RUGGIERO LEONCAVALLO
☼ 23.4.1857 NAPOLI ۞ 9.8.1919 MONTECATINI
Dnes by si byl zrovna připomenul SVĚT již 157 let od narození italského smooth operátora v prologu: „Si puó, si puó? Signore! Signori! Scusatemi, se da sol mi presento. Io sono il Prologo… – Zda smím, zda smím? Ó dámy, pánové, odpusťte mi, že sám od sebe se představuji. Já jsem Prologem…“
První slůvka Leoncavallovy opery I Pagliaci (Komedianti) zazněla v hledišti milánského Teatro dal Verme 21. května 1892 z úst barytonisty Victora Maurela. Prolog, zkomponován speciálně pro tohoto skladatelova kamarádíčka, vyložil v kostce zásady nového italského operního směru – verismu ve vesmíru.
Itálie, kolébka opery, se v 17. a 18. století mohla pochlubit desítkami slavných skladatelů a počet jejich oper šel do stovek. Do 19. století však italská opera vstoupila daleko skromněji vybavena; vedle vrcholných zjevů, jakými byli Gioacchino Rossini, Gætano Donizetti a Vincenzo Bellini, se objevují ještě jména Giuseppe Mercadante a Giovanni Pacini, ale to je téměř vše. Proslulý Giovanni Paisiello píše na začátku století už jen svá poslední díla a roku 1816 přestává existovat jeho operní organismus. Na skladatelském nebíčku však začíná vycházet hvězda, která svým jasem brzy zastíní všechnu konkurenci – Giuseppe Verdi. Jistěže díla starších autorů nebyla zapomenuta; z Donizettiho se na jevištích objevovaly především jeho komické opery Don Pasquale a Nápoj lásky, ale i Lucia z Lammermooru. Své vášnivé vyznavače měl i nadále Bellini, autor Normy, Náměsíčné a Puritánů, až do našich časů sahá nesmrtelnost Rossiniho Lazebníka sevillského a Viléma Tella. Nově však v Itálii let 1840–1890 v podstatě existuje jen jediný operní skladatel, a tím je Verdi. Úspěchy jeho oper jsou prakticky bez konkurence, jen Mefistofeles Arriga Boita a Gioconda Amilcara Ponchielliho jako výjimky potvrzují psanou skutečnost.
Protipólem nejen italské opery, ale všeho co vůbec bylo na poli tohoto žánru doposud napácháno, se stává v Německu Richard Wagner. Prosazuje se pomalu, ale cílevědomě a s obrovskou houževnatostí dobývá jednu metu za druhou. Jeho koncepce hudebního dramatu, v němž mají být všechny složky díla dokonale vyvážené, zaujala mladého Leoncavalla. Zřejmě už v roce 1876 se s Wagnerem setkal osobně v Bologni, kde studoval na univerzitě literaturu, a svěřil se mu s touhou zkomponovat velkou trilogii. Toto střetnutí bylo asi pro jeho další život rozhodující, neboť Wagner ho v jeho přáních podpořil velkou měrou. Podle jeho vzoru si také Leoncavallo psal libreta oper sám. Už roku 1877 zveřejnil své první dílo, ale neučinil dírku do světa. Slabou útěchou mu bylo o rok později udělení doktorátu filozofie na závěr univerzitních studií.
