Právě prožívám svá ŠAKALÍ LÉTA. Ráno jsem vstal, ustlal POSTEL, vypnul AKUMULÁTOR a šel pryč. CESTA Z MĚSTA byla dlouhá. Zastavil jsem se NA SAMOTĚ U LESA. Kolem projeli OSTŘE SLEDOVANÉ VLAKY, možná i VLAK DO STANICE NEBE. Byl zde MAJOR ZEMAN a řešil SMRT STOPAŘEK kvůli DĚDICTVÍ. Pokračoval jsem dál a navštívil PENSION PRO SVOBODNÉ PÁNY, jenž nabízel volné PELÍŠKY a v nich se prováděla NAHOTA NA PRODEJ. Samé HOLKY Z PORCELÁNU. Měl jsem Z PEKLA ŠTĚSTÍ na toto SETKÁNÍ V ČERVENCI. „HODÍME SE K SOBE MILÁČKU?", otázal jsem se nesměle. Pak jsme byli KONEČNĚ SAMI., jen SLUNCE, SENO A EROTIKA. Natrhal jsem jí KYTICE, samý SEDMIKRÁSKY. Ona mi za to splnila TŘI PŘÁNÍ. Byla jak ANDĚL S ĎÁBLEM V TĚLE a já poznal HRY LÁSKY ŠÁLIVÉ Byla ZDIVOČELÁ ZE MĚ jak PRINCEZNA ZE MLEJNA „S TEBOU MĚ BAVÍ SVĚT", šeptal jsem jí do ucha. „MAREČKU, PODEJTE MI PERO", poručila ona. Hrála nám při tom HUDBA Z MARZU a já poznal jaké to je, když HVĚZDA PADÁ VZHŮRU.
Ráno jsem se probudil zbitý jak TRI VETERÁNI a poznal jsem jaká je špatná VÝCHOVA DÍVEK V ČECHÁCH. Byla to PANNA A NETVOR zároveň Okradla mě i o můj KOUZELNÝ MĚŠEC, všechny mé BONY A KLID. To jsou samé PASTI, PASTI, PASTIČKY a já jsem teď jak MRTVĚJ BROUK. Vedle sebe jsem našel jen dopis; „VRAŤ SE DO HROBU, jsi JEŠTĚ VĚTŠÍ BLBEC, NEŽ JSME DOUFALI". Nyní já a VŠICHNI MOJI BLÍZCÍ již víme co je to ŽEBRÁCKÁ OPERA. Prožíval jsem BÁJEČNÁ LÉTA POD PSA a viděl jen TMAVOMODRÝ SVĚT a ke všemu se u mě projevila BÍLÁ NEMOC. Připadalo mi, ze JÁ NEJSEM JÁ, byla to pro mě tak trochu NEJASNÁ ZPRÁVA O KONCI SVĚTA. Vzal jsem si z toho poučeni; MRAVNOST NADE VŠE a příště pozor CO CHYTNEŠ V ŽITĚ.
Potřeboval jsem se vzepřít osudu jak ČLOVĚK PROTI ZKÁZE. . Navštívil jsem tedy RANČ U ZELENÉ SEDMI, byl to takový HOSTINEC U KAMENÉHO STOLU. Sedl jsem si ke stolu, kde byl DETEKTIV MARTIN TOMSA, takový LIMONÁDOVÝ JOE. Jinak zde byl také DOBRÝ VOJÁK ŠVEJK. U protějšího stolu se bavili dva KNOFLÍKÁŘI. Jeden že prý JE TŘEBA ZABÍT SEKALA a druhý na to, že už ČTYŘI VRAŽDY STAČÍ, DRAHOUŠKU. Číšník nestíhal, protože ADÉLA JEŠTĚ NEVEČEŘELA, ale mnou objednaná ČESKÁ SODA se mi už nesla. Chtěl jsem mu říci VRCHNÍ PRCHNI, ale rozmyslel jsem si to. S Tomsou jsme se spřátelili, byl to takový KAMARÁD DO DEŠTĚ, statečný jak BAJAJA, žádná PYŠNÁ PRINCEZNA a já pochopil, že vzájemně MUSÍME SI POMÁHAT. Světem putujeme spolu jak dvě ZVLÁŠTNÍ BYTOSTI a řešíme záhady. Spolu jsme vyřešili JAK SVĚT PŘICHÁZÍ O BÁSNÍKY, nebo jak TANKOVÝ PRAPOR vzbudil VZBOUŘENÍ NA VSI. Od té doby jsem pochopil, že je ŠKOLA ZÁKLAD ŽIVOTA Nyní jsem rád za každý okamžik života. Každé ráno si řeknu; VESNIČKO MÁ STŘEDISKOVÁ, vzdávám ti DÍKY ZA KAŽDÉ NOVÉ RÁNO. |
