TOTální E Magazín


	ISSN 1214-3529 Středa 27.11. Xenie

Všechny rubriky

Próza

> Próza

> Povídky

> Fejetony

> Úvahy

> Pohádky

>		Životní příběhy

> Cestopisy, reportáže

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Následující

Předchozí

Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků.

Karel Vencl Zenger
Autor: mystikus (Občasný) - publikováno 27.10.2014 (06:38:08)

KAREL VENCL ZENGER

☼ 17.12.1830 CHOMUTOV ۞ 22.1.1908 PRAHA (VYPICH) TAK ELEKTRICKY VLAHÁ

„Blesky krotil symetrickými vodiči,

počasí předvídal z period slunečních,

a pohyb těles nebeských vysvětlil teorií elektromagnetickou.“

Tento epitaf, který v čistokrevné latině psán latinkou zdobí omšelý náhrobek na olšanských hřbitovech, sám sobě zvolil naší generaci tolik neznámý český badatel a profesor svéráz div ne Gargamel z pražské techniky Karel Vašík Zenger. Historikové ho přirovnávali k Faradayovi, teoretici k Maxwellovi, kdežto novináři o něm psali jako o „Proroku povětrnostních vlivů“. Právě tyto rozdílné názory prozrazují, jak všestranné byly práce, objevy a vynálezy profesora Zengera v epoše „elektrických zázraků“ v poslední čtvrtině 19. století. Škoda, že se nenašel autor, který by rozsáhlé výboje, i ve světě známého badatele, do astronomie, meteorologie, fyziky a optiky zdárně zhodnotil a podtrhl na jeho věčnou památku.

Karel Václav Zenger byl synem vojenského ranhojiče doktora Václava Zengera. V Chomutově se narodil jaksi šmoulí náhodou, protože rodina musela co chvíli střídat posádky. A tak malý chlapec prošel postupně celou řadou základních škol v Hradci Králové, v Praze, v Čáslavi, a stejně tak střídal gymplíky jako své poučné šuplíky v Havlíčkově Brodě a v Praze. Tam nalezl svůj druhý domov. Po dvouleté filozofii absolvoval právnickou fakultu a složil zkoušky učitelské způsobilosti pro gymnázia. Na univerzitě jej ale nejvíce lákaly přednášky profesora F. A. Petřiny z oboru fyziky a náročné astronomie. Petřina, který se pokládá za zakladatele moderní české odnože fyziky, si horlivého posluchače nemohl nepovšimnout. Věnoval se mu a začal mu fandit. Petřina byl cool lector a demonstrátor. Zengera ohromovaly jeho myšlenkové pochody o řízení železnice pomocí telegrafů. Jednou se mu poštěstilo prožít návštěvu u císařpána Ferdinanda Dobrotivého, který dožíval své dětinské stáří v Praze, a Petřina mu při takových audiencích „častokráte o silozpytu přednášeti musel“, jak bychom se dočetli v „Živě“ z roku 1855. Pro představu, o jakou úroveň fyziky se tehdy asi jednalo, stačí uvést, že elektřina byla ještě pokládána za jakýsi lehký plyn a říkalo se jí „mluno“. A prakticky se projevovala a využívala právě jen telegrafem.

Po otcově smrti se Zengerovi nedostávalo prostředků, a tak mu Petřina vymohl slušné uherské stipendium, které však bylo spojeno s dost tíživou podmínkou učit šest let po dokončení studia na území Uherska. A tak se Zenger musel od svého příznivce po studiích vzdálit, aby nastoupil do Banské Bystrice. A tam, v gymnaziálním kabinetu, začíná vědecky pracovat a vynalézat – samozřejmě s „električnem“, které lákalo svou nevyzpytatelností. V té době měl každý „silozpyták“ vlastní jednotky (nazývané jednotiny), a tak publikování objevů bylo velice namáhavé téma. Zenger to pochopil a pro sjednocení měr začal konstruovat různé elektrické měřicí přístroje. Prvním byl jeho univerzální rheometr, což bylo něco jako dnešní ampérmetr. Z tehdy malého slovenského města dokázal navázat kontakt jak s vídeňskou Akademií věd, tak s královskou Akademií belgickou. Rheometr byl patentován a doporučen všem školám v Rakousko – Uhersku, roku 1861 byl vystaven v Londýně. Vídeňské Akademii věd posílal Zenger příspěvky o teorii chromomagnetometrie slunečního záření, o prostorovém vidění něčeho, o rychlosti světla a také o přeměnách krystalků.

