|
|
|
Útěky Autor: ouvej (Občasný) - publikováno 5.3.2003 (11:30:04), v časopise 31.3.2003
|
| |
Když je ti sotva šest
poprvé utečeš
ale ne daleko
jen na váš dvorek.
Ty směšné dětské
říďounké skrýše
prší, a ty, schoulená
divoká hromádka
jelínek bratříček
kožich z hranostajů
divoká jablůňka
vyješ s liškami
když schouleně ležíš
pod tím jediným
průsvitným keřem
vzápětí doslíděná
tisícem udavačských
oken. To se ti jen tak zdálo
že jsou vlastně slepá.
A tak tě našli
slídivá maminka
lepkavé lístky
a díry v punčochách
znovu jsi vězněm
protekčním
míst odkud
utekla´s.
A první šaty
od skoro švadleny
laciná paráda
šišaté švy
a látka kousavá
a znovu jsi byla
lahůdka stvořená
pro domácí mazlíčky
a bělostná kopretina
v tak, proboha, nevkusné
váze sádrové, doma splácané
rodinným umělcem
mistrem kýčařem.
A tak jsi utekla.
A zase na místa
která jsi znala.
A ohaři slídiví
vyčenichali tvůj pach.
Ty protáhlé čeníšky
jakoby laskavé
domácké kolie.
Lassie je zázrak.
Lassie je pouto.
Lassie se vrací.
Tak proč by ses
ty oříšku popletený
s vřesem v tlamičce
taky nevrátila.
A ty noční cesty,
Ostrava, Bratislava
Ostrava, Košice
ve dvě hodiny ráno
jsi ospale chodila
po cizích městech
chvějivá osika
lapač tmy
prachů
a opileckých vášní
v ošoupaném kabátku
nedotčená vší tou špínou
pro příštích třicet let.
Kolik mi bylo?
Slabě patnáct, šestnáct.
I tohle jsem přežila.
A svou jedinou kouzelnou babičku
jsi potkala právě u popelnic
tu, která tě kojila ve věku
nevinných jednastopadesáti
dní kdysi v tom krmelci
pro děti odložené. Měla
ten úsměv obzvlášť
přitulných srn
když se tě ptala:
Jsi to ty? Jsi pořád stejná.
A já jsem to přijala
jako slib, že budu
už navždy mladá.
A možná to bylo varování
že budu nepoučená
naivní a bláhová. A tak pořád
dokola utíkám. A vždycky
znovu doslíděná. Mé kolie
mí ohaři
mají opravdu
skvělý čich.
Až příště uteču....
bude to už napořád...
|
|
|