
There are a lot of other things of
the same quality
As those I’ve mentioned. Now one
must
Find a few important words, and a
lot of low-keyed,
Dull-sounding ones. She approached
me
About buying her desk. Suddenly the
street was
Bananas and the clangor of Japanese
instruments.
Humdrum testaments were scattered around.
His head
Locked into mine. We were a seesaw.
Something
Ought to be written about how this
affects
You when you write poetry:
The extreme austerity of an almost
empty mind
Colliding with the lush,
Rousseau-like foliage of its desire to communicate
Something between breaths, if only
for the sake
Of others and their desire to
understand you and desert you
For other centers of communication,
so that understanding
May begin, and in doing so be
undone.
|