Trvá jen pár vteřin, uvnitř je Prázdno.

Praskne.

Teď.

Rozpadá se v nespočtet kapének sotva postřehnutelných. A mizí.

S Prázdnem uvnitř měla bych vyhráno, ale uvnitř mám Paměť.

Pamatuju si dobyté ráje se spáleništi prosáklými krví

a jindy zase rajské zahrady vydobyté ze spálenišť.

Neumím se dívat nezatížená Pamětí.

Tak například

Pyramidy jsou kamenná Paměť -  bez života.

Plením a obdělávám a chci, aby na mě bylo pamatováno i po tom, co se rozpadnu...

pokud možno v dobrém,

ale copak na tom záleží?