filosofická / dějou se jiný věci než je známý
je to něco jako život; jeho záď
a jeho němá ironie, jeho rozdrcená tvář
ale kdo může říct, že se nestaly?
žijou v nás; jsme jimi matený
je to něco jako bolest píšťal,
zaťatý do těla; je to něco jako sen
donekonečna opakovanejch zvuků
jako kousek hovna, jako je kousek
tvýho srdcem, je to strach a jeho
přirozená přísnost; strach z toho,
že den po dni, žít nikdo nepřestává
a snivé výkřiky se nám lámou zpoza
a překrývají; a je to roztříšťenost vědomí,
nesené za oběť poplašeným bohům;
sám svěrací kazajkou a jsi ta tlama,
bezzubá propadávající vlastním mezím bytí,
nebytí projasněných chvil a je to pud
zachovávání člověka, podmínka přežití
čekající až z poslední otázky života zbudou; – nic
potracená slova, i se svojí strašnou
historií a jazyk zapomínám,
bude zapomenut a rozpor jednoznačně určen,
přesáhnut – ať si tak srdce dotepá
je to víra v nové zapuzení skutečnosti
přímky dojemné skutečnosti, kterou
zesináme, těla skřípění v závěji
toho okamžiku, ke kterému tíhneme
proti naší vůli, který nás zneuspořádává
a my propadáváme, cizotě touhy
která není hříchem, ale vítězstvím
nad pozemským životem nehybných
mlh platónsky netouženého poznání
|