|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
I.
V prostoru napjatém mezi haly
v krku nám sychravěl podzim.
Chrchlalo ve mně věčné kam?
Abych si prsty nepopálil,
prskám si do nich. Snad dnes nepromrzli
v sychravých časech Anna a Jan.
II.
Vztekat se na něco, hluboký důl,
Ostrava hrozí, náruč plnou koksu,
kostřičky holek odhazuje pod stůl
a oblí uhel, jenž uhranul.
Večeří moje ohmatané,
pod stolem žebro schne.
Jednou to někdo vyvrhne,
odmastí od říkanek.
III. Stárnou
Po létech klopotně
doutník města natahují.
Aby se děti vdaly, oženily,
z větracích šachet odehnaly tmu.
Jak se to řekne polsky?
Světlo svou desku ryje do času
a nepomůže. Zase to věčné kam.
Pavlína mi rozpačitě vrací korektury.
Není ti rozumět a sychravý hlas
zrezivěl.
Podzim a vleklá bronchitida.
Stále to k sobě patří.
Odkud?
Z kohoutku odkapává kam.
|
|
|