naděje na svobodu nadějí
Chci žít, psát a tvořit
za denního světla do snů se nořit
neopustit tu nejkrásnější krajinu
kde nic nemám ale vše dostanu
šikmá plocha nedostatku, potřeby konzumu
bez zájmu na to vše kolem hledím
radši uchýlím se k zločinu
bez potřeb, tiše a klidně sedím,
vězeň s hrdostí silnější než mříž
pevnější než skála stěn jeho kobky
není pro něj trestu, sám dobře to víš
čas v cele, starého chleba drobky
vítr je odvane ze stolu dolů
víra ta zůstane, i bez silikonových bohů
splní se naděje nás odsouzenců k smrti
roztáhnou křídla, z svých cel vyletí
ke slunci, k člověku,
k duši, jež na útěku
pojednou zjistí
že už není v zajetí nutností
s tváří zářící jak obraz ve slohu rozkvetlé louky
nechá odejít postavu zotročené loutky
je uvnitř i venku svobodný
už ví, že smysl budou mít všechny jeho dny
|