příliv vydýchaného vzduchu

a pak možná zná jen jediné

půjčené plaché zvíře města

které zamyká své šero do hlubin

než se znova rozprší, bezbolestně

kdy každá další hlubina má i klíč

a ty mu jen říkáš: tamtudy nechoď

tak inkognito byly všechny hlasy

které zněly prostě jen bez příchuti

a přesto ti prokáže tu laskavost

i když vlastní kůže znamená víc