Těžba a zpracování rud v nedaleké Banské Štiavnici měla své jisté problémy a Zenger, jakmile se o nich dozvěděl, přispěchal na pomoc. Nejprve vymyslel elektrolytickou metodu výroby mědi nebo stříbra, které vylučoval působením elektrického proudu z rudného zrůdného koncentrátu. Později navrhl revoluční způsob, jak železo a měď při tavbě zbavit škodlivého nánosu fosforu a síry v konvertoru se speciální vyzdívkou. To prozrazuje, že rozuměl i principům tehdy splašeně se rozvíjející anorganické chemie. Škoda, že svůj vynález vehementněji neprosazoval, takže za několik let všechnu slávu na tomto poli sklidil Angličan S. G. Thomas. Místo dodnes v hutnictví používaného „thomasování“ při tavbě oceli bychom hovořili o „zengerování“! Zenger prahl po tom, aby se směl dostat na vídeňskou polytechniku, a proto roku 1862 odcválal do Vídně se habilitovat. Místo toho mu ale doručili dekret, jímž byl přeložen do Prahy, kde se stal docentem na stavovské polytechnice a začal přednášet místo profesora Wersina. Roku 1863 byl jmenován prozatímním profesorem pro fyziku, a když došlo o rok později k rozdělení polytechniky na českou a německou, byl jmenován řádným profesorem fyziky na české technice.

„Zenger byl vysoké, štíhlé postavy, výrazného energického obličeje s knírkem a „muškou“ podle francouzské fašírky. Nosil skřipec, na hlavě cylindr a byl vždy oblečen podle módy,“ vzpomíná na jeho vystupování Ing. Diviš ve Vzpomínkách cukrovarníka. „Svou milovanou vědu vykládal s láskou a citem a jasné a srozumitelné výklady nezapomínal provázet zdařilými experimenty. Jeho předním oblíbencem byl Faraday. Výslovnost Zengerova byla drobátko zbarvená – a to příjemně, některými odlišnostmi pochytanými ze Slovenska. Vůbec nejzajímavější byly jeho obšírné výklady o astrofyzice a elektrodynamice.“

