Přitiskla jsi svou tvář na dveře
chirurgie. Oči se nepyšnily
žádnými řasami, ale v tom ses
nelišila od běžné ženy a taky
ženy krvelačné šelmy, které
někdy nebývají rády v módě.
V skleněné dálce zaznělo tajné
heslo a taky, kdo ukryl měsíc
do koruny stromu. Za dveřmi
ulice pokračovala, ale to nebyl
důvod k obvyklému sprchování
v dešti, nebo výměně střílejících
kohoutků. Noc pod kůží se jen
rozpůlila. Byla jsi jednou z těch
figur z lesklého plátna v jedné
zapadlé čtvrti, která se jmenovala
Zapadlá čtvrt, už si nevzpomínám.
|