LI PO

☼    701   SEČUAN        ۞     762    U   NĚČEHO  POBLÍŽ   NANKINGU

Geniální rozmach, vtip a schopnost uchovat si zdravotně nezávadný humorný nadhled za všech životních okolností – nezapomeň žoviální synu Planety, že sto pohrom a sto problémů pohromadě přejdeš jedině legráckou – to vše znázorňuje lehce psaná Li Poova poezie a právě pro svůj nakažlivý optimismus byl tento básník vždy blízký učenlivému čínskému lidu. I těm nejprostším občánkům, bez literárního vzdělání, ba dokonce i těžce negramotným, kteří někdy ani nevědí, že jimi převzaté úsloví nebo přirovnání vůbec nejsou lidová rčení, ale plasticky vytvořené slovní asociace akrobacie básníkovy. Dostat se do nejširšího povědomí – doslova zlidovět v tom nejlepším možném slova smyslu – to je vlastně nejvyšší meta a uznání dokonalosti umělcova puzzle, umělcova dílčího fragmentu poskládat to vnadně.

Už za svého života získal Li Po značnou proslulost a mnoho se o něm vyprávělo. Protože navíc díky jeho značně uvolněné morálce se o něm dochovalo dost málo přesných informací, odlišit skutečnost od legendy bylo a zůstává těžkým oříškem pro všechny jeho životopisce, čínské počty a jeho výpočty není fakt disciplína pro každého hádače.

Víme, že se narodil roku 701 v severní části provincie S´–čchuan, v jedné z nejzajímavějších přírodních scenérií Číny. Bizarní horské masívy s hluboko vřezanými říčními údolími se střídají s poklidnými rovinkami s pravidelnými obdélníčky opečovávaných polí… O jeho rodině a dětství není známo téměř nic, on sám o sobě vyprávěl, že ho už od útlého věku přitahoval taoismus, a proto se rozhodl, že bude žít na divoké bázi jako poustevník.

V dospívání žil několik let odloučen od civilizace na hoře Min ve své rodné provincii společně s poustevníkem Tung Jen–cuem. Ochočili si a chovali mnoho divokých ptáků, kteří k nim zalétali na zavolání a zobali papání z ruky. Z této doby pravděpodobně pocházejí jeho první usmolené verše čínsky.

Přibližně v pětadvaceti letech se Li Po vydal na cestu na východ, aby získal větší zkušenosti. Současně doufal, že se mu poštěstí nastoupit úřednickou dráhu. Procestoval území dnešních provincií Chu–pej, Chu–nan, Ťian–su, Šan–si, Šan–tung i dalších. Putoval za přírodními krásami, do proslulých rušných uličnických křižovatek v aglomeracích i za starými působivými památkami. Brilantním stylem a neobyčejně sugestivně zachytil v řadě básní atmosféru míst, která se mu podařilo navštívit. Jednou z nich je i „Na zříceninách paláců v Su–čou“:

Zborcený teras

zhoustlý sad,

oblékly vrby nový šat.

Zelenou vodou

splývá

vodních trs kaštanů.

Zpívá

nápěvek hravý.

Ze staré slávy

zbyl už jen měsíc

nad řekou Západu:

ten, který zářil

kdys na krásné ženy

v palácích krále země Wu.

Plných deset let pobýval v An–lu v provincii Chu–pej, kde se seznámil s dívkou Sü, se kterou se později legitimně oženil. Na svých cestách získal řadu zapřísáhlých přátel, v jejichž společnosti pobýval nejraději. Společně vyráželi do hor na odlehlá místa nebo svůj čas trávili v zahradách. Ale nikdy jim nesmělo chybět perlivé vínko lechtající jejich jazyky i chuťové buňky. Společně pochlastali, besedovali a tvořili nezapomenutelné verše.

V době básníkova života prožívala tchangská dynastie období největšího rozmachu. Vládnoucí rod panoval již celé století a ekonomika na huntě rozvrácená v předchozích etapách samých zmatků a rozdrobeností říše se znovu povznášela nad recesi. Říše byla silná, její vliv sahal daleko až do Střední Asie, k indočínské oblasti a silně zapůsobil i na vývoj v Koreji a Japonsku. Ústřední moci sice chyběla silná osobnost vladaře – císař Süan–cung byl více zahálkymilovným estétem než velkým umělcem – dvůr ovládali eunuši spřažení s klikami nejmocnějších feudálních rodů, ale zdánlivě ještě bylo vše v pořádku. Skvělý dvůr hostil poselstva ze vzdálených zemí, v hlavním městě Čchang–anu se prodávalo molucké koření, perly z Perského zálivu stejně jako buddhistické posvátné spisy dovážené z Indie. Dvůr si vydržoval celé houfy hudebníků a tanečnic, tisíce drobných řemeslníků a umělců pracovaly nejen na výzdobě císařského paláce, ale i domů mocných rodů a vysokého úřednictva. Prý jenom pro jedinou šťastnou ženu – nejoblíbenější císařovu souložnici Jang Kuej–fej – pracovalo na sedm set švadlenek.

