|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Odměňuješ mne svými vlasy
mne, který jsem vítr známý svými kousky
jako když milion žen najednou si drží sukni
nebo zavírá dveře domů za zapomnětlivé domovníky
a pak se vteřinu před bezvětřím
stává padlým dotekem
venku šumí město jako mušle měsíčního moře
jehož vlny utíráš každou neděli
a kapky prachu jeho
voní jako tříkrálový sníh
pamatuji se
že jsi tenkrát uměla nechat roztávat vločky sněhu v pravý čas
a hrát tak pláč, kterým si dnes omýváme nad něčím ruce
a zároveň se kymácíme na skloncích dnů
když zrcadlíme se do nekonečna, neboť nedokážeme odtrhnout oči
od svých podob, jimiž si namlouváme svoji přítomnost
a přitom
ve skutečnosti jsem jen to, co chceš vidět
a stín letícího ptáka na tvých rtech
když hledáš jak mlčet
a kruh očí na hladině tváře se tvoří pokaždé pod kameny mých pohledů
než propadne víčkům tohoto těla
a mne, který jsem touhou
potěší tma
jíž ti ukážu jak ztratit strach
který nás kdysi naučili jako první věc
abychom nespatřili, že je cestou vedoucí v jedno
kterým jsme ty a já
|
|
|