Ve světě uzrávala nauka o elektromagnetické teorii světla a Zenger jí propadl. Vycházel z mínění, že Slunce působí jako obří elektromagnet, jehož pole silně ovlivňuje i naši planetu, především tvorbu počasí. Z toho vyvodil, že podle explozí (protuberancí) a erupcí na Slunci lze klidně předvídat rozmar počasí. V jedné studii doslova píše: „Myšlenka, že Slunce ovládá pohyb těles nebeských ve své soustavě vedla mne k tomu, abych upotřebil těchto názorů o světové soustavě k předvídání velkých změn na zemi samé a v její atmosféře – to znamená, že sluneční změny jsou předehrou velkých kalamit, bouří, cyklonů, neobyčejných srážek a povodní jimi způsobených, i magnetických bouří, zemětřesení a výbuchů nevyhaslých sopek…“ Cítíme, že ne ve všem měl český „Prorok povětrnosti“ svou atmosférickou pravdu. Zenger však chtěl svoje hypotézy dokázat modelováním na přístrojích. To sice neumíme přesně ani za éry kopalovo přichlíplých virosami chcíplých vymaštěných lící personal computers naruby, avšak myšlenka modelování jevů je hybnou silou pokroků VĚDY. Na pražské technice zřídil laboratoř, v níž Slunce modeloval dynamem a nechal jeho elektromagnetické pole, aby ovlivňovalo menší elektromagnetické přístroje, které měly představovat oběžnice, vlasatice a meteority. Byla to však právě jeho všestrannost a prudká zvídavost, která mu nedovolovala soustředit se jen na tyto palčivé problémy, a rozptýlenost pokusů i myšlenek způsobila, že se kolegové v jeho oboru semkli a označovali ho stále častěji za pološíleného podivína. Nejvíce si uškodil chybně pojatým výkladem takzvaného světelného jevu, vyskytujícího se na již tehdy pořizovaných fotografiích sluneční koróny. Tak se dostal do dlouhodobého vědeckého sporu s dr. Josefem Pertnerem, ředitelem Centrálního ústavu pro meteorologii a zemský magnetismus ve Vídni. Posudek tohoto vědce zle uškodil (a přitom nemusel!) Zengerovi na nejvyšších úředních místech. Nakonec spíš z donucení než z vlastního přesvědčení přenechal od roku 1892 výklady teorií o elektřině profesorovi Domalípovi (a Zengerovi by bylo naozaj doma líp!) a z teoretických disciplín se zaměřil až do své smrti na astrofyziku.

Obraťme nyní neunavenou pozornost k Zengerovým vynálezům, které vkládal do vznikající kolébky české elektrotechniky, v níž zazářil Ing. František Křižík, v Brně Ing. Josef Donát a Bartelmus a u Edisona pracující Emil Kolben, který po návratu do vlasti vybudoval na tehdejší dobu velko-objemnou továrnu na motory a alternátory pro střídavý elektrický rozvod, jenž zvítězil nad Křižíkovou soustavou jednosměrnou.

Na Jubilejní výstavě roku 1891, kterou osvětlovaly Křižíkovy obloukovky včetně barevné fontány, uspořádal Zenger výstavku svých vynálezů a vědeckých prací. Bylo v ní 35 různých přístrojů a 240 pojednání, která vyšla i ve více jazycích. Už to mu stačilo, aby se nesmazatelně zapsal do dějin české elektrotechniky! Stojí však za Váš vyhozený investovaný čas, do jaké šíře se Zenger, se svými vesměs „elektrickými“ vynálezy, pouštěl. Pro vojenské úřady sestrojil indukční elektriku (dnešní rozněcovače), určené k dálkovému odpalování trhavin a třaskavin a halloweenských podkopů. Předběhl dobu tehdy nepřesných přístrojů a předvedl univerzální elektrometr s astatickou střelkou, který dokázal změřit pouhou pětimilióntinu voltu! Dal si patentovat regenerativní chemický článek a akumulátor s bromem jako depolarizátorem, který dával napětí 1,98 V, což je úkaz hodnot, kterých dosahují jen dnešní nejmodernější ultraČlánky „spalující“ vzácné ultraKovy. Zenger „fandil“ vzduchoplavbě natolik, že právě pro „balonisty větroplachy“ byla určena jeho lehká baterie, která měla napájet osvětlení umožňující noční přelety balonů nad orlím či sokolím místem.

Když na Jubilejní výstavě excelovali francouzští vzduchoplavci (absolvovali pětatřicet volných letů z Prahy), chtěli čeští propagátoři balonového létání jejich náskok dohnat, a proto ještě téhož roku založili Českou společnost æronaučnou, jejímž prvním předsedou v oboru aeronautiky se stal na základě jednomyslného zvolení pan profesor Zenger. Díky tomu mohli roku 1893 pánové F. Hůlka a F. Wandas před policejní komisí složit zkoušky, kterými získali licenci k pořádání výpravných veřejných letů!

