Zase jsi nepřišel

Pokaždé když na tebe čekám

vím že se neobjevíš

a toužím pohladit tvou tvář

kterou znám jen z představ svých

Chci ze sebe vykřičet všechen žal

a vytlačit zklamání

protože tě miluji i nenávidím

protože jsem bezmocná

Sbíráš body a důkazy

skoro se mi hnusíš

a pokaždý když se chci rozesmát

tak se rozpláču

A tak se ptám

proč jsi zase nepřišel

proč nechceš se změnit

a tím platím svými slzami

Už toho mám dost

nechci se víc dívat do tvé tváře

snad si jednou uvědomíš

co všechno jsi zkazil

Jako kámen, sám na svém místě

stále stejný

a i když vím že nepřijdeš

nechci se s tím smířit

Já tu budu stále

i když na povrch tě začnu ignorovat

je to moc otázek abys na ně odpověděl

protože tě miluji i nenávidím zároveň

A tak se ptám

jestli je to černé nebo bílé

protože uprostřed nic není

jen zamotané vzduchoprázdno

I když nikomu nemůžu nic říct

do světa vykřičet to nesmím

já nechci tvoje hnědé oči znovu vidět

protože to bolí

Co sloka to nářek a zaúpění

ale já tu bolest musím dostat ven

protože ústa mám zámčené

a tvé srdce je kámen, co stojí sám na svém místě

Lžeš si sám sobě

a přelétáš ze dvou stran