„Hoď
se do klidu kravaťáku“ řekla Adriana..
Dotyčný se ohradil proti oslovení, které zcela
opomíjelo jeho momentálně velmi funkční oblečení, jenž ovšem i tak skoro propotil jak se snažil využít všech svých získaných soft skills, aby přiměl Adrianu
k návratu.
Červencové slunce se blížilo k zenitu a cyklistická
láhev na rámu kola obsahovala
pouze trochu zteplalé tekutiny-pravda, iontové, ale
zteplalé.
Adrianě se ho zželelo a navrhla, aby se šli
občerstvit nahoru na benzínku.
Kravaťák s tím souhlasil, i když ten ,zarostlý
chlápek v teplákách s prověšenou kapsou by s nimi snad ani
nemusel, pomyslil si, nicméně řešení tohoto problému, který
podle Rooseweltova dělení vyhodnotil jako "středně důležitý ,
ale nenaléhavý." nechal na později. Hlavně kvůli vedru.
Usadili se opět k venkovnímu stolečku, tentokrát s
minerálkou.
Blížilo se poledne. Vzduch voněl benzínem a tabákem.
Ne moc bezpečná kombinace,
napadlo Daniela v malátném rozpoložení , které se
ho zmocnilo.
Zdálo se mu, jako už mnohokrát předtím,že stejnou
situaci už někdy zažil-v minulém životě nebo v jiném vesmíru
seděl u stolečku s minerálkou , poslouchal bzučení vos u
odpadkového koše a kravaťáka, který se snaží přesvědčit
Adrianu o nerozumnosti jejího počínání, v periferním pohledu
kravaťákův vytuněný bicykl opřený o sloupek, mladík v kšiltovce ,který se loudá kolem, nasedá na
kolo, šlápne do pedálů, a jako by to byla ta nejpřirozenější
věc na světě, řítí se směrem k silnici....
Krádež kola proběhla tak přirozeným a nenásilným
způsobem, že Danielovi trvalo notnou chvíli než si uvědomil, že
by měl na vzniklou situaci upozornit.
Zaklepal kravaťákovi na rameno a ukázal ,beze slova
na ujíždějícího cyklistu.
Kravaťák vyskočil z plastové židličky,až se
převrhla a rozběhl se za ním..
Adriana s Danielem ho chvíli pozorovali.
„Necháme ho v tom?“ otázal se s nadějí Daniel.
Docela rád by zůstal
sedět v chládku. -Adriana zavrtěla hlavou.
-Jdeme za ním-
-Ale pomalu-vymínil si Daniel.
Kravaťák seděl s hlavou v dlaních na okraji vozovky.
Pohled to byl dost bezútěšný,
zvuková stopa nebyla ,o mnoho lepší, neboť neustále
vypočítával, co všechno měl v cyklistické brašně-v podstatě
všechno, co vedoucí teambuildingu oblečený jako masařka považuje za nezbytné k přežití nejen v
outdooru, ale i ve městě-včetně jakékoliv plastové karty,
,kterou lidstvo dokázalo doposud vymyslet.
Daniel mu nabídl soucitně jednu z posledních
Marlborek z pomačkané krabičky.
Byl rád ,že se mu je podařilo po namočení v městské
kašně dokonale vysušit na sluníčku, i když teď připomínaly
svou konzistencí spíš podomácku umotaného Tarase Bulbu..
Kravaťák nabídku ignoroval, Adriana mezitím
neztrácela čas a mávala na projíždějící kamiony.
Když jeden z nich zabrzdil, nacpali se všichni do
kabiny, ignorujíc zřetelnou nelibost polského řidiče jménem Wojciech, jak se později ukázalo.který
nepočítal s tím že kromě středně atraktivní zrzky neurčitého
věku poveze ještě dva divné chlápky. Časem ale nabyla převahy
jeho přátelská slovanská povaha, brzy pochopil, že
pronásledujíí „zlodeje rowerow“ a ochotně se účastnil
sledování protože mu nedávno doma ve Wroclavi taky ukradli kolo
takže měl na podobné lumpy pifku.. Bohužel žádný z cyklistů,
na které Wojciech upozorňoval výkřiky. „tam jest ten czarny
charakter“,nebyl ten pravý.
V kabině náklaďáku začínalo bylo docela
těsno.Polák se neustále rozmachoval rukama v barvitém líčení,
co tomu „drabovi“ udělá, až ho konečně dopadnou.
Daniel seděl vzhledem k nedostatku prostoru těsně
přitisknutý k Adrianě, nebylo mu to nepříjemné , ale nebyl si
dvakrát jist, jestli ona je na tom podobně-přece jenom
měl na sobě stále tytéž tepláky, ve kterých vyšel
s domu s kbelíkem na odpadky,
a koupal se naposledy předevčírem v kašně.
Adriana neurčitě pootočila hlavu směrem k němu.
- Wojciech, můžeš na chvíli zastavit?-
-Rozumiem, paní potrzebuje,.-přikývl Wojciech chápavě
a přibrzdil.
Adriana popadla lepenkový kufr, který měla pod
nohama.
-Co čumíte, neviděli jste jít dámu na toaletu s
kabelkou? -poznamenala.
Daniel se vysoukal ze svého místa. -Skočím si
taky,-poznamenal neutrálně.
Venku zašli pro formu každý za jiný keřík potom
seběhli z náspu a ocitli se na cestě
vedoucí k malému lesíku.
|