|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
Poté, co se vyučil zedníkem, mu mistr na stavbě sdělil: vítáme tě mezi nás, budeš pracovat za lepší peníze, ale mám pro tebe speciální nabídku. Budeš nám přidávat, na zedničinu tě nepustím, peníze budeš mít také slušné, bereš? On se zamyslel, zamrkal a přikývl. Tak začala jeho profesní dráha. Občas dostal slušné prémie, občas šel se spolupracovníky na pivo a neustále se těšil, až přijde po práci domů.
Když přišel, usedl, snědl jídlo připravené matkou, vypil kávu a šel do svého pokoje. Matce řekl, ať ho nikdo neruší, že je z práce udřený. Tak to chodilo celé měsíce, roky, nikdo ho nerušil, nikdo ho nepotřeboval. Když ve vesnici organizovali brigádu týkající se pomocných prací, nechali vzkaz raději u matky. Ta mu jej nesměle tlumočila, byla okřiknuta, zabouchly se před ní dveře, uvnitř pršely nadávky na organizátory, vesnici, celý svět...
V další části dne ji upozornil, ať ho neruší ona ani nikdo jiný, že se chystá přemýšlet.
Sedl si ke stolu u okna, rozbalil cigarety a z připravené bedny vyndal první láhev. Při zasyčení zavřel oči, poté je otevřel a poprvé se napil. Další částí rituálu bylo zapálení cigarety a první nadechnutí. Činil tak s požitkem, chuti se mu začaly míchat s odstartovanými myšlenkami. Sledoval kolemjdoucí postavy a pronášel k nim v duchu i nahlas nejrůznější poznámky.
Stále očekával jednu dívku, o které snil celé měsíce, vzdáleně mu ji připomínala sousedova dcera, ale ta kolem prošla málokdy. Jednou se svěřila matce, že šla okolo okna a za ním se náhle objevila jeho tvář. Usmál se na ni, rty odhrnuly chrup a ona spatřila zuby hrající všemi barvami, nejvíce převládala tmavě žlutá, gejzír pravěkého úsměvu doplňoval divný pohled, nevěděla, zdali se má obrátit a utéci,..., nakonec se odhodlala jít dále. Od té doby chodí delší cestou, cítí se klidněji.
|
|
|