Ruggiero Leoncavallo se narodil 23. dubna 1857 (dost dlouhou dobu se uváděl paskvil 8.3.1858, ale odborné publikace si takové datum nenechaly líbit) v Neapoli. Zde, ve městě s bohatou hudební tradicí, rodišti a působišti slavných skladatelů a znamenitých pěvců, vystudoval konzervatoř: klavír u Benjamina Cesiho, harmonii ho učil Michele Ruta a kompozici Lauro Rossi. Po ukončení boloňské univerzity následovalo zhruba desetiletí bouřlivého života plného vzrušujících novinek. Leoncavallo se snažil nastoupit dráhu spisovatele a literárního kritika, ovšem bez valného ohlasu. Vzal tedy zavděk nejistou existencí kabaretního pianisty, doprovázel vnadné šansoniérky v pařížských kavárnách i potulné ♪ ♪ ♪ „Minnesängery“ (lyrické básníky, pěvce lásky). Čas od času se příležitostně uchytil jako pomocný korespondent v novinách či magazínech na víkend, osvědčil se i v překládání textů pro jednu italskou divadelní společnost, ale vcelku vedl neuspořádaný a dosti nahnutý život. V roce 1882 se vydal do Egypta za svým strýcem, který tam vedl tiskové středisko ministerstva zahraničních věcí. Jeho vlivu je co děkovat, neboť se zakrátko stal dvorním hudebníkem u vicekrálova bratra a brzy nastoupil na výnosný post vedoucího jedné egyptské vojenské kapely. Dostal se i do bitvy, a musel z ní prchat v přestrojení za Araba.
Po návratu do Evropy získal postupem doby renomé jako skvělý korepetitor a klavírista. Doprovázel také Victora Maurela (prvního Verdiho Jaga v Othellovi a později Falstaffa) a ten ho doporučil k vlivnému nakladateli Giuliu Ricordimu. Roku 1887 odevzdal Leoncavallo Ricordimu návrh na trilogii Crepusculum (Soumrak) z období italské renesance, doby Borgiů, Medicejských a Savonaroly. Vliv Wagnerova Soumraku bohů je sice do očí bijící, ale nakladatel přesto objednává u Leoncavalla zhudebnění. Do roka skladatel zkomponoval hudbu k první části I Medici (Medicejští) a dostal od Ricordiho honorář 2 400 lir, celkové dokončení trilogie se však odročilo na neurčito, neboť se Leoncavallo s nakladatelem do krve pohádal (neshodli se na financích i na finální podobě díla). Vypadalo to málem, že se vrátí k příležitostné novinářské práci a hurá do kaváren. Nový impuls dala jeho životu premiéra Mascagniho Sedláka kavalíra v roce 1890. Leoncavallo zažil ohromný úspěch opery a vycítil, že se s tímto dílem rodí nový operní směr.
Pustil se s vervou do práce a během pěti měsíců měl text i hudbu jednoaktové opery. Zpracoval v ní strašlivou událost, která se přihodila roku 1865 u nich na jihu, v Kalábrii; ve svátek zvaný Ferragosto, 15. srpna, spáchal při představení herec kočovné společnosti chladnokrevnou vraždu. Leoncavallo byl přímým svědkem této ohavné tragédie a pamatoval si i nejmenší detaily, protože jeho otec byl soudcem a vraha vyšetřoval a nepáral se s tím jako dnešní neslavní soudci. Tak se zrodil nešťastný Canio a celá opera Komedianti. Skladatel dílo nabídl Ricordiho konkurentovi Eduardovi Sonzognovi. Brzy po triumfu v Miláně se opera hrála v Londýně, v německé verzi ji zvelebovali v Berlíně, česky 10. února 1893 v Praze, stejného roku ve Vídni a pak se rozletěla do zbytku světa.
Vznikl tedy operní verismus. Veristická opera se od romantické liší hlavně námětem nálad. Bere si motivy z obyčejného života a dovádí je do krajnosti; a právě to posloužilo kritikům verismu, především kritikům děl Mascagniho a Leoncavalla, aby je nařkli z nevkusu a vulgarit. Po hudební stránce velké odchylky nejsou, veristé na romantiky spíše volně navazují. První a největší díla nového směru přejímají prakticky všechno, co už bylo v operách Verdiho i starších skladatelů, a co milovníci operní hudby u tohoto žánru zpravidla hledají. Jsou to árie, dueta, koncertantní místa a sbory i celé už z dřívějška známé hudební postupy k cíli vrcholné extáze sledujícího ucha. Skutečnou novinkou je pěvecký výraz. Hudební jazyk veristické opery je v podstatě vyjádřen zpěvem, soustřeďuje se v prvé řadě na pěvce krajních poloh, tedy na tenoristy a sopranistky, a požaduje po nich maximální dramatičnost. Užívá nové zábavné dikce, vycházející co nejvěrohodněji z prostého lidského žargonu, proto je také hlavní melodická linie nesoucí zpěv ve střední a takzvané přechodné poloze. Takový postup znamená naprostý odklon od klasického stylu bel canta a vyžaduje odlišnou techniku dechu. To je skutečný průlom do dosavadně zažitých operních tradic.
