Miroslav Langer (Občasný) - 8.7.2003 > Zefram>
Ad verifikace – já se nepřu, možné to je, ale někdy jako by to neplatilo. Není verifikováno ani to, že je Země kulatá a obíhá kolem Slunce? Není verifikováno ani to, že astrologie nefunguje? Právě boj vědy proti ne-vědě je často spojen s tím, že se cosi, co ne-věda považuje za verifikované, věda (zdánlivě?) považuje za verikovaně nesprávné… Asi jsem v oboru verifikace nedouk.
Útok proti metodě vědy je asi opravdu závažnější a s Feyerabendem jsem byl opatrnější, protože nevím, co ještě napsal a jak má ve zvyku psát.
„Pokud chceš metodu, která zajišťuje nejlepší obraz světa, pak nemáš žádný výběr.“ Co je to nejlepší obraz? Co je to nejlepší? Vyjadřuj se prosím přesněji. Tak třeba pro mne věda nabízí lepší obraz světa než ne-věda, ale mnohem lepší obraz světa než věda podle mne nabízí umění… Co Ty na to ? Správnější je Tvá formulace s „nejkrásnějším obrazem=modelem“ a „nejvíce uspokojujícím obrazem=modelem“, ale slovu nejlepší se raději vyhýbej.
Směšování vědy a ne-vědy jsi po ne-vědcích chtěl Ty, ne já, vlastně svou kritikou tohoto směšování jen opakuješ má slova. Proto ne-vědci nepotřebují dokládat svá tvrzení, jelikož velkou většinou (tu menšinu vysvětlím vzápětí) hrají na svém hřišti. Tvá představa, že pokud chtějí mít nárok na to, tvrdit, že je něco pravdivé, okamžitě vstupují „na hřiště vědy“, je obtížně udržitelná. Copak má jen věda monopol na pravdu? (Ostatně, co je to vlastně pravda.) Kdysi mělo monopol na pravdu náboženství. Podle mne pravda (v nějakém rozumně přijatelném smyslu slova) není vázána ani na vědu, ani na náboženství, ani na magii, ani na umění. Vědecká metoda mnohdy vedla k závěrům, které nyní musíme označit jako nepravdivé (viz teorie éteru), a ne-vědecká metoda k závěrům, které označujeme jako pravdivé (viz různá zvyková zjištění – pranostiky apod.).
Jenže vztah vědy a ne-vědy není symetrický. Věda nyní těží ze širokého společenského uznání, naopak cokoli, co je označeno za ne-vědecké, pavědecké(!) nebo vědou odmítnuto, odsouvá se kamsi do směšna a nechtěna. Proto se ne-věda potřebuje snažit prosadit do vědy, legitimizovat vědou – a až poté vypadá o to nevěrohodněji. Čert ji vem, ale věda sama by měla (v rámci možností, já fakt nevím, třeba to tak dělá) zodpovědně hodnotit, proč a jak ne-vědci mají určité úspěchy se svými postupy. Ještě jednou čert vem ne-vědce, když si stěžují, že vědci jejich praxi teoreticky nevysvětlili. Já nejsem ne-vědec, nejsem ani vědec. Já jsem jen potenciální uživatel vědeckých i ne-vědeckých výdobytků. A já chci po vědě, aby mi ne-vědecké výdobytky otestovala.
„Pokud ne-vědci něco tvrdí, pak hrají na hřišti vědy a musejí dokazovat.“ Netřeba komentovat, tvrdit může kdokoli cokoli a s vědou nemusí mít pranic společného. Tvrzení nepodmiňuje důkaz, důkaz podmiňuje věda a věda není tvrzení.
Ne každá ne-věda je složitě-jednoduchá – viz například ta akupunktura – její léčení některých bolestí je asi složitější než běžné vědecky podložené fyzioterapeutické metody, na druhé straně věda také není jen termonukleární fúze, ale kdysi to byl třeba Archimédův šroub či kladkostroj. Navíc – kuchař-řemeslník také nemusí vědět, proč má dát maso na 10 minut na pánev, aby bylo nejchutnější, ví to díky dlouhé praxi a praktickému (nikoli teoretickému vzdělání). Proč to má vědět šaman(proutkař, akupunkturista)-řemeslník? (Ber to jako nadsázku.) Zasvěcení šamanů a vyvolených dosti připomíná právě různé ceremoniály cechovní, nevšiml sis?
Mířím tedy stále k tomu, že se nemá odsuzovat ne-věda, ale její jednotlivé výsledky. Mám k tomu dva důvody: 1. má často dlouhou tradici, která se může pevně přidržovat naprosto nesmyslných a matoucích vysvětlení – a přesto můžou být její nástroje a postupy účinné. 2. často může být nějaký účinný ne-vědecký postup výsledkem náhodného „prozření“ člověka, který nemá dostatečné vzdělání či intelektuální schopnosti, aby svůj objev/vynález vědecky, racionálně a správně teoreticky vysvětlil – může si pak pomoci různými pojmy z oblasti ne-vědy, magie apod. Jinými slovy – ne-věda je podle mne spíš to, co věda nevysvětluje, než to, co (když použiji Tvá slova) nefunguje.
K akupunktuře – všiml jsem si, že pan dr. Heřt (tak nějak se tuším jmenuje) ze Sisyfa napsal nějakou knížku o akupunktuře. Mimochodem – vyvracení akupunktury tím, že v literatuře praktikujících akupunkturistů jsou spory, může být nesprávné (to už jsem zmiňoval jako kritiku Sisyfa), není důležité, co kdo o nějakém jevu či ději píše, ale jak ten či onen jev či děj ve skutečnosti probíhá a působí.
P.S. Tvá poznámka o fungování akupunktury, „pokud jí budu věřit“ – to je právě to, co se mi na kriticích ne-vědy nelíbí. Copak je opravdu vyloučeno, aby akupunktura fungovala, i když jí věřit nebudu? Jinými slovy – kde bereš tu jistotu?
