|
| Ve VAŠEM prostoru redakce Totemu nezodpovídá za obsah jednotlivých příspěvků. |
 |
|  |
Když jsme jednoho nedělního odpoledne přišli s kamarádem do hostince, usedli jsme do kouta a naše žízeň byla zklidněna dvěma orosenými půllitry. Po přiťuknutí se naše konverzace stáčela různými směry, na různá témata.
Náhle jsme zaslechli útržky hovoru, občas doplněný vzrušeným hlasem, výkřikem.
Zpozorněli jsme.
- A říkám, že se na té svatbě hádal se všemi. Když si ale dovolil urážet nevěstu a ženicha, jeho rodina to nemohla vydržet.
- Co udělali, jak zakročili?
- Nejdříve jej manželka i obě dcery uklidňovaly, snažily se mu domluvit, on však byl stále více a více sprostší, a tak přistoupily k radikálnímu kroku.
- K jakému?
- Jedna dcera vzala pánvičku, prý úplně novou, přímým zásahem jej udeřila do hlavy, on se složil jako vůl na porážce a půl hodiny jej křísili.
- A potom?
- Potom seděl stranou svatby, koulel očima jako čert, tiše pil pivo a něco si povídal. Manželka s dcerami k němu přišly, jestli chce něco k jídlu, on si ale řekl jenom o tuplované kafe.
My jsme zatím zaplatili, zvedli se a šli do jiného hostince. Tam jsme vzpomínali na sobotní taneční zábavu, dívky, vyprávěli si podrobnosti. Bylo půl třetí. Kamarád navrhl, abychom se vrátili nazpátek, do první hospody. Souhlasil jsem. Po otevření dveří nás zarazil výkřik.
|
|
|