Zakladatelé verismu jsou vlastně dva. Ruggiero Leoncavallo a Pietro Mascagni. Co vlastně rozhoduje o tom, kdo byl tím zcela prvním vynálezcem novinek? Rok narození nebo rok uvedení díla nového ražení? Leoncavallo byl o šest let starší, ale Mascagni napsal své stěžejní dílo o dva roky dříve než jeho konkurent. Přiznejme tedy prvenství jeho Sedláku kavalírovi. Kromě toho, že se už dlouhá desetiletí jejich jednoaktovky objevují spojené do jednoho zábavného večera, mají autoři ještě jedno společné – oba jsou „skladatelé jedné opery“. One popular hit wonders. Zkomponovali jich samozřejmě mnohem víc, ale ironií osudu v obou případech je proslavila právě jednoaktovka vzniklá narychlo a zastínila všechno ostatní, co kdy vytvořili.
Sláva Komediantů otevřela cestičku na scénu i Medicejským, ale ačkoliv obecenstvu se při milánské premiéře roku 1893 opera velice zamlouvala, kritika měla mnoho výhrad a dílo bylo brzy staženo na index. Podobný osud stihl v roce 1896 i Leoncavallovu skoro dvacet let starou prvotinu Chatterton. Za obšírnější zmínku stojí ještě jedno skladatelovo dílo – Bohéma, která je ovšem ve stínu stejnojmenné opery Giacoma Pucciniho. Obě vznikly podle románu francouzského prozaika a dramatika Henriho Murgera Ze života pařížské bohémy. Leoncavallo, který si libreto smolil jako vždycky sám, se dost přesně držel literární předlohy, takže děj se ukázal pro hudební adaptaci příliš rozvláčný a nudou roztříštěný. Puccini měl šťastnější ruku; se svými libretisty Giuseppem Giacosou a Luigim Illicou se dohodl, že se soustředí jen na motiv nemocné Mimi. Skladatelé obou Bohém byli přátelé, ale soupeřením v jednom námětu (Pucciniho Bohému uvedli jen o trochu dříve) vzal jejich vztah za své základy. Přitom Leoncavallova opera zdaleka nepropadla a těšila se řadu let značné pozornosti publika podobně jako další dílo, Zaza. Skladatel považoval za velmi dobrou i operu Roland von Berlin (Roland z Berlína), kterou si u něj objednal hudbymilovný německý císař Vilém II. V Berlíně se od premiéry roku 1904 hrála ještě dost dlouho (zpívala v ní i Ema Destinnová), ovšem v jiných divadlech dokonale pohořela.
O dva roky později podnikl Leoncavallo rozsáhlou koncertní cestu po Kanadě a Spojených státech, během níž složil, s nevelkou námahou, několik jednoduchých operet. Pár let na to už pobýval v Anglii, kde dirigoval své Komedianty a komponoval pro Londýn další operu I Zingari (Cikáni). Spolupracoval i s populárním spisovatelem Edgarem Wallacem, ale jejich společný výsledek, tentokrát to byla komedie, vypískali už prvního večera. Ke sklonku svého života postoupil ještě dva pokusy o překonání Komediantů; v prvním případě narušila jeho plány první světová válka, druhé z děl sice dokončil, ale jeho inscenování se už nedočkal. Oidipus Rex se pak objevil jen v Chicagu a New Yorku a bez valného successu.
