(Věnuje mu dojemně křehký a dotčený pohled; poté, co zase sklopí oči, ozve se o něco tišším hlasem.
"Jsem žena, Milesi. Snůška rozporů, tomu se neubráním."
"Samozřejmě, odpusť."
John Fowles; Mantisa)
bohyně
V krušných horách chlupů,
ve chvíli radosti
Zanechám tě supům,
ať tě vykostí
Budeš ryba měkká,
pendrek had Duhový
Potřebuji svědka,
nechat tě bohovi.
Bůh nebo Sup...Mně jasné není
kdo nebo co se snáší shůry,
rozpouští denní noční můry
a které z našich pokolení
na Pomezí přešlo řeku Šalom
v okamžiku, kdy se ti vše vzdalo.
("A taky jsem bohyně"
"To jsem nikdy nepopíral"
"Ale ano. Vždycky když otevřeš tu svoji pitomou kušnu."
J. Fowles; Mantisa)
KVĚTOMLUVA
Fialka léta, ostrožka!
Pořád ji cítím v ponožkách
jak jsme se v ní váleli.
Miláčku! Jsem v prdeli.
Kousek dál chci se doválet
a až mít budu na mále
a jednou život neudýchám,
pak ty, jak známá voda tichá
pořád mé břehy budeš mlet.
Nelze se stejně vrátit zpět.
Aspoň si tě přizdobím
jako "tehdá", bez zloby
brilianty s granátem.
"Di do hajzlu, pazdráte!"