V atmosféře přepychu a zjemnělé kulturní vložky nesměla scházet ani poezie smíšků, ostatně v Číně vždy velmi oceňovaná i v nejvyšších kruzích. Být básníkem u dvora znamenalo vysoké uznání jeho kvalit a zároveň bezstarostné hmotné zabezpečení pro básníky, kteří zpravidla světskými statky příliš neoplývali.

V roce 742 byl ke dvoru do Čchang–anu povolán i Li Po. Pozvání ho velmi hřálo u srdce. A to nejen jako básníka. Třebaže svým naturelem nebyl zrovna ideálním příkladem rozvážného a pečlivého konfuciánského úředníka, i v něm bylo hluboce zakořeněno vědomí, že nadaní a čestní lidé by měli svými schopnostmi sloužiti státu a lidu. Doufal proto, že u dvora se mu naskytne příležitost předložit některé své návrhy na vylepšení nouzovky (katastrofálního stavu u veřejných záležitostí).

Atmosférou v paláci však byl hluboce zklamán až uražen. Panovník trávil drahocenný čas v zábavách a pitkách a obklopoval se řadou nepoctivců, kteří odpovídali ideálně jeho hýření, získali jeho důvěru a možnost zasahovat do státních záležitostí. Bujela příšerná korupce, císařovi oblíbenci a palácoví eunuši nezřízeně bohatli a důležitá místa byla prodávána nekompetentním pacholkům, zasluhujícím si především klystýrek a dámy 111% liposukci na tělech.

Dík své otevřené a přímé povaze nebyl Li Po ochotný poklonkovat, aby získal přízeň. Dával přednost posezení u vína a často neškudlil výsměchem vůči zlořádské panovačnosti. Zejména míval spadeno na eunuchy. Vypráví se, že jednou byl neočekávaně císařem vyzván k účasti na básnickém výsostném posezení. Dostavil se silně zmožen vínem a poručil vrchnímu eunuchovi jménem Kao Li–š´, hodnostáři tak mocnému, že mu i následník trůnu říkal „starší bratře“, aby mu jednoduše ihned vyzul boty z chodícího rytmu poezie. Takovým chováním si proti sobě pochopitelně mnoho vlivných VIP poštval a tak jeho pobyt v Čchang–anu neměl dlouhého trvání – pouhé tři roky.

Zkušenost u dvora jen utvrdila básníka v přesvědčení, že život strávený u vína psaním veršů je daleko lepší než život strávený v honbě za úřady a majetkem. V několika svých básních nabádá, že dědictví zanechané potomstvu lidským duchem je daleko trvalejší než veškeré nashromážděné haraburdí zabalené do okázalého bohatství a pocty nepočestným. Sláva, bohatství a postavení jsou jen pomíjivé hodnoty, zatímco svobodný duch „dosáhne výšin zdoláním těch nejvyšších hor a dosáhne dálek překonáním těch největších oceánů“.

Třebaže Li Poovi více vyhovoval volný život individualisty, nesvázaný povinnostmi a konvencemi, nelze trvat na tom, že by žil odtržen od problémů své doby. Dokazují to nejen naděje, se kterými vešel hlavní směrovkou do hlavního města, ale i jeho verše samotné. I když nebyl básníkem tak výrazně sociálně kriticky zaměřeným jako Tu Fu, utrpení a bída vykořisťovaných ho rozhodně nenechávaly lhostejným. Ve svých básních například píše o nekonečných dobyvačných taženích, při nichž ve jménu slávy císaře a říše zbytečně chcípají ubožáci.

Krev pije chtivě písek pouště Gobi,

krev kane z hvězd a země jeden sten:

lehátko vůdcovo dnes děvčátko neozdobí,

vůz jeho se srpy už čeká zapřažen.

A všechny země do plamenů vzplály.

Posli se ženou nocí úprkem.

Jde vražda – v praporce se místo v roucha halí –

smršť žlutá víří bojištěm.

Knížete Lulala, hle, hlava v písku leží.

Chánové mnozí klesli, nevstali.

Ve vojáků vous jinovatka sněží,

o lidský mozek rvou se šakali.

Vítězství letí – stříbrný roj ptáků –

po štafetách až v palác k císaři.

Vojáci táhnou domů, štěstí v zraku;

u cesty klečí ženy – sochy sošné bez tváří.

