|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Upřímně – když jsem otevíral tuhle sbírku povídek od „dvanácti současných českých autorek“, čekal jsem, že se na mě vyřine pořádná dávka uslzených feministických canců pojednávajících o rozbolavělé ženské duši. Leč nestalo se. 31 povídek souboru sice nese jemné stopy ženského autorského rukopisu, ale děje se tak v míře zcela snesitelné. Ke čtení mě přiměla hlavně zvědavost, jak se zúčastněné autorky popasují s celkovou koncepcí knihy Je rozdělená do pěti oddílů podle pěti základních lidských smyslů. V prvním z nich přebírá vládu nad vyprávěním zrak, druhý cyklus povídek je založený hlavně na sluchových vjemech, následuje čich, chuť a hmat… I když ne všechny povídky byly můj šálek čaje (mimochodem miluju hlavně preso), valná většina z nich směle snese označení „solidní literární kousek.“ Velkým objevem pro mě byla Blanka Čechová, kterou jsem měl do té doby zafixovanou pouze coby „chorvatskou snoubenku“ a která mě překvapila naprosto brilantním popisem sebevraždy transvestity v povídce Boa. Do povznesené nálady mě dostaly i povídky Zdeňky Kostik Šubrové, která s nonšalantním nadhledem zachycuje život současných workoholiků. A pak jsem bezhlavě vstoupil do mořských vln za Chimérou Jany Mickové...
|
|
|