|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Nějakou dobu se mu líbila prodavačka s růžovými brýlemi, kolikrát na ni hleděl s touhou a zalíbením, všichni to věděli, ona také, on tento fakt držel jako tajemství, pohledy se stávaly kradmými, starý klobouk, který odnepaměti nosil, létal do čela a nazpátek, jednou, když si prodavačka zapomněla brýle, byl z nastalé situace tak zmatený, že mu klobouk spadl do talíře s chlebíčky. Ochotná prodavačka jej vzadu vyčistila a s úsměvem vrátila.
Z ostatních zaměstnankyň jej zaujala ta, které kamarádi přezdívali Klenutá. S úžasem sledovali, jak nohy zůstávají v přípravné místnosti, zatímco ruce již kladly dobroty do chladicího boxu, mistrně je rozmisťují do řad, vzdušným pohybem vytvořila na stísněných plochách nekonečné pláně krás, chutí,..., někdy se jí tajně posmívali, mrkali na sebe, jen on nikdy, s úžasem sledoval prsty, dodával si odvahy, zrak zabloudil k jejím vnadám, někdy cítil, že jí to vadí, někdy až frivolně naznašila, jen se podívej, aby vzápětí zmizela někam dozadu.
Největšího respektu u ostatních se těšila Vysoká. Jednou se trochu více rozpovídali, zabrousili na různá lechtivá témata, ona k nim přišla, rázným způsobem ukončila debatu, ale bylo na ní vidět, že by pokračovala dále, někde jinde a jinak...
Vedoucí, která vždy vycenila přísnou tvář, se objevovala zřídka.
|
|
|