|
Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
|
| |
- Slyšel jsem, že jsi měl včera vertigo, Jarda mně to říkal, sešli jste se u stolu na prší, potom začal někdo dávat štamprlata, ty jsi to otočil, pak ještě další rundu.
- Jo, šel jsem domů, najednou se mi zatočila hlava, to se mi ještě nestalo, něco vydržím, vždyť piju od sedmnácti. Tenkrát jsem byl mladý, začal jsem pivem, později se přidala štamprlata. Jak jsem šel, najednou se mi něco v hlavě rozsvítilo, koukám, jsem na zemi.
- Tak to tě potkalo velké vertigo.
- Možná ano, protože mě sbírali ze země Jarda s Cipískem, potom jim pomáhal Karel. Říkali, že se mnou měli co dělat. Byl jsem mrtvá váha.
- To je zvláštní kombinace. Velké vertigo a mrtvá váha.
- Zatím jsem se s tím čestně vyrovnával, možná to bylo tím, že manželka odjela s dětmi k sestře. Já měl smíšené pocity.
- Jaké smíšené pocity, to mi vysvětli.
- Na jedné straně jsem byl rád, že vypadla s dětmi z baráku, to jsem pil radostné pivo, na druhé straně se mi po nich začalo stýskat, to bylo smutné pivo. Než se vrátili, smutných piv bylo devět, veselých osm. Vidíš, jak mám rád rodinu. Dal jsem si k tomu jedno vzpomínkové.
- Co to je?
- Vzpomněl jsem si na vás, co asi tak děláte, kdo je v hospodě a tak.
- Tak to se nedivím, naposledy, co si vzpomínám, měl velké vertigo Karel o minulých Vánocích.
|
|
|