Po odchodu ze Čchang–anu se Li Po vracel na místa, která navštívil již dříve. Déle se zdržoval v Kchaj–fengu v provincii Chu–nan a v okrese Tan–fu v provincii Šan–tung. Tehdy, za tchangské dynastie, byl Šan–tung centrem vyspělého taoistického kultu v celé Číně.

Taoismus jako filozofický směr vidí hlavní úkol človíčka v poznání tao–cesty, koloběhu přírodních zákonů. Člověk má ujít životem co nejpřirozeněji a snažit se maximálně splynout s harmonií vesmíru (pod hladinou to dokážou ryby, v davu rybích společenství, tak proč ne člověk na souši?). V první podstatě tao se člověk může přiblížit asketismem, vzdálením se společnosti a jednoduchým životem v ústraní.

Některé mystické prvky filozofického taoismu, neurčité a zdání tajemna budící pasáže v dílech některých taoistických myslitelů přispěly k přeměně filozofie v náboženství. Základní principy se ve zlidovělé a zjednodušené podobě pojily navzájem s prvky starobylých světonázorových představ a přírodních kultů. V taoistickém přesvědčení se široce rozšířily i kouzelnické praktiky a magie, jež měly sloužit světu lidí ke spojení se světem nadpřirozených sil a pohádek.

I když za Tchangů kvetla právě tato náboženská odnož taoismu, organizovaně šířená mnichy z četných taoistických klášterů, mezi vzdělanci se těšily oblibě i filozofické zásady taoismu. Rigorózní konfuciánství jako státní ideologie zklamalo představy mnohých, poněvadž jím řízená společnost kvetla jako plná neduhů a státních dluhů. Zejména silné samorostlé povahy, k jakým rozhodně patřil i Li Po, se inspirovaly principy jednoduchosti a volnosti.

Li Po, ovlivněný taoismem již v mládí, se k němu po zklamání z dvorského obřadu načančané pitomosti opět přiklonil. Uzavíral se ve svém přístřešku a pokoušel se o psaní esejů v taoistickém duchu. Byl natolik realistický, že si nedělal žádné iluze o možnostech dosáhnout taoistickými praktikami nadpřirozených schopností nebo dokonce nesmrtelnosti.

V rámci toho, co mu doba nabízela, však pro něj byl taoistický ideál „wu–wej“ – nezasahování do přirozeného běhu věcí – bezpochyby nejpřijatelnější.

Vedle studia taoistických nauk a besed se slavnými mistry a poustevníky, které jezdil navštěvovat, byly jeho hlavním zaměstnáním opět schůzky s přáteli – s verši o metafyzice a u vína královsky chlazeného. Co se v té době stalo s jeho manželkou a zda měl vůbec rodinu, to se nikdy bezpečně nedozvíme.

Prokázáno není ani to, že se někdy koncem čtyřicátých let osmého století setkal s Tu Fuem. Lidová tradice však na tomto setkání dvou velikánů nejen tchangské, ale vůbec celé čínské poezie, trvá a dál vypráví, že přes rozličnost povah v sobě nacházeli úctu i zalíbení pro poetičnost toho druhého tvůrce myšlenky. O deset let mladší Tu Fu se tehdy ještě netěšil literární proslulosti mastera v pohybu vpřed, ale Li Po prý velmi oceňoval jeho nesporné nadání.

Když vypuklo v roce 755 povstání vojevůdce An Lu–šana proti císaři, povstalci dobyli hlavní město a dvůr prchal do ústraní do provincie S´–čchuan, pobýval Li Po v jižní překrásné Číně. Zprávy o hrůzách boje a pustošení domoviny na něj však hluboce zapůsobily. Napsal tehdy: „Kosti mrtvol se kupí jako hory, čímpak se však oni provinily?“

V této bouřlivé době Li Po nechtěl postávat někde stranou. Připojil se k princi Li Linovi, protože doufal a věřil, že jeho schopnosti probudit k životu temperamentní joke jokera i značná vojenská síla, kterou se podařilo princi kolem sebe nakupit, jsou předpokladem úspěšného potření povstalců a nastolení klidu a pořádného pořádku. Aspirace Li Lina, který byl šestnáctým synem císaře Süan–cunga, však byly nebezpečné vůči oficiálnímu následníku trůnu. Ten nakonec s vypětím sil potlačil An Lu–šanovu vzpouru a svého bratra Li Lina obvinil z pokusu o uzurpaci trůnu. Protože císař Süan–cung po porážce povstání odstoupil a jím určený následník nastoupil jako císař Su–cung na trůn, postihl krutý trest jak Li Lina, tak všechny, kdo se k němu přidali.

