|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
x x x
Utrhl jsem větvičku jasmínu
jen tak
jako vždy pro nikoho
protože tys byla ukryta
za propastí svého NE.
x x x
Kytky už nosím
leda na hroby
chryzantémy a lilie...
...adresář načichl
dýmem z krematorií.
x x x
Zapadá slunko
nad lánem řepky
ve světě ženy psaly
že mívám depky
Tak už se stmívá
nad lánem jetele
se světem ženy
běžte do prdele.
x x x
Nádražní hala
na sklonku noci
sám
to nádraží bych bral
i tu noc
jak dobře ji znám
ale proč sám?
x x x
Včerejší báseň dnes
má příchuť trpkou
mluvíme různými jazyky
ty a já
stavíme babylónskou věž
z našich kdyby.
x x x
Je letní podvečer
takže co s časem
projít se na Petřín?
leda tak se psem
vstříc chmurným úvahám
snad aspoň ke klášteru
pořád tak strašně sám
tak na to seru.
x x x
Kdybych byl hinduista
tak možná v příštím životě
takhle mi nezbývá než doufat
že naše míjení se protne
dřív než v nekonečnu.
x x x
Na tumor
se rýmuje humor
a když to bude melanom?
co potom?
x x x
Rozkročen mezi
teď a kdyby
vážu své sny do snopů
zbývá jen strniště zítřka
úhor marných tužeb.
x x x
Pár posledních slov
posbíraných po kapsách
zimníku po dědovi
pár šluků
poslední hlt kafe
letmý pohled do zrcadla
a ukradený polibek...
...je tu loučení.
x x x
Odbila šestá
zvuk zvonů od Ludmily
se mísí s rytmy bonga
v podchodu metra
odbila šestá
končí letní bouřka
a chodci se mazlí s deštníky.
x x x
Nemůžu být bez tebe
nemůžu být s tebou
jako obzor bez nebe
jak déšť a slunce s duhou.
x x x
Stín posledních chasidů
se ztrácí na seřadišti za Wislou
do Kazimierze se vkrádá soumrak
převlečení rytíři na Hlavním rynku
se rvou o drobky chleba
a zvony Wawelu potichu umlkají.
x x x
Choulím se ve tmě
objímám polštář
prosím tě veď mě
tam kde je oltář
naší lásky.
x x x
Znovu na cestě
od tady do někam
bloudím v prostoru a čase
na tebe čekám
už zase.
x x x
Poslední noční první ranní
prostě vlak
opile šněruje pavučinou výhybek
galerie tváří usmýkaných noční
poslední vlak
veze mě tunelem času
až tam kde končí
naše sny.
x x x
No tak se pousmějte
slečno v rohu kupé
tak roztomile se hrbíte
vlasy vám neposedně vypadávají z copu
a čelo krčíte v podzimních paprscích
no tak se pousmějte
i když tyhle verše
nebudete nikdy číst.
x x x
Poslední shnilé švestky
opadávají do škarpy
a škumpy u řeky
se převlékly do rudé
zas je tu podzim
a nám oběma odčítá letokruhy.
x x x
Složil jsem básně
do vlaštovky
a poslal je dolů na jih
byly jich stovky
velkých i malých
snad v teplých krajích
někdo se zasní
a na jaře pošle je zpátky.
x x x
Jako starý havran
u lesa v remízku
vyzobávám zrnka polibků
z klasů dávno prošlých let
a na jaře zas ti odletím
na východ.
x x x (Petrovi B.)
Ještě pár tahů štětcem
zašroubovat žárovku
na dveře pověsit jmenovku
Kde domov Tvůj?
Kup raději o židli víc
což když jednou zazvoní
u Tvých dveří ONA?
x x x
Tvé stopy se plní
vodou z rašelinišť
hatě jsou dávno prohnilé
a ty se pomalu boříš
do svých vin.
x x x
Foukám kouř
do únorových paprsků slunce
už trochu hřeje
mhouřím oči
a usmívám se do prázdna.
x x x
V hrudi mám kámen
ve tvaru srdce
zašeptám Amen
myji si ruce
nad svým zmrtvýchvstáním.
x x x
Po každém vítězství
hrají hymnu
a já pokaždé odpovídám
v tobě.
|
|
|