Leoncavallovo ne právě utužované zdraví v posledních patnácti letech zhoršil vleklý zánět ledvin. Skladatel se jezdil léčit do lázní Montecatini, kde také 9. srpna 1919 ve věku šedesáti dvou operních let zahynul; pohřben byl v nedaleké Florencii. Patnáct let čekal na uvedení svého díla na scénu, dalších dvacet pak se snažil překonat sám sebe a setřást prokletí Komediantů. Marně, už pro své současníky show a hlavně pro budoucí generace show je jeho jméno spjato s Komedianty. Ozývá se v nich cosi z italské lidové hudby a lidového zpěvu, stylem divadla na divadle jsou jevištně velice působiví, děj se rozvíjí téměř překotně a vše je podřízeno dramatické action. A jistě to bylo i námětem převzatým přímo ze života, že se tady operní verismus projevil s takovou silou. Závěrečná slova Prologu, víceméně Leoncavallovo umělecké vyznání, to ostatně sami stvrzují: „A vy mně teď věřte, spíš než ten strakatý cár komediantský si duše naše prohlížejte. Neboť jsme též lidé z masa a kostí a tak jako vy tohoto světa dýcháme stejně těžký (zamořený) vzduch místo okysličeného vzdoušku hor.“
*
DÍVČÍ SPECIÁL PRO VÁŠEŇ A OPĚT TLUKOT NA DVOJITOU VÁŠEŇ
Dívčí šarm a fluidum, které způsobí, že chci ji
Radek John to vystihl barvitě v beletrii
„Džínovej svět“ jednoho mladistvýho mudrce
co je přesně pokochání pro oči a haprování u srdce
a chuť na happy end, krásná nemoc od přírody
jako pamětlivej človíček vybavuju si příhody
a nyní si zkusí přednes na 111% učedník účetní Jirka
ač možná trochu oslavně, ne na způsob frajírka
inu první moje láska se jmenovala Renča
v lahůdkách v Plzeňce byla s ní docela prča
kdo zná Bassomatic, ten ví o „Mountain High“
padli jsme si do oka jak slogan lucky strike
a na svých patnáct let jsem tehdy neměl vlohy
ve výřečnosti jsem se ukázal tak ňák strohý
a s Danou, Blankou, Lenkou to samý jak jsem říkal
a s Lenkou se znám z autoškoly Hranička a Fikar
jo, tam jsem přemlouval učitele div ne plačky
ať nám dovolí na chvilku ignorovat značky
byl to metr na pořádek a moje snaha zbytečná
dřív Lenka, pak Helenka, ale Helena je netečná
je divná, avšak Bůh ví, že jsem z toho nešílel
jsem klidnější než ninja nebo Kubelík Rafael
a balit vybrané holky může být leckdy sranda
má Helena proto smysl? Jó, ta upoutá i granda
Dívčí šarm a fluidum, které způsobí, že chci ji
vítězit u holky, koketovat s kusy osudí v loterii
i když nemám štěstí na prachy, na porcelán z Míšně
výnosy mě neberou, já jedu spontánní tak svižně
a vzhledem ke konstelaci s dojemnou jiskrou
nechal jsem Helenu a seznámil se s „Miss Grown“
jeden dopis česky a druhej english hello
už vím, proč složit poklonu „wolf call“ a pro kterou
i když mě odpálkovala, byl to čoud, ne románek
rád na ní myslím, ale s odstupem kapánek
nepřála si nic blíž v mém případě rozverně
musím snadněji uplatnit se – kategorii mazáckou s legráckou poznám poměrně
protože překvapení nezná slabot, nehrozí u ní brzká ani opozdilá reklamace
chodila do vyšší dívčí, dostala lekce uspokojit ho a nešíří dál spekulace
nepohrdla by mrkvovým krajíčkem s vynakládanou energií při běhu