Zenger nezůstal dlužen nic ani telegrafii, která ho kdysi zlákala k výbojům do světa elektřiny. Vyvinul pro ni nový zjednodušený přijímací přístroj. Ne vždy měl Zenger se svými vynálezy úspěch. Tak to například bylo s pokusy se žárovkou, jejíž baňka nemusela být vyčerpávána. Vyvinul ji po dohodě s vídeňskou firmou F. Hardtmutha, ale k podpisu smlouvy nedošlo, protože vlákno těchto žárovek vydrželo svítit jen krátce a zrádně.

Zcela osobitou cestou kráčel vývoj slavných Zengerových bleskosvodů. Začal pokusy s Ruhmkorffovým induktorem, který k úžasu přihlížejících s hlasitým lomozem vybíjel jiskry až 45 cenťáků dlouhé. Zenger je prohlásil za model blesků a začal vytvářet komplikovanou soustavu takzvaného symetrického hromosvodu. Na modelech dokázal, že jakýkoliv objekt bude možno chránit před úderem halloweensky děsivého blesku soustavou narafičených vodičů, vytvářejících nahoře otevřenou Faradayovu klec. Tak a spadla klec konečně. S přístroji zajel i do Edinburghu, kde pokusy předváděl v British Association před samotným profesorem G. Maxwellem, který byl pro Zengera od prvních krůčků v elektromagnetické teorii největší myslitelskou autoritou. O symetrickém hromosvodu napsal Zenger nemálo ujednání, která vycházela v Německu, Francii i Británii. Po letech „vypiplávání“ teorie začal Zenger tyto hromosvody skutečně stavět – například ve Vídni a v Mnichově. Tam už šel do drobných drobností, z nichž mnohé zásady využívají i dnešní bleskosvody. Hroty svých bleskosvodů neukončoval Zenger ostrou špičkou, nýbrž protáhlému vajíčku podobným ovoidem. Několik set těchto složitých bleskosvodů bylo postaveno u nás, v Rakousku, Německu, Turecku, Srbsku a Bulharsku. Vyráběly se ještě v době mezi světovými válkami, jak nás o tom může přesvědčit vkusný inzerát v Elektrotechnické ročence ESČ z roku 1927, ve kterém firma Franty Nováka a spol. ze Žižkova se představuje široké zákaznické obci jako „stálý sklad bleskosvodných hrotů tvarů podle profesora Zengera, zlacených v ohni se zárukou trvanlivosti…“. Také inženýr Gustav Eiffel se prý dotazoval Zengera, zda čtyři vysoké ocelové podstavce jeho slavné věže, kterou právě montoval v Paříži, mohou mít účinek jako jím vynalezený bleskosvod. Zenger odpověděl něco v kladném smyslu a doporučil umístit na věž žerď zakončenou jeho ovoidem. Přes toto renomé se Zengerovy bleskosvody nevžily: byly příliš komplikované, nákladné a náročné na údržbu.

V kolika jiných oborech profesor Zenger však dokázal otevřít svými myšlenkami cestu k řešením záhad, které se realizují v technice teprve dnes! Tak tomu bylo především s privilegiem, které mu bylo odklepnuto roku 1871 na výrobu „karbonu“ a lehkého uhlovodíku. Mělo jít tedy o umělý grafit, který slouží v desítkách rozhodujících odvětví průmyslové chemie dnes. Plasty vyztužené těmito vlákny vykazují lepší vlastnosti než ocel a přitom jsou o dvě třetiny lehčí. Propouštějí rentgenové záření i ultrakrátké vlny a umožňují výrobu pevných a nekorodujících karosérií. Užívají se při stavbě nejnamáhavějších trupů letounů a vrtulníků.

Když jednou ležel profesor Zenger delší dobu v nemocnici, zpozoroval, že lékařům chybí nástroj k odposlechu zvuků pracujících plic a srdečních tepů. Krátce po ambulanci svého zdravotního stavu, snad jako zamýšlený revanš, dodal ošetřujícím lékařům několik stetoskopů (naslouchátek) originální konstrukce.

