(1)

Je to jen otočení

prosněným závěsem ostrých procitnutí

nakloněná hvězda, mytologie našeho dechu,

promíjí zvědavé nadzvednutí lemu šatů

a přivolává řeku zpět,

vstupujeme…

(2)

Na kraji cesty, bez námahy

otvíráme brány pevně zatlučené

znovu-složené úlomky zastávky na okraji,

dva stíny podvečerem,

jeden ztracený, druhý nenalezen,

interference tmy osvětluje pódium,

právě jsme obsadili hlavní role

(3)

Strhané šaty na svahu pod broskví,

proměna nudy blátivé stezky,

sladká chuť slunce stéká po dlaních,

zloděj je okraden!

Stavíme ohradu stádu koní

kůly skrývají svůj hrot,

utíkající kopyta krátkých nocí..

otíráme orosená čela budoucích dnů

(4)

Pyšný výsměch zítřku a týdnům ...

kdy napajedla vyschnou,

protože barvu hvězdy uvidíš,

budu ti ji vyprávět,

a najdu tě, neboť nevíš, že

v závoji komety se před sluncem neschováš

(5)

Shořely mříže z papíru,

bezstarostně dlaně otevřené,

hrajeme představení s neznámým scénářem

jen pod obrazy čísla odtikávají zpomaleně,

oheň posílený hořlavými sny

diktuje čisté tahy nenávratna