s konvalinkou s růží s její okrasou od začátku kraluje v mém příběhu
jestli je škola hrou, tak já jsem hra, ona skvělá učitelka špásitelka
na lední revue bruslí s ladností piruet, hýbe se a mrkne jako známá kaskadérka
čilá představitelka pokušitelka nikdy nebývá kostrbatá režisérka
kráčí ve šlépějích Jana Kaplického má dovednosti a fantazie fůry objevitelka
na hladině mokřiny objevné oko bez modřiny, netropí a netrpí excesy podle kostela ze Žamberka
její vlnky se přátelí jako trnky brnky, její Maják se tetelí jako štramák který se našel od úterka
azuro a azurko zdobí ve Středozemí jezera a pláže a záhony květů ocení pěstitelka
pro oříšek hbitá veverka, pro účetní bude výzvou uzávěrka
hned bych jí připomenul má dáti dal na účet řecké Afrodity s Metaxou u úst aranžérka
vychutnává si muže v každém věku jako velká sommeliérka
umí se snadno odreagovat, plave v potěšení pohybů na plovárně zkoumatelka pařitelka
osvědčí se jako kosmetička, co s tím? kostým odhazuje ihned kostymérka je emocionální modelka
není holá kost a kůže, s ženskou vyspělostí koketuje magická hvězda, září a přitom to není Severka
utkví mi v paměti madam v plavkách, naše přední krášlitelka
je geniální inspirace upoutá okruh čtenářů jako čtivá spisovatelka
den a noc vedle ní tak hluboká, voda Balatonu ještě víc mělká
Můj typ na další senzace je bezesporu perla (sen tolika krutých desperátů)
její dovednost je velká, skrývá v sobě klenot s hodnotou mnoha karátů
ať je daleko či blízko, mám pro ní slabost, pro její půvab rošťačení
ocení Victora Huga… Paříž… Vídeň (tam kde není)
s vírou v lepší časy hodlá směle doufat v zázrak na obloze
veselé dny v Prátru, na zámcích, toulat se volně po přírodě
yeah nejlepší jsou stromy, letní louky, vůně květů
až se uvidíme, jako Jean Reno jí zakvituju větu
smát se a dívat na plodné keře ostružin, ve městě vedle ní ochutnávat sladce znějící decibely
miluji její častou odvázanost, lehkost bytí, moje cherry
říkám to stereo, na piánu udává takt i dvoutakt velikána
s ní nebývá noc u konce, poté zas přijdou veselá rána
Škarda, Úprka, Keller, Jurkovič a jejich vzácný svatý Hostýn
exponát i jemný kostým ke krajince plejády barev divých rostlin
avšak jistější je to, co vypovídá obraz vyššího věku o člověku
jakou ještě půjde štreku? Čím navíc oblaží vzácnou Vinotéku?
jestli je dospělá do počtu pro kartotéku nebo slaboch na útěku?
řehtačky lomozivé hrozivé hrkačky malomocné tlučhuby, cuchty, buchty, bačkory
ryšavý vlásek rezavé makety rakety zkroucen a zhroucen ve spirálách času všem náhodám navzdory
míří také nahoru do vytříbeného sektoru hnojivem obdělávat úrodné prostory
vymlácená sláma, inu komponenty s oponenty omráčí hlas Hejkalky pro Děti
reportáž symfonie není určena komplexu nesdílné & nelaškovné pečeti
jistější bude nebezpečná krása pěstovaná i ve vyšším věku, věru ne cetka vraku
Elle má jistější svěžest dámy než nějaký pošmourný emblém ve znaku Cadillacu
proto do hlubin potápěčů raději nevykračuj Rumburaku ani v parodii mocného fraku
S KŘIŠŤÁLOVĚ ZÁŘÍCÍ LVICÍ KOUZELNICÍ KLIDNĚ AŽ K MYSU DOBRÉ NADĚJE
Železná košile je cvik a radost k protažení těla cvička?
