|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Pod víčky nebe si zavřené mám
ve vlnách trávy noc kotví jak loď
a oblak prachu jak sám Magellan
zdvihl se v oblohu zářících vod.
Vím vítr rychlý jak dýchání
do plachet zašeptá hluboko pluj
dej břehům těla a svítání
do písku jejího polibek svůj.
Rty vadnou na očích jak růže na rakvi
křídly ji objímá lehce jak sen
a letí krajinou daleko nad mraky
padají vysoko do hloubek žen.
V rybách jsou jich živé stíny
zlomeny za větve světlem a tmou
na naše dvě poloviny
jimiž ti milenci stále v nás jsou.
A lodě z papíru s nákladem slov
na moři ze stínů hlubších než já
jak ticho doplují v měsíční nov
který je zrcadlům stříbrná tvář.
|
|
|
