Přibližujeme se k sobě bez loučení,

náraz nevidomých stesků a hrůz

opatrné doteky snů vykroužených

na plášti orosených póz.

Lepící snadnosti z výkladů nad chodníkem,

se sluncem v prachu načmáraných oplzlostí

lačně bereme vždy zpět,

když flaška zastaví a do hrdla už nikdo zátku nevrací.

stylově obdarovaní vykouzlí voskový úsměv.

Setkání pálí kůži necudně obnaženou,

jak v musení úsměvu zabodnutý šíp,

malicherní v zástupu šňupou svou dávku,

jejich chrámy jsou nezpoplatněné průplavy
stezek od zrezivělých pout do blyštivé nudy,

faktor číslo milion zas dovolí žít.