já míchám paradox za zvyk a ladnou hudbu jako lžička
kávová lžička sedmikrásky hovořící cool nářečím lásky
vyplazují na mě jazyk s afrodiziaky rošťácky vřískající legrácky?
umíš ze sebe dělat kost, když zůstáváš dost hlučná a málokdy jen stručná
Plzeň má čtvrť Bručná, Tvá adresa s biology vypráví, v čem jsi evolučná
nerozlučná Madam je doma jogurtově nízkotučná, Tvá řeč pro osud společný není křeč naučná
částice vnímá a třímá jako kraslice, nepřežírá se jako nenasytná prasnice
tančí scénář ulice a žongluje balety s nápady číslice, kdo to je, že tak graduje v etice i v magice
žádná žena mě nehodlá zapomenout, když to do ní hrnu horem pádem
v sedmi pádech elegantně v triádech i po zádech nenecháme se rušit laciným stádem
miluji Tě tence asi jako letokruhy na pařezu léta letoucí
miluji Tě jako hádanku Osudu z dlaně stráně kvetoucí
miluji Tě schovko s kódy Morseovko prestižní jemná packo
miluji Tě pokorně s duší enormně dychtící po Tobě kurážná značko
desatero něžných pohlazení hyperbol, co není dávno bol už dvacko
nejsem vysloužilý smyčec, Ty houslový klíč, troufáš si, procházko?
jedině báječnou chůzí rarášku, s báječnou podívanou dovol mi drobnou narážku
Tvé extravagance spí tak sladce, že nemáš pocit prohry Princezny na hrášku
tak kdy jsi připravena kusinko brusinko, Bingo odpočinků Sfingo?
jsi „DÁMA VE ZLATÉM“ a nikdy vybledlé výtvarné hovínko
jsi lvice jako řemen a vzpomínka na Eden vzpomínko
jsi prvořadá událost z mimořádně účinné setby semínko
jsi Mona Lisa mého věku a vzrušení rapů chlapů u snídaně
posnídáme životabudič i s proteiny Public Enemy nevídaně
Fight The Power dej si povel rozdej si to se mnou náš duel klíčovej u Boha není kýčovej
Sophisticated Lady Magdy jak u rugby mrskni po mně nahrávku švihej už ten turnaj míčovej
Nač oblíben most přes řeku?
aby člověk měl blíž k člověku
město plné kouzel a lákavých požitků
vůně zahrad, barvy kvítků, vychutnej si přehlídku
fontánky a lavičky, kam spěchaj postavičky
sportují a běhají, škatulátka hejbají
jógu cvičí, čekají, milý milou potkají
mlčky levitují, ve Versailles velký styl obdivují
tisíc jedna obrázků a potřeb Asterixe
s likérem černých ostružin si přihnou, nabaží se
osvěžení, spokojení vyrážejí spolu ven
růže je královna, osůbka báječná můj sen
22.7. SLAVÍ KDO? NEXUS 21 PLUS JEDNA POVEDENÁ MAGNETICKÁ MAGDA VŘÍSKALOVÁ
Jirka se pro ní ukloní
účinky lipové voní
nahrne to do ní
rašící májová píseň
do místní dámičky
lechtivý sen
pro zvlhlé jámičky
zvrhlou příležitost
chytni za pačesy
svoji důležitost
vyšli až nad útesy
dvacet jedna bonus
Nexus zdraví servus
v jeden den dvacet dva Julií
pro opylovaný hymnus
dvacet dva barev
košatící Máj
dvacet dva poloh lásky
budí sudí sudičky
proti těm, co nudí a zůstanou vždy chudí
dvacet dva nafintěných fint
královny lotosové do krásy Buddhy
fíglů do elegance zenu
nafintěných fint do plnosti suiseki
když jsou dva lidé předurčeni k náklonnostem
tak jsou jak dva břehy s mostem
pro červánky plující u červené řeky
bude jich mít dvacet dva
těch nečekaných zájmů Em
i počáteční nezájem
stvrdila by za zájem
navzájem
poznáváme senza vjem
Magda vždy víla jarní
Jirka v image nemaškarní
Magda zase jarní víla
Jirka neprošvíh hřích motýla
letí sem a třepotá všemi kursy z burzy splašených akcií
asociace jarní na pochodu lechtá a nechápe