Li Po, třebaže sloužil u Li Lina jako nevýznamný úředník, byl také shledán vinným vzpourou a poslán do vyhnanství do Jie–langu v odhlehlé provincii Kuej–čou. Na cestě do určeného místa pobytu se doslechl, že nový císařpán Su–cung jako výraz panovnické milosti vyhlásil amnestii. Proto ani do Jie–langu nedocestoval a obrátil to do oblíbené provincie střední Číny.

To už mu bylo šedesát let a měl za sebou rušná léta. Zdá se však, že ani v tomto věku se nevzdával úmyslu být nějak prospěšný své zemi a prý dokonce plánoval přidat se k oddílům vojevůdce Li Kuang–piho, který potlačoval zbytky povstaleckých družin na severu Číny. Svůj hrdinský úmysl však již neuskutečnil. Onemocněl na cestě a v okrese Tang–tchu v provincii An–chuej zakrátko podlehl nákaze. Stalo se to v domě jeho vzdáleného příbuzného Li Jang–pinga, který byl v tang–tchuském okrese soudcem.

Tolik skutečnost. O jeho smrti se však rozšířila legenda, která mu snad příliš není ke cti, ale v myslích Číňanů přesněji vystihuje jeho životní elán. Vypráví se, že za jasné měsíční noci se Li Po projížděl na loďce po řece Cchaj–š´. Provázen nezbytným džbánkem vína byl v povznesené náladě a snažil se přes okraj loďky podat ruku měsíčnímu kotouči, který se odrážel zrovna na říční hladině. Neudržel balanc, slítnul z loďky a protože byl zcela oblečen a navíc ovíněn, neubránil se říčnímu proudu a utonul jako básník v zajetí splavných frází.

Možná, že Li Po sám by si raději přál takto přibarvenou smrt (Digital Underground: Underwater Rimes kolego). Vždyť měsíc a pohár vína byli jeho nerozlučnými kamarády, kterým věnoval ty nejvybroušenější verše, které dodnes zdobí nejen čínské, ale vůbec světové tradice vědy.

Jasmínu loubí. Sedím u vína,

zve dobré druhy dobrá hodina –

a já jsem sám. Vtom náhle nad strání

kulatý měsíc se mi uklání,

já jemu. Se mnou v modrý nebes klín

můj kývá stín.

Společnost poklonami nešetří –

tak byl jsem sám, a teď jsme tři.

Chce měsíc pít. Jak mám ti podat číš ještě o něco blíž?!

Stín zdvihá pohár. Copak nevidíš,

že dneska za vás oba

pít musí moje hříšná nádoba?

Co je to ale, chlapci rozmilí?

Já piju – vy jste z toho opilí!

Měsíc se kymácí, žvatlá ke stínu,

ten se snítkou zas tančí jasmínu,

jen já tu sedím klidně takhle při víně,

jim připíjím a dobré hodině (nazdar).

http://www.youtube.com/watch?v=HKpYVUF8JqA

ＲＩＰ ＳＬＹＭＥ – „真昼に見た夢“ – MUMMY D (RHYMESTER) remix

http://www.youtube.com/watch?v=nYFPYq6jrCc

蜂と蝶      …SOUL SCREAM

http://www.youtube.com/watch?v=F7SzXKlvkfc

Attack by Stacy Peralta & Tim Simenon [1989]

Label : Virgin Music Video [VVC 573]

music : Tim Simenon (Bomb the Bass)
tracklist:
1 – Dune Buggy Attack
Engineer [Mix] -- Gary Wilkinson Programmed By -- Kerry Hopwood Vocals -- Benjamin George

2 – Pressure Point
Producer [Additional], Engineer [Additional], Programmed By [Additional] -- Martin Rex Vocals -- Dennis Bovell

Film Director -- C.R. Stecyk III, Stacy Peralta
Film Producer -- Ali Newling
Film Producer [Associate] -- Lol Creme
Guitar -- Kenji
Other [Director Of Photography] -- C.R. Stecyk III, George Powell, Pat Darrin, Robert Kittilä, Stacy Peralta, Tony Friedkin
Other [Video Editor] -- Lol Creme, Robert Kittilä, Stacy Peralta
Percussion -- Jeff Scantlebury
Producer, Mixed By -- Tim Simenon

Part of the Videolabel series
Total Running Time 19'00'' approx

http://www.youtube.com/watch?v=5fYA9Kn067Q    i s princeznou islandské poezie barev: Björk…

the Party Zone Massive – Megamix '99 volume 33 – part 1

http://www.youtube.com/watch?v=j9SewneseRI

Emanon – „Susie“ – Ice-T, Melle Mel, Afrika Islam, BX St. B

http://www.youtube.com/watch?v=vWAl79qRT4A

IAM – Red, Black and Green (Sofa Jazz mix)