to křídel vábení vnímám v odrazu kaluže

jenž vykouzlil jarní déšť

rozbíhám se za třepotáním a myšlenky nechávám za sebou

zmizel jsi mi ve větvích jabloně zalité zlatým míčem

který provoněl matku plodů - zárodky okvětí

omámena vůní se protančím s lehkostí motýla

do náruče louky jejíž koberec je utkaný z tisíců barev

možná i víc - kdo ví

cestičkou mezi novým životem

našlapuji opatrně - jak jen dokážu

rozmanití zpěváčci se předhání ze všech zákoutí

tóny jara dokreslují tu dokonalou krásu

-mám strach že se probudím a vše pomine

jdu však dál májovou cestičkou a vím - není to sen...