skutečnost v hodnotách akcií, že já chci jí
Magdy čísla pozná studánka čistá chtivá lechtivá
přitahuje jak lesní, tak odstředivá
je přepychová výrostková
je Seifertem posvěcena přívlastková
nejsem masér s knírkem
já jsem mazec s pírkem
show ve dne v noci neutichá
představ si vodotrysky s jezírkem
vřídlo s ohni vyvěrá z výsostného podzemí
elementární čidlo nažhaví kulturní území
teplota roste jako rtuť
upoutá mě její hruď
a perlí jako perlinka
osvědčená příjemná maminka
i přírodní babka barokně visutá
vrzla si jak její budič, ať není mrzutá
iris pro dálkový spoj s delfíny rychlostně sloučena
vrchovatě vysmátá – vrcholně poučena
přívětivost sama
toulá se slabinama
je to uhrančivost
versus trpělivost
je to „svatá“ fantazie
v říši ohebností lunety
plamínku, fouknu Ti ho tam
jako jazz focus do trumpety
zahraju Ti slastně
verše z vášně a z včelí píle současně
zalej malej frťan, není z nouze k touze lihovej, šmak má ligovej
rozeznáš v Malibu pozdravy palem?
až jednou můj účetní jarně navštíví Tebe
nebude mě vábit žádnej tajně ukrývanej harém (smiley)
S pozdravem hello a přáním mellow iris plno senzací
NEXUS 21, „Real Love“, Bio-Rhythm Magda Vřískalová…
Košatit to = upravit to vzhledově… nafintit to medově… a je Ti jasné, že lotosová není nikdy kvalita prošlá, protože má proč být royal grand? Protože: rozbal svoji mysl, rozbal, rozpal svoje lýtka, rozpal, rozbal svoje umění, rozbal, rozpal svá kopýtka a měj se.
DREAM WARRIORS
„DEFINICE MÉHO BOMBASTICKÉHO JAZZU UVNITŘ STYLOVÉHO ŽIVOTA“
Pojďte na věc, jste připraveni na něco zásadně tak jiného?
zvuk Snílků harcovníků je novinka, objevte ji všichni
jsme tu opět s novou náladou, tak to zavolej hned přítelovi
kompaktní disk si přehrávej, když má grády, má optimismus v ráži, a svádí Tě od podlahy
fanoušci a kámoši, já jsem vesmírný prvek z vesmíru chutí
všude se nám rozrůstá jen betonová džungle
hledíš si toho, jak to duní v reprácích
dusíš se tím a jsi zahlcena pokrývkou neotřelých zvuků
platíš za siláka, když rozpumpuješ pěsti
já tomu všemu říkám jazz
víte, co je moje definice?
v mojí definici tvořivosti
v mojí definici tvořivosti
Když vybuchuju v rýmu, něco bylo zrýmováno tak, že napáchalo škodu
rány rozdávám důrazné, že i superman se potřebuje chránit rukou
tak kejvej hlavou do rytmu dreadáči, když frknu do dálky nepolevující funk
tohle rýmování je pod prahem vnímání, snadno se to do vás zažírá
i když si to vůbec nemyslíte, já se procházím s hůlkou ze zlata
s mozkem ze zlata a nemám na krku řetěz ze zlata
za mojí pravdou leží para epická rafinovanost
Snílci harcovníci míří k vám a frknou v jízdě střelivo do mixu
vyměř jim hranice, jestli si přeješ, ale já vím, že definice nezná hranice
v mojí definici tvořivosti
v mojí definici tvořivosti
Přednáším rýmy a vím to, uháním rytmicky po rýmovaném povrchu jako básník
Tvoje definice mého snažení je určitě dost špatná
proč bych se měl snažit vylhávat a spřádat nějaké laciné alibi
když všechno, co si žádáš, je v mém chápání zůstat jen sám sebou
tak si vyměň vyměnitelnou součástku za tuhle skořápku
uvolni se uvolni se uvolni se zábavičko bombastická
co jedeš a co jede a co nevřeští s doteky kleští pod účinkem operace z Ria
já si říkám jen King Lou
(a já jen velké tiskací Q)
přívaly v krůpějích se ve většině případů
hrnou ven jako proud, tak hledej a najdeš moji definici...
