O sebelásce a potřebě jistoty

Musíme mít rádi sebe a být na sebe hodní. Přes veškerou sebenenávist a osobní nedokonalost
už jen proto, že jediná jistota se rovná tomu, že na všechno jsme v životě vlastně nakonec každý
jen sám a že vše ostatní jsou jen vzdušné zámky, které se mohou – a nemusí – rozplynout. Které
třeba můžeme milovat. Poznání pravdy někdy bolí, ale dává sílu, pokud máme sílu ji přijmout.
Neubližovat zbytečně, ale nenechat ani sobě. A často ten, kdo nám nejvíce ubližuje, jsme jen
my sami. Kdyby se k nám někdo choval takhle – chtěli bychom s ním žít? v jedné posteli,
v jednom bytě, na jedné lodi.