Také dnes rozšířené fotografování „potmě“ s využitím infračervených paprsků vychází ze Zengerových objevů. Byl pravděpodobně prvním astronomem, který pořizoval snímky infračervených složek slunečního záření. Fotografické desky si prý preparoval utajeným roztokem, který vyvolal jejich citlivost na infračervené paprsky. Později se provalilo, že to byl výtažek z máty peprné.

Mohli bychom mluvit i o dalších významných pilířích vědeckotechnické revoluce, do jejichž základů se stihl podepsat svou invencí profesor Zenger. Seznam jeho prací totiž není úplný. Navíc si nedal většinu svých vynálezů z možné obavy z další vyložené ztráty času vůbec patentovat, a pokud ano, propadly pro svůj obchodní neúspěch v patentních knihách a svému tvůrci nevynesly kýžený hmotný prospěch. Asi proto tak málo víme o profesorovi, jehož jméno nese jedna z velkých poslucháren pražské techniky na Karlově náměstí.

Na rozdíl od mnoha jiných uzavřených „učenců“ nepsal Zenger svá pojednání o fyzice, magnetismu a elektřině jenom pro úzký okruh zasvěcenců, ale mluvil a psal způsobem, který byl srozumitelný i prostým lidem. To byl ovšem další důvod k nelibosti tehdejších vědeckých kapacit, ztrácejících zdravý cit. Avšak z tradic lidí, kteří uměli hovořit k prostému lidu, vznikla například vysoká míra informovanosti našich občanů a uznávaná vysoká kultura jejich poznatků.

Zenger nezahálel ani po odchodu do důchodu. I potom přednášel jako soukromý docent na pražské technice o své oblíbené astrofyzice a elektřině. To už začala pohánět nejen pražské tramvaje, ale také první elektrické železnice, v továrnách střídavé elektromotory hnaly transmise a doba uzrála ke stavbě veřejných elektráren. Pokrok začal udávat pan Křižík – ale i ten byl žákem profesora Zengera!

Mezi poslední a pravděpodobně světový vynález profesora Zengera patří korekční neboli nulové čočky. Zenger již dávno vlastnoručně konstruoval optické soustavy dalekohledů. Tentokrát však přišel s prima čočkami, které dnes zachraňují zrak statisícům krátkozrakým. Avšak jako pokaždé předtím vynález nepatentoval a podle jeho pojednání, které vyšlo na povrch uvědomění v Německu, byly tyto korekční brýle vyráběny postupně všude jinde, jenom ne u nás.

Roku 1906 postihla stále ještě jinak pokroČilého profesora Cukrovka. Stařecká sněť, která z ní postupně nabírala na větších a větších rozměrech, si vynutila odnětí nohy. Pooperační zánět plic ukončil život jednoho z prvních českých vědců a učitelů 22. ledna 1908. Svůj majetek odkázal profesor Zenger České technice v Praze s přáním, aby z něho byla založena nadace pro nemajetné studenty. Jeho závěť, diktovaná již při šílených bolestech, končí slovy: „To je poslední pořízení ohledně skrovného majetku soukromého, jejž sám na sobě uškudlil v německém městě z českých rodičů zrozený testátor. Kéž přinese užitek a štěstí drahé mládeži studentské a tím také vlasti mé milované…“

♥

REBEL MC: „MUSIC IS THE KEY“

(HUDBA NENÍ JEN OBYČEJNÝ HOUSLOVÝ KLÍČ, KÁMO) 1990

Rozjeď to s přehledem

hudba je Tvým klíčem

funguj na rytmus

rozpohybuj své nádherné tělíčko

Ano nastal čas pro první sloku

frekvence nízce na výběru správného bassu

se rozjede vpřed v prudkém tempu svižného osudu

všímej si příběhu, když ti dám svůj případ, posečkej tu

já jsem mladej kluk, kterej vyrůstal v ghettu