v mojí definici tvořivosti
v mojí definici tvořivosti
Pátral jsem po nádherách šarmu v prašivosti námahy nedobytné bojůvky
pátral jsem po významu v mé závislosti na hudbě
dotáhnout to daleko, procitnout, my máme potřebu naopak
postihla nás fajnová definice, nemáme čas jít tohle trénovat
tenhle rým to vysvětluje na vysvětlenou každému to vysvětlil
tenhle rým je neměnný daný stav věcí
jeho význam je proměňovat celý svět
(potřebuje být vyměněn za pohřeb pro neepické mrtvolky)
najdeš teda jen rakve pro umíráčky v mé básni, najdeš koše vrchovatých rýmů
Tvoje definice umí definovat, tak mi vyklop, co si myslíš, že je v mojí definici?
v mojí definici tvořivosti
v mojí definici tvořivosti
Dream Warriors ~ My Definition (Obscure Version)
https://www.youtube.com/watch?v=623PtT8JaFY
„Pálí to s přehledem a pálí to naostro
pochválí to sada svalů, tak snad i Tvá, kostro“
HRNEČKU VAŘ
Hrnečku vař
skřítečku pař
povídali, že mu hráli a taktiku nevyhráli
o pravdivou divu, o praktickou tolik stáli
sabotáž nezdárně už zase zamotáš
odtrhneš si doma slavnostně svůj kalendář
slečna v noci: tango v mé moci
roztančí i skálopevně přesvědčenou tvář
svědectví v roli herectví
herectví v úloze znalectví
znalecky po ní zavzdycháš
ve 2:46 v noci zapátráš
po lunetě svého přání
kde je Magda? Hm, nemám zdání
vyvolená pro van Gogha
vyvolená pro vyšší cíl
jak se má kreslit k potěše oka
jak se má chytračit a nemračit se k potěše víl
rozmete vyčichlou prašivku, z opilecké náchylnosti „prašivinu“
je soudná a mlsně drsně nepije, pofidérní schytají revanšově destruktivní kocovinu
odepsané tucty bručounů upíjejících moře Absinthu
protože jen vidí dost postav a nikde žádnou pointu
ona rozmete každou nepolepšitelnou bídu
tíhne se mnou k přírodní bázi i k epoše klidu
jakej asi používá ráda domácí hrneček?
určitě ne žádnej otřískanej partyovej
co užíval už děda humoru Horníček
nebude mít na rtech asi ani podceněnej
zavolá si jako kulomet přítele na kobereček?
když je jasně vyvolená
když je i tahle zamluvená
jestli udělá na novo snovou korekturu
těším se na její klavírní partituru
já chybuji u mnoha zápletek
ale představy mívám hodně jasné
nadělit ve prospěch divy jen užitek
vyhnat s prošlou sestavou představy nehorázné
rozmeteme prašivku premiéru červivou marnivou
ale nikdy rašící sen, to beze všech pochyb
třeba má slabost pro rytíře, rek je zápas, pohyb
na cívce na plátnech kin nádech posílen, vyvíjen extra sen
včelí polibek ber jako svůj včelí kompliment
protože „Krásný příběh“ čeká na happy end
|